ano i mě se čte hezky :-)

hezky se mi četla

Děkuji vám:-)

Umouněnka: dík, je tam

příjemné čtení :)

Moc hezké.Přesně taková je láska.. divoká , slepá a bolí :)

je to takové něžné, milé, ale není v posledním řádku chybné íčko? Pokud je má zcelit, tak by tam dne mne mělo být měkké.
Jinak pěkné.

líbí

Zamila: Dík, vlastně mi z těch oslav bylo malinko smutno

Bezva myšlenka, líbí se mi :-)

Moc hezký závěr ... :-) A oceňuji lokální tematiku ! ;-) :-)

Mamka: dík

Super nápad

Jiří Turner: děkuji, mám vždy radost že se někdo vcítí do těch řádků, no popravdě, když jsem si uvědomila že by to mohlo být o mně, jednou, měla jsem skoro vztek, že mě ta básnička na zahradě z ničeho nic přepadla, i já mám své dny...a také mám švestku, tedy švestky, zatím obě hojně plodí

kmotrov: co napsat, já mám fakt radost z toho že si s tím ty dáš tu práci, to víš že mě to taky napadlo tak uspořádaně, tak jak by to asi mohlo být a mělo, ale :-) a teď se musím sama pro sebe smát, když byly moje děti malý tak jsem mnohem raději pro ně šila, tak, kalhoty byly za půl dne, pletení mi lezlo na nervy, to trvalo týden a déle, někdy měsíc a déle a přitom plést a háčkovat jsem uměla daleko lépe, ale deptal mě ten čas, to je výmluva co :-) tím ti opět říkám jaká jsem, hele s příští básničkou si tedy pohraju, slibuju, mám jí na nočním stolku, jmenuje se empatie a vložím ji až si budu myslet že by to mohlo být ono, možná ji nevložím nikdy, uvidím, moc ti děkuji

taron: ano, tak mě to nějak přepadlo na zahradě, nerada píšu takové básně a navíc jsem se zhrozila že tam třeba takhle jednou budu sedět já, nerada se podávám takovým myšlenkám, no, přišla...děkuji za vnímání

hezká báseň, Yano. Je z ní cítit taková zvláštní melancholie, a to i z formy, nejen z obsahu. Hodnocení technické stránky se, myslím, zcela brání. :)

To, že bych se mohl ukritizivat bylo míněno jako nadsázka, humor, možná jsem mohl dát za to smajla.

K té kritice:
Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí...
Začneš tak, že to není volný verš, zvolíš pevnou strukturu, podle mne správně, začátek je brilantní, asi to šlo samo od sebe, jenže pak to už samo od sebe nejde a musí přijít básnická dřina.
...Víc než pár vrásek
děti za tou starou ženou
kdoví proč nikdy nechodí
Tady to chtělo stejně jako nahoře na dva řádky ve stejném rytmu. Blok by se zavřel.
Možná by to šlo vyřešit elegantně takhle:

...Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí

Víc než pár vrásek

děti za tou starou ženou
kdoví proč nechodí
(vynechal jsem nikdy kvůli rytmice)
a pak si dát práci druhým blokem ve stejném uspořádání:
2,2,2,1,2


Já vím, že píšeš jen tak pro radost, máš krásné básně, zasloužili by si věnovat jim víc pozornosti. Tím netvrdím, že bys to měla psát jak to vidím já.

Krásný závěr v tom, že žena je sama sobě cizí, nejen tím, že už je sama, děti na ni kašlou, soukmenovci zemřeli, ale díky alzheimru vlastně v určitých momentech nepoznává ani sama sebe... možná má pocit, že vše - celý její život byl jen sen. Z něhož se jednou probudí, třeba smrtí...
ha, moc filozofuji, máš to krásný, až mě zabolelo u srdce.

Amelie M.: Ignácius J. Reilly: Kalimero: ŽblaBuňka: velice děkuji