To je moc pěkný...naivní básničky mám ráda. možná proto, že sama to tak vnímám. ráda si v sobě hýčkám ten trochu naivní svět. děkuju, že to vidíš stejně.

Je to úžasný

Pro tu hořkosladkou chuť, kterou v tom cítím, se mi to moc líbí. Na Skácela jsem si sice nevzpomněla, ale zase mi naskočil Nils Holgersson. Těším se na další.

ŽblaBuňka: Yana: Moc vám děkuju za zastavení, jestli potěšila, pak splnila svůj úkol :-)

tak zvláštně mě potěšila

za co se omlouváš, člověk se tak pousměje, zasní a malinko závidí, to jim těm dětem slunce

Orionka: :-)

krásné, lehoučké, hřeje...

tak to je hezký :-)) to jsem zase já ráda, že jsi z básničky měl nějakej zážitek :-) ... k těm stařenkám, s laskavou tváří, takové si dovedu představit...dneska jsem právě takovou jednu milou stařenku potkala na zastávce. prohodily jsme pár slov. bylo to moc pěkný setkání.

kmotrov: Děkuju za komentář. Je to tak jak říkáš. Já tuhle básničku psal loni v létě. Většinou část prázdnin trávím jako vodácký průvodce, protože jakožto učitel nemám co dělat. Co mám děti, není už to až taková sláva, ale třeba zrovna loni se mi povedlo strávit takhle většinu srpna v chorvatských horách. A při tom člověk pozná spoustu zajímavých lidí. Obdivuju takový ty starý pardály, kteří s sebou ještě v šedesáti prásknou ke spánku, kam je zrovna napadne, do tří do rána tě baví historkama z mládí a když se ráno probudíš, vrazej ti do ruky kafe, který už mezitím stačili uvařit. Tak bych to chtěl jednou mít :-)
Mimochodem - to s těmi zloději je dobrý, jen doufám, že toho moc nepobrali.

DDD: Rozhodně hezká vzpomínka :) Ale já jsem asi tyhle stařenky nezažil... Náš ateistický Frýdlant na ty babičky v kostele moc nebyl. A jestli, tak tam šli drbat, která zas co ukradla či ztopila v Tibě.

Yasmin: To jsem rád... Musím se totiž přiznat, že se mi do té mlhy tak nějak přimíchal zážitek ze tvojí čtvrteční básničky :-)

Orionka: mannaz: Děkuju :-)

Leslie: Já to snad opravdu budu muset udělat :-) Moc děkuju, tohle mě strašně těší :-)

Náčelník Holá Ruka: Náčelníku, je to tak, jsem fakt naivní. Ale pozor, troufnu si tvrdit, že ne hloupej. Mám tendenci všechny a všechno vidět lepší, než to ve skutečnosti je. Byly doby, kdy mě to trápilo, ale už dávno proti tomu nebojuju. Je to totiž k něčemu i dobrý. Netrpím třeba takovýma blbostma jako je podezíravost, závist, nebo žárlivost a nemusím si na nic hrát, páč mě stejně každej okamžitě prokoukne. Navíc jsem potkal spoustu lidí, kteří byli a jsou ještě výrazně větší mimoni než já :-)
A teď ty stařenky - snad ještě nejsem tak starej, ale tyhle babičky prostě pamatuju. Takový ty, co ráno ještě za šera vykopaly slepice z kurníku, nasekly králíkům a pak upalovaly ke kostelu, aby tam byly první a farář si jich všiml. A byly to vesměs fakt dobračky. Až takový, žes jim třeba za barákem zrovna zplundroval jahody - a ony ti pak přes plot ještě vrazily pytel třešní.
Ale obrázek, kterej mi vyskočil při psaní téhle básničky byl odjinud. To jsme se kdysi vraceli odněkud z Rakouska z vody a stavili se na Steyru. Jezdíme tam rádi, protože to je už relativně blízko k hranicím, ale pořád ještě jsou to Alpy. Spáváme tam v krásným kempu - a právě tenkrát jsme se z něj potřebovali vypařit co nejdřív, protože jsme měli strach, že až se vzbudí kempař, někdo mu napráší, co jsme tam v noci vyváděli... No - a proto jsme byli už kolem osmé na vodě. Zastavili jsme pod jednou peřejí na takovým oblázkovým ostrůvku kousek před jakýmsi mostem, vyšátrali z lodí pár plechovek, cigárka a kochali se. Přes kopce se dralo slunce a z řeky stoupaly mraky páry. Nádhera. A najednou koukáme, jak po tom mostě jdou takový dvě hezounký krojovaný babičky. Zastavily se, něco zavolaly, chvíli se na nás dívaly - na nás, sedm tydýtů v zasmrádlejch neoprénech stojících s pivem v ruce na ostrůvku uprostřed tý kouřící řeky, pak zamávaly a zmizely zase do mlhy. Je to blbost, ale já na to asi v životě nezapomenu. Tak asi tak :-)

Klásky to je pozdní léto, chvíle u splavu patří k létu. Obrazy jsi nápaditě doplnil prohnutým létem a slunkem.
Zamlada jsem v tomhle čase spal hodně pod širákem, většinou na folkových festivalech (kdo by se tahal se stanem). Atmosféru srpnového léta (po sv. Anně) v tom nalézám.
Zestárnul jsem, i když vlastně ne tak docela. V květnu jsem si ustlal vzadu na zahradě, k ránu mě probudil déšť, šel jsem domů, ani jsem netušil, že zatímco jsem spal vzadu na zahradě, předem k nám šli zloději. To je ale jiná story, spíš komedie než poezie.

V tom srpnu do toho širáku ještě půjdu, aspoň jednou v životě.

Já pořád čekám na tu sbírku. Mít to tak všechno pohromadě, moci přivonět k papíru s tvými verši, brát si je do přírody! To bych si přála. A taky bych mohla své blízké obdarovat nejkrásnějším dárkem.

Páni, krása...

Tahle je úžasná. Cítim ji.

Je skutečně vyvedená -(Ty jsi mi obecně takový vyvedený, čéče)- ale nemůžu se zbavit dojmu naivity - to pak zvláště v té druhé části, kde mluvíš o laskavých stařenách, které mají laskavou tvář a jdou na ranní... Málo jich chodí na ranní a jediná z nich, co já znám, měla laskavou tvář...