vítr a koně... ;o)

Taky mám ráda koně, ale bojím se jich :-)

Koně a jeich milovnící děkují.

šedivá barvou her a štěstí... a teď jen šedivá, šedivá barvou vzpomínek?

moc krásná

taky se s tím teď potýkám.. tak přeju jen hezké vzpomínky.. tvé vyznání je smutné.. leč krásné..

Krásná a se smutným kožíškem ... Děsím se toho, až jednou přijdu o tu svou chytrou kočinu, 11 let na krku, stále však svěží ... Snad jí to vydrží :-)

Jak se jedinou krátkou chvílí může milovaná barva změnit ve smutnou...
Krásná vzpomínka vyslaná do kočičího nebe :)

něžná, laskavá... líbí se mi

ŽblaBuňka: ťuk a dík

Severak: no jo no, ono asi nejde úplně nic neočekávat, vždyť píšu že je to umění

Lenča: díky, no je to tak asi jednodušší

Orionka: hm, asi je znát že je vytažená z kontextu, chybí tam anotace, vlastně i začátek a závěr, ale ona byla původně tak jarní tak jsem udělala výcuc a je to opravdu znát, k respirátoru:-), pravda že pokud bych byla ve vysoké analgosedaci asi bych neočekávala nic, možná bych měla sny, nevím, ale jakmile by začali ubírat pak bych se těšila na přípitek, na lásku, na život...

líbí
připíjím ti jedním dechem,
rád čekám na neočekávané, doufajíce, že se jednou skutkem stane. ;o)))

vždycky jsem říkal, že nic nečekat je dobrý způsob, jak být mile překvapen. Smutný je, že to sám nedodržuju a čekám.

Nádherná. A ten závěr je dokonalý. Neočekávat... :)

Líbí se mi, jen postrádám víc aktivity, čekání mi k tobě přijde nepatřičně pasivní. Dýchat podle mě k životu nestačí, to můžeš i na respirátoru :).

To je vyvoj Yani. Nekam jdeme

loner: tak to mě neskutečně těší, už jen proto že moje "poezie" se ubírá úplně jiným směrem, než kterým tě kdysi zaujala :-)

všem čtenářům vřele děkuji a mooooc

kmotrov: milý příteli, za prvé mě těší že ses k básni vrátil, z adruhé ti děkuji za hledání smyslu v tom co píšu, za třetí jsem děsná a můj čas je tak naplněný že myslím na to že ti chci odepsat a ani se sem třeba nedostanu a za čtvrté: určitě si neviděl hru od Antonína Procházky Kouzlo4D, ta se vlastně stala inspirací k napsání té sloky s rozměry asi tak první rozměr je ten reálný, hmatatelný-O ní víme...ve druhém o ní přicházíme-problémy, pocity, ale vše se nás to ještě dotýká., a pak už jsme ve třetím prostoru- klasika 3D už není nic neznámého a 4 rozměr to je vlastně cosi neprobádaného(peklo v mém pojetí, nebo čáry, kouzla), v pojetí odborného poradce hry, tanec jednorozměrných vláken ve vícerozměrném prostoru...já nejsem fyzik samozřejmě, ale tohle mě zaujalo a opět jsem to pojala tak po svém, jednoduše, jak vždy zdůrazňuji a právě proto miluji tvá zamyšlení, dávají mým básním čtvrtý rozměr :-) děkuji