kekebreke: Myslím, že jsi šlápl vedle. Je tu mnoho autorů, u kterých by tvůj komentář seděl. Myslím, že v případě Yany jsi opravdu zcela mimo.

kekebreke: klídek já se sem fakt nechodim hádat, pa

yana: Mně to ale tak připadá. Pokud nesneseš kritiku, změň si status. Btw, pro hlupáka je každý hlupák

kekebreke: jsi hlupák na tohle já vůbec nehrají a kdo mě zná to ví, pa

To je tak krásné, nádherné, úchvatné (je to tak správně?)

Hezké. Tak pevně stisknout dlaně a štěstí držet odhodlaně.

Forma je taková všelijaká, některé momenty ale moc pěkné... a zrovna u tebe, nevím proč, mi to nějak vůbec nevadí :-)) Je taková milá, i když posmutnělá... Nevnímám v ní vyloženě bolest, spíš takovou nostalgii a povzdechnutí nad koloběhem života.

Citovka, ale víc v tom nevidím

Nádherná vzpomínka, dojala mě...
Zvláštní je, že se mi dnes po strašně dlouhé době zdálo o jednom mém dědovi. Bylo to moc milé, tak živé... :)

.. tak to jsme se sešly.. se vzpomínkou.. :) i já podobně vzpomínám.. hezká nostalgie..

Krásná vzpomínka , děkuji za ni. Někdy nám, až bolestně ,chybí naši milí nejbližší.

kmotrov: no je je a ne jenom do Maďarska Praha Plzeň jsem jezdila pořád a sama do Budapešti aspoň ve dvou a jednou jsme přenocovali na hranici pohraniční či si mysleli že si už ijou ale nic nebylo lila jsem jim víno do kytky, jo kde jsou ty časy byla jsem dobrodruh v kině jsme byli na Stopařkách a stejně jsme jely

Fakt si byla v Maďarsku stopem?

Amelie M.: Jo, jo to byly časy...ano smály jsme se dost, proto ti vyloudila úsměv na tváři, a ten konec, z toho i mě mrazí, moc děkuji

u toho konce mrazí.. přesto mi loudí něčím úsměv na tváři.. hezká..

kmotrov: ale to já vím celý život že bych k sobě měla být náročnější, ale víš já jsem prostě taková jaká jsem, možná i ta nedotaženost a polovičatost je pro mě charakteristická, vůbec se neomlouvám a souhlasím s tebou, já jsem vlastně ráda že mě znáš takovou jaká jsem, protože dokonalá bych to nebyla já :-) nedávno jsem se s někým bavila o úklidu, zcela obyčejná debata díky níž jsem poznala že i v úklidu jsem vlastně polovičatá, kamarádka mi povídala o tom jak si zaneřádí byt, pak ji to popadne a gruntuje a gruntuje aby ho mohla zase zaneřádit, to já ne, strašně, ale strašně by mě unavovalo gruntovat a gruntovat, já uklízím pravidelně, ale tak napůl, občas víc uklidím v předsíni, občas zase v pokoji, jednou umeju to okno, pak zase druhé, v životě jsem neumyla najednou 12 oken v našem domě, zabilo by mě to, takže u mě je jedno okno naleštěné a na druhém utkvěly ještě lístky muškátů z loňska, v tomhle se asi už nezměním, mimochodem tohle je rok stará básnička, možná že si ubližuju, ale já to teď tak nevnímám, dokonalostí bych toho nestihla tolik co toho stíhám, nebo bych se zbláznila :-) neskutečně ti děkuji díky tobě se vlastně také poznávám

Tvé básně mi jsou něčím neuvěřitelně blízké, tím obsahem - postojema a názorama, které v nich odkrýváš. A vlastně mě baví i tvůj styl, takhle je pro mě prostě dokonalá! Vážně se mi moc líbí a kmotrovův komentář taky. Moc ti přeju, že to takhle máš...

ŽblaBuňka: konečně :-) :-), ale já chápu ať se ti přihodilo cokoli že člověk musí občas vypadnout, o to raději se vrací, dík

příjemně mě ohřála

nekomentuji, jen obdivuji