DDD: "Den křídla roztáh a míří na západ" - To je fakt BOMBA! ;)

Taktéž jsem netušil, co jsou klariny. Je tam pár fajn obratů a je dost otevřené. Obraty mi přijdou všechny potemnělé, posmutnělé což je fajn a dodává to tu správnou atmosféru.

Krásná atmosféra a k výkladům prostoru spousta. Fajn, že jsi k tomu nic nevyložil.

Co verš,to krásná myšlenka a obrat, obraz ...

má jímavou atmosféru... :-)

jen ta anotace mi trochu kazí dojem

!

casa.de.locos: Moc mě těší, že tě oslovila. Je abstraktní až běda...
Klariny byly barokní předchůdkyně dnešních trubek. Charakteristické byly vysokým, jasným zvukem. Vždycky se mi to slovo strašně líbilo. "Trubka" proti tomu zní hrozně přihlouple :-)

Yana: Amelie M.: Moc děkuju za vaše reakce. Vážím si jich. Ta básnička vzešla z takového zvláštního pocitu (snad marnosti, ale to není přesně ono - neumím to asi správně pojmenovat). No, jak říkám, je to taková snůška :-)

Netusim co jsou klariny ale basen je nadherna jako vzdy, byt ponekud rozharanejsi a melancholictejsi, s folklornim podtonem. A jako vzdycky - tne do ziveho.

Všemu je jednou konec, ať za to může kdokoliv, ať si z básně každý odnese to své já si odnáším, vnímám v ní toho víc a založím si ji

smutnější ladění..

myslím, že se v ní najde dost lidí se svými pocity.. z čehokoli, z kohokoli..

moc se mi líbí druhý verš.. den křídla roztáh´a míří na západ.. pro mě úžasně obrazotvorný..

líbí se mi :)

puero: To mě těší. Ale pozor, ať se tím mrskáním příliš nevysílíš. Díky za komentář :-)

ŽblaBuňka: Děkuju, bude se to hodit. Hlavně dneska :-)

Odpočinul jsem si u ní. A opět s sebou mrskám na mělčině a doufám, že mě někdo zvedne, dokud Sluníčko nezačne stoupat do korun.

přeji trochu oddechu a hodně úspěchu

Yasmin: vanovaso: timelady: slnečnica: Orionka: kmotrov: Ginnare: casa.de.locos: Ann(ah): Amelie M.: A42: Páni, tolik krásných slov... Nejsem si úplně jistý, jestli si je zasloužím. Ale strašně mě to těší. Díky moc :-)

Musím souhlasit se všemi. Krásné, intenzivní a přitom tak lehké.

Je úžasná. Ten smutek na mě dolehl a zároveň taková zvláštní melancholie.
... přesně takhle mi voní večery! Jak známé mi to připadá.

Z tvých básní se mi vždycky chce tak nějak neurčitě brečet nebo se smát, tnou do živého. Tohle není výjimka.

Ty máš vysoký standard, ale málo co se mu vymkne. Tohle jo. Proto to na mne tak zapůsobilo.