Orionka: Vidíš, nenapadlo mě počítat, kolik řek se kdy ztratilo a porovnávat, jestli to sedí s počtem vyschlých vztahů. Šlo mi hlavně o tu komunikaci. Chybí mi řeč. Vždyť ani my spolu nemluvíme. Píšem. A proto se nechápem, nebo si nedovedem spoustu věcí vysvětlit. Znám spoustu lidí, kteří, než aby si promluvili, napíšou radši dvacet esemesek. Nebo žijou jen na facebooku. Jako učitel to vidím pořád. Zažil jsem dokonce holčinu, která se vrátila po deseti minutách z prvního rande s tím, že si vlastně neměli co říct. Pak sedla k počítači a až do rána si s tím samým maníkem psala. Kam se ztrácí řeč? To je ta řeka.
Nevím, jestli to dokážu správně vysvětlit. Myslím, že v poezii je potřeba určité nedořečenosti a prostoru, kde si to může čtenář sám dovysvětlit. Jinak by mi to až příliš zavánělo matematikou. A tu já nerad.
No, myslím, že jsem toho už o těch osmi řádcích napsal o dost víc, než by si zasloužily...

DDD: Díky za vysvětlení a rozumím, ale pocit iracionálna zůstává. Kolik řek se ztrácí? Jedna ze sta, jedna z tisíce? Kdybys tam napsal řeky v poušti, ok, ale když jsou to řeky obecně, tak mi to prostě nedává smysl. U vztahů je to spíš naopak, ztrácí se a vysychá většina, takže srovnání s řekami pro mě kulhá. Neříkám tím, že je tvá báseň špatná, problém bude spíš na straně příjemce. Jen vysvětluji, že jsou i takoví čtenáři jako já, kteří i poezii vnímají i rozumem.

taky mi to "marně a celé věky" trošku ..jakoby vadilo, ale asi to tak má být a asi bez toho by ta báseň nebyla tak úžasná...

prostě úžasná...

Jééé, teď jsem všem ostatním dokonale zlikvidoval prostor pro představy. Ach jo...

Orionka: Ne všechny řeky odcházejí do moře. Některé se prostě ztratí. Vyschnou. Tak jako vztahy a komunikace mezi lidmi. Někomu to je jedno. Někoho to možná trápí. A je těžké se znovu otevřít. Někdy už to vlastně ani nejde.

Tak a přesně tohle jsem myslela, když jsem onehdy v komentáři k někomu jinému psala o svém soukromém "stropě", na který jako racionální člověk občas narážím při snahách o chápání poezie. Řeky přece odcházejí do moře, co je na tom divného? A když se použije vazba "někdy ... a jindy ...", čekala bych nějaký rozpor, ale "marně" a "celé věky" jsou pro mě významově hodně blízko. Takže sice chápu, o čem to má být, ale vyjádření je pro mě matoucí.

Devils_PIMP: Přeháníš, Devilsi :-) Ale kecal bych, kdybych tvrdil, že mě to nepotěšilo. Dík, vážím si toho :-)

Tak nějak mám chuť to vystřihnout a přikádat k některým slátaninám tady na psancích, aby si každý mohl přečíst, jak se to dělá.... TOHLE JE POEZIE...

ŽblaBuňka: Zamila: taron: moc díky za návštěvu :-)

dobré, velmi dobré

wau...
smutné, nádherné, i ta řeka i to, cos o ní napsal... - umíš přenášet pocity vzduchem...až k nám všem.

Pěkná :-)

Orionka: Jiří Turner: Moc díky, těší mě, že vás zaujala :-)
Škoda té krásné země...

Hezky jsi tu tíživou atmosféru popsal. Před časem jsem psala o něčem podobném, ale ne báseň. Na poezii je krásné, že umí říct spoustu málo slovy. Tedy aspoň ta tvoje :).

Nikdy jsem ta nebyl, ale i bez té anotace bych se po přečtení tvé básně sebral a jel tam. Moc hezké.

Yasmin: vanovaso: taron: PrimaDen: Orionka: Meluzina: Megynka: kmotrov: casa.de.locos: Děkuju za váš čas a za komentáře. Trvalo mi osmnáct let, než jsem tuhle básničku dokázal napsat...

korálek: vanovaso: Moc děkuju, potěšilo :-)

Nebaví mě vzpomínat, radši se dívám dopředu. Ale tohle vzpomínání mě hrozně baví číst. No není to divné? Asi prostě umíš :).

možná netypická, ale dobrá :)

Čistý extrakt z nostalgie.