parni stroje zaplasily kone,
soudruzi z NDR udelali chybu,
kytky z plastu prestaly vonet,
vsichni budem o nouzi trit bidu ....

jsi me nejak svojim pocinem vybudil :)

hmmm .... vedeckotechnicky pokrok .... krasne napsano .... povedlo se ti to ....

byly chvíle
kdy nepohnul se čas
a všechno, všecičko změnilo se
v nás

Ta je ale krásná ... !! :-) Hezky zrýmovaná :-)

Líbí se mi myšlenka spáleného ticha. Hezky se to zakulacuje, cyklicky uzavírá, takže nic nepřečnívá. Jak je u tebe zvykem, úsporné a všeříkající. Nic než chvála mě nenapadá :).

Yasmin: Díky, jsem moc rád, že tomu rozumíš :-)

Zamila: vanovaso: Moc děkuju :-)

ThePočly: Díky moc :-) Mimochodem - zápisek jsem četl a zaujal :-)

slnečnica: To mě strašně těší. Děkuju :-)

Orionka: Promiň, nenafouknul jsem se, od pátku jsem jenom nebyl doma :-)
Já si přesto za tou metaforou stojím. Jak říkáš, typickým znakem typické řeky je, že sílí a vlévá se. (Jako vodák navštěvující řeky ve velké části Evropy bych ti mohl oponovat tím, že s tím sílením to hlavně u menších toků není pravda, protože MVE (malé vodní elektrárny), přehrady a další blbosti rostou jak houby po dešti, kradou z řek vodu a řeky skomírají a vymírají. Abychom nechodili daleko, zajeď se podívat na Sázavu mezi Týncem a Pikovicemi. Hodně smutný... ) - Ale to sem opravdu nepatří. Abych se k tomu vrátil - sílí a vlévá se... - a není právě o to děsivější a smutnější, když tomu tak není, když se prostě ztratí?
Dál si myslím, že úkolem miniatury není všechno dopodrobna a polopaticky vysvětlit. Už vzhledem k rozsahu. Tady mi ale zase vyvstává tvoje námitka se špatně zvolenými slovy. Myslím si, že to je opravdu jen věc názoru.
Za sebe mohu říct, že báseň, kde je mi všechno položeno až pod nos a nad kterou si nemůžu trochu namáhat hlavu, pro mě ztrácí jakékoliv tajemství a nebaví mě.
Je jasné, že ji nemusím pochopit úplně přesně, ale v tom asi tkví kouzlo poezie. Ovšem nedovolil bych si stvořit cokoli, co bych nebyl později schopen jednoznačně vysvětlit, jakkoli nerad to dělám :-)

DDD: ZBOŽŇUJEM Tvoju poéziu!

Moc pěkná :-) Stručná, jasná a přece plná pocitů ... :-)

ThePočly: Dík za radu, ale možná by sis měla přečíst to, co jsem psala níže v diskuzi. Třeba ti pak dojde, proč a na co jsem se vlastně ptala :). A třeba taky ne, ale to neva :)).

Orionka: Tak se příště míň ptej a zkus prostě jen číst. A na ten smysl třeba přijdeš sama :)

ThePočly: Díky za doporučení, přečetla jsem a celkem rozumím, taky jsem nikdy neměla ráda tyhle školské rozbory :). Ale tady nešlo o rozbor, prostě jsem jako čtenář nechápala smysl. A nevidím důvod, proč se v takovém případě nezeptat autora, kterému jinak rozumím - aspoň myslím :) - docela dobře.

Orionka: Doporučuji ti si přečíst můj zápisek v deníku s názvem ''Prostě jen číst'' :) Pak by ses určitě neptala na otázky typu kolik řek se ztrácí. Možná.
jinak k autorvi :) Pěkná miniatura :) čtu po několikáté a ještě stále neomrzela :))

Asi to cítím stejně jak ty. Pro mě jsou řeky takový tajemny, a vlastně nevím, kde končí...můžou se vlít do ještě větší řeky, a ta pak do moře, ale taky nemusí. Mně se líbí, jak jsi to vystihl, tohle je něco, co chápu...

Mě nadchla ... právě pro tu jednoduchost a zároveń plnost a prostor pro fantazii čtenáře ... moc se mi líbí

DDD: Povzbuzená Severákem ještě reaguji, je to zajímavá debata :). Když o tom dál přemýšlím, tím důvodem, proč se moje vnímání zadrhlo, není matematika. Nejde o rozdíl v poměru, kolik řek se ztratilo a kolik vztahů vyschlo. Tím důvodem je z mého pohledu špatně zvolená metafora, protože typickým znakem typické řeky není, že se ztratí a vyschne, ale že sílí a vlévá se. Tvoje báseň je tak skoupá na slova, že tenhle racionální nesoulad snadno zavede někam jinam. Samozřejmě souhlasím, že je v básni potřeba nechat prostor pro fantazii, ale čím méně je vyřčeno explicitně, tím přesnější by to vyjádření mělo být, jinak čtenáře zákonitě mate.

Orionka: tohle je zrovna příklad, kdy má diskuze stejnou hodnotu jako báseň :D