o kousek sebe jsi přišel... proč hledáš odpuštění? Jak jsi se proti sobě provinil? Kompromisem?

Zamila: Děkuju :-)

slnečnica: To je moc hezká a pravdivá myšlenka. Díky za zastavení :-)

puero: Díky za zastavení a komentář. Víš, je mi celkem jedno, kdo se s mými názory a pocity ztotožní a kdo ne. Je samozřejmě pochopitelné, že zdaleka ne všichni. Ano, ty básně nepochybně zapadnou. Obě. Právě proto jsem je nazval tak, jak jsem je nazval. Přesto nevidím důvod, proč bych je sem nemohl vložit.

Pěkné :-)

DDD: "Ľudské bytosti sú hrozné, znesú čokoľvek." Citát z nejakého filmu. Je to tak. Často mám pocit, že už ma v živote nemôže nič prekvapiť a potom sa stane niečo, čo ma priam šokuje. Život je hojdačka. Nie je dobré byť stále hore, potom by sme si tie zvláštne vzrušujúce chvíle nevedeli vychutnať, čo povieš? ;)

Velmi hezky se rýmují. Ta první tak nějak líp jak ta druhá. V té druhé na mě dýchl Džamšídům pohár jako střižený od Haféze, ta první je nadčasová, ale zvlášť mě nenadchla. Nejspíš nějak dlouhodobě nemám období pro zobecňující světonázory, filozofie a básně. Člověk u nichmusí být stejně naladěný jako autor, jinak si bude myslet něco jiného a řekne, že básník si může myslet co chce, ale je to stejně jinak a ta básnička pak dříve či později přestane mít váhu a zapadne.

taron: Děkuju, jsem rád, že oslovily :-)

Jak rádi si lžeme...opíjíme se vlastními nepravdami, jen abychom se nemuseli pravdě podívat do očí...je to trošku zbabělost i pohodlnost...a jak podotkla VKate, je až neskutečné, na co všechno si my lidé ( já bohužel taky) dokážeme zvyknout...:(
jo, vykřikl jsi to krásně...

Fistron: ŽblaBuňka: VKate: Moc díky za zastavení :-)

ta první se mi velice líbí :)

fíííha, vážně dobrý

Je pravda, že se člověk při nadbytečné konzumaci vína občas ocitne ve tmě, kde nemusí nic řešit a kde je více méně všechno iluze. Probudit se ráno s duševní kocovinou je ovšem trochu nemilé, ale stejně si zvykneme na všechno.

Líbí se mi obě dvě. :)

Amelie M.: Máš pravdu. Jen bych to ještě trochu víc zobecnil: Přemýšlení někdy bolí. Proto si často radši něco nalháváme, necháváme si nalhávat a jsme ochotni uvěřit kdejakému dobře znějícímu blábolu. Asi tak :-)

Já si závěr vysvětluji tak, že je snadnější, se v ničem moc nešťourat, schovávat se za tmu.. nezabývat se hlouběji ostatními a nevidět tak, možná úmyslně, jejich opravdovou tvář..

Líbí.. zvlášt ta první..

Orionka: Nesourodá je proto, že jsou to dvě různé básničky, OK - upravím to, omlouvám se, že jsem tě takhle zmátl :-)

Určitě zaujala myšlenkami, ale připadá mi trochu nesourodá. Vlastně je tam spojnice - pesimismus, zahořklost, kterou je potřeba přisladit. Ale ze sladkého vína akorát bolí hlava :). A přiznám se bez mučení: závěr nechápu.

Orionka: Díky :-)

DDD: my Ti na to "skočili", tak to asi vypadá dobře :))

taron: :-) :-)