DDD: tak tohleto je neskutečná krása! děkuju ti za ni!

Panebože!

tahle je fakt úžasná :)

PrimaDen: Děkuju :-)

ta je opravdu působivá.......tahle miniaturka:-)

Homér: pravdu díš

loner: díky :-) jo - jsem rád, že tě to inspirovalo :-)

taron: Zamila: :-)

Orionka: Díky, potěšilo :-)

loner:
Z jeskyně je zlatý důl,
z plemenného býka vůl,
z deštného stromu do hospody stůl,
nemám čas je pravdy půl

parni stroje zaplasily kone,
soudruzi z NDR udelali chybu,
kytky z plastu prestaly vonet,
vsichni budem o nouzi trit bidu ....

jsi me nejak svojim pocinem vybudil :)

hmmm .... vedeckotechnicky pokrok .... krasne napsano .... povedlo se ti to ....

byly chvíle
kdy nepohnul se čas
a všechno, všecičko změnilo se
v nás

Ta je ale krásná ... !! :-) Hezky zrýmovaná :-)

Líbí se mi myšlenka spáleného ticha. Hezky se to zakulacuje, cyklicky uzavírá, takže nic nepřečnívá. Jak je u tebe zvykem, úsporné a všeříkající. Nic než chvála mě nenapadá :).

Yasmin: Díky, jsem moc rád, že tomu rozumíš :-)

Zamila: vanovaso: Moc děkuju :-)

ThePočly: Díky moc :-) Mimochodem - zápisek jsem četl a zaujal :-)

slnečnica: To mě strašně těší. Děkuju :-)

Orionka: Promiň, nenafouknul jsem se, od pátku jsem jenom nebyl doma :-)
Já si přesto za tou metaforou stojím. Jak říkáš, typickým znakem typické řeky je, že sílí a vlévá se. (Jako vodák navštěvující řeky ve velké části Evropy bych ti mohl oponovat tím, že s tím sílením to hlavně u menších toků není pravda, protože MVE (malé vodní elektrárny), přehrady a další blbosti rostou jak houby po dešti, kradou z řek vodu a řeky skomírají a vymírají. Abychom nechodili daleko, zajeď se podívat na Sázavu mezi Týncem a Pikovicemi. Hodně smutný... ) - Ale to sem opravdu nepatří. Abych se k tomu vrátil - sílí a vlévá se... - a není právě o to děsivější a smutnější, když tomu tak není, když se prostě ztratí?
Dál si myslím, že úkolem miniatury není všechno dopodrobna a polopaticky vysvětlit. Už vzhledem k rozsahu. Tady mi ale zase vyvstává tvoje námitka se špatně zvolenými slovy. Myslím si, že to je opravdu jen věc názoru.
Za sebe mohu říct, že báseň, kde je mi všechno položeno až pod nos a nad kterou si nemůžu trochu namáhat hlavu, pro mě ztrácí jakékoliv tajemství a nebaví mě.
Je jasné, že ji nemusím pochopit úplně přesně, ale v tom asi tkví kouzlo poezie. Ovšem nedovolil bych si stvořit cokoli, co bych nebyl později schopen jednoznačně vysvětlit, jakkoli nerad to dělám :-)