kostrbatý shluk myšlenek, který ze mě musel ven

tyto věty se dlouho schovávali hluboko v mé mysli jen jako moje myšlenky... ale nenacházela jsem ta správná slova, abych přesně popsala co cítím.....

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

Právě jsem to dopsal, už to má i melodii. Věnováno do Slaného...

Chtěli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů. A je dobře, že to chcete.

[envi:] = závist.

Ty mi stojíš za všecko, čím jsem kdysi žil, když jsem kašlal na všecko, co teklo, jsem pil!

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

nevim etsli se vam mam smat, nebo vas litovat. tak vam pisu DOPIS. .....:D

Dnes uplynulo presne 12 rokov odo dňa, ktorý vraj zmenil svet...

Bezpodmínečná láska...

Inspirováno sousedkou zahradnicí..jaro dělá divy. Snad mi andělé odpustí.

nevím, jak to správně pojmenovat... tak snad o prozření, o dospění člověka jako takového. Lehce pod vlivem Saint-Exupéryho. Asi nějak moc přemýšlím...

opět soutěžní 3. kolo - versoteparna.cz // zadání rispet - (ABAB CC DD) a použití slov: radost, rameno, potlesk, mrcha, blesk - snažila jsem se dodržet rytmus na 11 slabik a vzhledem k tomu, že jsou slova v zadání z románu EMR - Černý obelisk, zkusila jsem báseň obsahově formovat tímto směrem.. ale je to fuška teda! :-))

O životě, o smrti - i o těch mnoha znovuzrozeních v rámci jednoho života...

Je to vlastně takové zamyšlení nad významy podobných, a přece jiných, slov.

Zkusila jsem vybrnkávání, jak jste chtěli. Asi na stočtyřicettisícdvěstěčtyřicátýdruhý pokus se to jakž takž povedlo. Je to spíš taková miniaturka, než cokoli jiného.