Ta je krásná ... Stejně jako ta láska zatracená ;-) :-)

Yana: Jo, jo, taky děkuji :)

jasně jsou tací kteří odejdou z tohoto světa a nikdy nenaleznou svoje štěstí a uspokojení ze svého života, tak to chápu já, a po přečtení Žblabuňkovi básničky Bláznem jsem rád myslím, že je fajn po té cestě jít s trochou bláznovství, je ta cesta potom snažší :-), dík za tvé filozofování

Sucháč: Amelie M.: Děkuji Vaší důvěře ke mě :) to potěší.

Orionka: Ano, a děkuji.

Potěšil mě konec :-) je skvělá a je v ní odhodlání.. Jen leť.

Mně, i přes mírnou kritiku jiných, přijde úžasná.. ;)

Pro mě je to o touze a nemožnosti úplně ji naplnit, což je nakonec i dobře. Hezké!

puero: ujels, ujels...(ale správným směrem)...vem to, že to tak ale mají všichni...akoráte někdo má za cíl nekonečen telenovel :))...já jsem taky pro žádný klid, teda naplánuji si ho, ale stejně mi tam něco vleze, tak si plánuji zasejc nový a nový ...a není v tom ten smysl? Je!!! Plány, budování, radost, zlost, bolest...ztráta...= žít na plný otáčky - bláznivě křičet a psát bláznivý básně ...žít s blázny a klidně si dělat blázny i ze sebe! Je to o tom, že všichni hledáme a nemálo jich prostě nenajde , sem se do toho zamotala, hele, já měla studovat filozofii, asi se do něčeho takového pustím, to budeš pak koukat :))))

První sloku jsem si musel přečíst třikrát a pořád tápu, protože si ji nedovedu představit (jelikož se sám sobě neposmívám). Máš tu básničku o honbě za chimérou, nebo za snem, či vytouženým cílem, nebo dokonce za poznáním. Dlouho jsem bral řeči lidí, co nedisponují takovým cílevědomím jako já, co říkali: vidíš to ty se furt za něčím ženeš a když to dostaneš tak co z toho máš? Je v tom ukryto několik pravd. Tou první je, že krásnější než ta příslovečná Amerika, je ta cesta do Ameriky. Potom taky to že dosáhnout cíle (poznání) znamená ztrátu usilování a potřebu hledat jinde. Ovšem v tom hledat dál, tkví výzva takřka civilizační. Překonat své velké cíle, dosáhnout jich a směřovat k dalším, větším a větším, neboť je neustále něco co je přesahuje a oč stojí usilovat. Neexistuje nějaká finální transcendence, finální cíl. A odtud pramení jedna nebezpečná otázka: proč věřící touží po nebi, jako po nejvyšším (protože věčném) cíli? To přece musí být něco otřesného! Prostě náhle přestat usilovat o nějaká nekonečná pokračování. Má představa posmrtného života je proto nestatická. Graduje, pokračuje do dalších a dalších sfér bytí, za každou branou nové obzory a nové výzvy, žádný KLID!

Trochu jsem ujel zas někam, kam jsem chtěl já, že?

Dozor: DDD: Amelie M.: Děkuji všem, jen takový výkřik nemohoucnosti! :)

Ty bláho taron.. pěkná je.. ponořila jsem se do ní dost hluboko.. ale teď, teď by to chtělo zase proložit něčím veselejším, což? ;)

Ta je moc pěkná. Hezké zamyšlení :-)

Pěkné..myslím, že všichni víme,
jak je někdy těžké svou tíhu odložit...

Jééé, tohle je pro mě také časté téma k přemýšlení :)) Ale stejně, ač všechno už asi bylo vyřčeno, napsáno a složeno, opakování matka moudrosti a navíc.. každý tomu dáváme jiný nádech.. od každého i stejná věc, jinak zní.. Skvěle jsi to podala..

Amelie M.: Děkuji :)

.. tak teď mi přeběhl mráz po zádech.. ten konec.. uch.. ale tenhle typ básní mám ráda.. pěkná je taron.. cítím s tebou..

Amelie M.: ano, sebepoznání, poznáme, že nejsme o nic lepší, ani horší, než ostatní...a že nás nic neopravňuje soudit druhé, což s takovou radostí děláme :)))

jo, jo...lidé a jejich vlastnosti, prostě úchvatné :) = doživotní studium .

taron: a to je dobře! ;)

taron: myslím, že přes přiblížením k druhým, poznáváme tak trošku i sebe.. :)