Náčelník Holá Ruka: Teď nastává otázka, jestli to za to stojí - za cenu toho pořezání se postavit hrad. ;-) Já bych řekla, že ano. Zabojovat a vzchopit se i s vědomím té bolesti, kterou si člověk musí projít, k životu zkrátka patří a člověk občas musí něco obětovat (nebo protrpět), aby něčeho dosáhl. Báseň se mi líbí, i když upřímně se mi na formě trochu něco nezdá, zkusím se nad tím zamyslet...
Tak ne, na druhé přečtení mi forma sedla mnohem víc než na první, odcházím tedy spokojena. :-)

kmotrov: No když si poslechneš toto, tak jistě pochopíš, že to není můj šálek čaje :) Tohle jsou texty, tedy většina z nich, které když zhudebnit tak Hardcorovou verzí (jako třeba naší kapely)
https://www.youtube.com/watch?v=tmaavwU7r8k

Moc pěkné.
Mně by se k tomu libil undergroundovej hudební doprovod.
Něco takovýho:
http://youtu.be/yPb8nSh1jJ0

taron: Celá plánovaná sbírka je určena k přemýšlení :) Ale děkuji

Líbí....máš básně k přemýšlení ...

ta se ti povedla!

viz taron ...chytrej text :)

uvidime, co prinesou dalsi veci tve sbirky ....

Rezavá Plechovka:
asi ještě nepřetekla plechovka trpělivosti

... bezva

Ale dobré je...jen to hledat ...já hledám :)

na první přečtení : Sakra vždyt je to naprosto stejné
na druhé úžasný zamyšlení

Fíha..spadla mi brada...hodně lidí volí život , než smrt za svobodu a pravdu...fíha...žít v nepravdě a lži , ale žít ...no...zajímavé ... k zamyšlení :)

Hlavně nesnižovat ze svých morálních nároků :)

Rezavá Plechovka: Já si minulé generace velice vážím. To čím si prošli nebyla růžová zahrada, nýbrž rudá poušť... Remcání a nebojování je česká vlastnost, která se s námi táhne od pradávna. A abychom byli přesní, Češi si vůbec za svoji existenci neprošli ničím pěkným... Od RU po 2.SV.
Do nynější generace je vložena největší naděje. Jsme děti republiky a sám vím, že jsme bojovní a chceme změnit svět.
Odkaz je odkaz. Není kritický, mluví o tom, co si náš národ prožil a jak onu dobu přežila drtivá většina lidí.

Super :) Jen škoda,že minulá generace pomalu vymírá a přítomná akorát remcá na vládu a nějak proti tomu nebojuje

Náčelníku, hrozně jsem chtěl vidět báseň, na které jsi dřel jak pes ...to je super výraz, ta lehkost, poetika a tak... :-)
No - a líbí se mi to. Možná to ve mně vyvolalo jinej pocit než ten, se kterým jsi to psal, ale každopádně je zajímavej...

taron: Achjo... Jak bych ti to vysvětlil. Pocitovka napsaná na poprvé má jednu vadu, někdo jiný ji nedokáže pochopit, protože ten pocit nechápe, nezná nebo ho v tom nevidí. To za prvé... A za druhé, není to veselý konec, je to melancholický konec. Mám svůj hrad, na pláži poseté střepy... Takže i když si postavím hrad, pořežu se.

A co na ni jako už chceš upravovat..je to pocitovka , sice 4 hodiny upravovaná , ale já picitovky pokud možno nechávám jak jsou ..protože to potom může ten pocit ...ten prapůvodní pocit hodně pokazit...jako bys chtěl z pračlověka udělat modernu ...stejně tam ten pračlověk někde bude ...je to prostě v krvi ...
Nejvíc se mi líbí ...a nech mi mou pláž ! ....to je dokonalé pro taron....jo...nechte mi mou pláž ...je má...ten pocit vlastnění něčeho ..alespoň sám sabe...to je úžasné...a ten konec je velmi pozitivní , prostě je to písek a z něho si mohu postavit hrad snů a sny se vyplňují ..to si zapamatuj !!!

Souhlas s Westem -- jo dobrá ...hodně dobrá :)

Začátek se nese rozvláčněle, ovšem samotný závěr je hodně hlubkový, tak jak od básní očekávám. Děkuji za možnost přečtení.