![]() |
![]() ![]() |
komentáře k dílům uživatele :


tak dnes jsem si sem přišla v době oběda, ihned se přenesla do zakouřené poloprázdné kavárny v ranní hodině, sedla jsem si k baru, unavená, utrmácená životem, objednala sklenku bílého vína a v rohu viděla piáno...a pak už jsem jen zavřela oči a zaposlouchala jsem se do té melancholie, do toho hlasu a toho podmanivého zvuku tónů, sledovala jsem toho klavíristu, jeho prsty bravurně ovládaly klávesnici a já jen přemýšlela, o něm, o sobě, o životě, děkuji za zážitek...a za polední zasnění...zakládám si


Orionka: Díky moc :-) Jsem rád, že takovej pocit nemám sám :-)


stále stejné komentáře k tvým dílům už mne nebaví :))))
takže jsem si řekla, že napíšu ten komentář později a málem jsem na něho zapomněla úplně, vidíš, vidíš, dokonalé básně se nevyplatí :))))
takže jsem si řekla, že napíšu ten komentář později a málem jsem na něho zapomněla úplně, vidíš, vidíš, dokonalé básně se nevyplatí :))))


Krása, prostě umíš. Ale souhlasím i s Jiřím, i když - mně se tvoje psaní takhle prostě líbí :).
Jinak k té upřímnosti - opravdu je to tak, že je v básni cítit, i když mě pokaždé překvapí, jak a kudy může mezi slovy prosvítat. Co jsem kdy psala z reálného pocitu, má zjevně jiný náboj než smyšlenka. Já se k tomu zjištění musela dopracovat, někomu je to asi jasné hned :).
Jinak k té upřímnosti - opravdu je to tak, že je v básni cítit, i když mě pokaždé překvapí, jak a kudy může mezi slovy prosvítat. Co jsem kdy psala z reálného pocitu, má zjevně jiný náboj než smyšlenka. Já se k tomu zjištění musela dopracovat, někomu je to asi jasné hned :).


komentář realisty: zmizelé prameny bývají často strženy bezohledně postavenou studnou


Moc děkuju za tvůj postřeh. Máš úplnou pravdu, já to taky cítím. To "něco odjinud" se snad časem povede :-) Ale musí to přijít samo. To už je takovej můj problém. Nerad bych totiž žil s pocitem, že se někomu pokouším zavděčit nebo trefit do noty. Sám na sobě dost dobře poznám, kdy to je a kdy není upřímné. Zavírá mi to ke spoustě věcí dveře, ale zase můžu vždycky věřit sám sobě :-) Těžko s tím co nadělám...


Moc se mi tvá báseň líbí, snad jen jediná "kritika": jelikož jsem četl všechny tvé předchozí básně, je její průběh a závěr jaksi předvídatelný, a to formou i obsahem. Vlastně to není ani kritika, spíše jen očekávání či těšení se na to, že básník tvého formátu vytáhne po čase "něco odjinud". :-)


kmotrov: Moc děkuju za komentář. Vnímám to naprosto stejně. To "něco" bych nejspíš nazval svobodou a volností, která v tom byla a o kterou se postupně sami dobrovolně připravujeme. Škoda, že ti, co tomu nepodlehnou jsou považováni za podivíny. Mělo by to být spíš obráceně :-)


Je v tom něco nevyslovitelného, co mám rád. Taková ta věčná přítomnost na pozadí. V mládí jsem občas spával pod širákem, nebylo to nijak pohodlné, mnohdy jsem toho moc nenaspal, ale bylo v tom něco, pro co nemám slov a po tom se mi zastesklo, jde to z té básně.


Yasmin: loner: moonell: Devils_PIMP: Jejda, díky vám všem! Moc :-)


Olala .. Precetl jsem si to nahlas ... A stalo to za to. Dneska mám stesti na hezke veci ;)