Jarní les

Když mám slabou chvilku

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

I u bobrů platí: Kdo se práce nebojí, ten samičku si uloví.

Opět jedna z mých starších (nedostatek aktuálního tvůrčího zápalu). Možná trochu hapruje rytmika, ale mám ji ráda.

J. W.

Asi není, co dodat :D

Neni to nic moc :)

Všichni jsme ho četli, někteří jej čtou. Tak jsem se pokusila shrnout obsah Brávíčka do několika rýmů.

//prosím o maximální kritiku

nestěžuju si,jen konstatuju....

v kostce o tom, co se nám podařilo

/pozor na epidemie/