Já se s tím smířila. Věděli jsme, že je to konečná už nějaký čas dopředu. Těžké to ale bylo pro babičku a díky ní i pro nás. Byla z toho dost špatná a taky začala trochu bláznit - no, zkrátka důchodce = malé dítě...
Muselo, a určitě to pro ni je stále těžké. Já bych se s tím na jejím místě poprala jen těžko...

to Prostějanek. Držím jim palečky, snad se z toho vykřešou. Před několika lety byla s rakovinou v nemocnici moje prateta. A když už to vypadalo, že už se blíží konec, ze dne na den se z toho dostala a ještě dbes je docela zdravá.
Můj děda takové štestí neměl. Více než před rokem začal mít problémy s nohou, tak chodil na rehabilitace. Až po nějakém čase doktory, konečně, napadlo, že bude problém spíš s páteří. A bohužel tomu tak bylo. A nádor na plicích. Všechno to šlo rychle. Děda byl nešťastný, že nemůže dělat cto co dřív a bylo to na něm znát... Už je to půl roku, ale když si na něj vzpomenu, je mi smutno. Proč zrovna on:,(

Jo, je to docela makačka:-)
Teď už to jde tak nějak samo, ale když jsem začínala, ne vždy to šlo samo od sebe napsat. Ale je to o cviku. Těch básní už jsem napsala tak přes sedmdesát, ale ať se propadnu, jestli třetina stojí za přečtení:o)))
Ale někdy to zus taky. Je to docela zábava. To, co se mi nedaří vyjádřit v češtině, prostě napíšu anglicky. Docela mi taky pmáhá, když poslouchám nějakou hudbu. Ta mně vždycky inspiruje;-)

Když se tak dívám na všechny ty komentáře, musím taky říct pár slov...

K dílu:
Fotka je pěkná, po stránce grafické to dílko vypadá dobře. V těch pár slovech je skrytá docela smutná myšlenka. Na poprvé to ani mně nic moc neřeklo, ale když se nad tím člověk na chvíli zamyslí, musí ho to trknout. Já osobně tenhle styl příliš nepreferuji, protože si ráda trochu počtu, nicméně, když je ta myšlenka dobře vyjádřena, proč to nenapsat i takhle? Tohle jsem pochopila tak, že ten druhý nám začne chybět, když s náma není a my zjistíme, že bez něj nemůžeme být, jenže lidi se od nás, bohužel, někdy otáčejí zády. Znám to taky...

Ke komentářům:
1) Každý má právo vyjádřit svůj názor. Když ty komentáře nejsou zakázaný, tak ať sem prostě lidi píšou...
Delivery, možná se teď mýlím, ale mám takový pocit, že ty prostě za každou cenu musíš o všem diskutovat. Jakmile ti někdo napíše něco, co se podobá doporučení či výtce, okamžite to musíš vrátit. Já chápu, že tě rozčiluje to "škatulkování", ale někteří si holt potrpí na pořádku a na tom není nic špatného. Má cenu u každého díla odepisovat, "neříkejte mi, kam to mám zařadit?". Zbytečné, řekla bych. Stejně si ty lidi budou myslet své...
2) Komentáře slouží především k tomu, aby se v nich hodnotili díla, jenže tady vidím, že vy se v nich hádáte mezi sebou. Proč si to sakra nevyřídíte v mailech soukromě?! Do své "výměny názorů" potom zatahujete i ostatní, kteří o to třeba ani nestojí. Připomíná¨mi to liter ještě před tím, než se tam zavedly vzkazy... :-/

Ach jo... To mně nezůstane žádné. Ani celé ani zlomené. :-(

I na tom je trocha pravdy...
Někdy si říkám, že každý z nás má v sobě dobro, ale dusí ho v sobě, tím co ze sebe dělá. Každý by mohl být lepším člověkem než je, jen kdyby chtěl...

Chápu, že některé názory jiných lidí dokážou naštvat, ale i já si, stejně jako Azure Sky nemyslím, že by prostějanek řekla něco špatného... Snad jen u toho, "že to nemá žádnou uměleckou hodnotu" bych se pozastavila. Svým způsobem má všechno nějakou uměleckou hodnotu. Jen to každý vnímáme trochu jinak. Názory na umění jsou subjektivní... Pro někoho je hlavní myšlenka a je mu jedno, jestli se to rýmuje či jakým stylem je to psaný. Někoho zase víc potěší, když se to drží nějakých pravidel. Někoho těší jinotaje, někoho jednoduchost atd.
Myslím, že prostějanek to myslela v tom smyslu, že jí to připadalo odbyté. Taky, když někdo skládá celé básně a pak napíše jen jednu větu, i to tak může vypadat. Ale jak říkám, všechno má něco do sebe. A úplně odbyté to dílo není i když je tam jen jenda věta. Vždyť výber toho vhodného obrázku nějakou práci dal. A ten obrázek o něčem taky vypovídá. Někdo si řekne: "proč se hned zabíjet" či něco podobného. Asi to byl záměr, udělat to takhle. Když má člověk před sebou jen jednu větu a obrázek, buď si řekne, že to je stupidní, nebo ho to přiměje k zamyšlení. To záleží na každém z nás...
Pravda, když jsem to četla já, nic moc mi to taky neřeklo. Čekala jsem, že tam bude aspoň nějaký dovětek nebo něco. I mně to přišlo poněkud krátké, ale je to volba autorky a ne mně. Někteří v tom nic vidět nemusí, ale minimálně pro tu autorku to něco znamená. Proto nehodnotím. Shazovat to nechci, vím že hodnotu to má, jen to není styl který já preferuju.
A otázka zařazení? Mno... I mně by to sedlo spíše do deníku, nejspíš. Ale proč to nedat i sem? Vždyť mezi miniaturama to být taky může. Je to miniaturní? Je. Tak proč ne...
Prostějankovi bych nebrala to, že chce říkat, resp. psát, co si myslí. Holt jí to nesedlo. To se stává. Všichni nemůžeme mít na všechno stejný názor. Ale je správné brát každý záporný komentář jako urážku, útok? Je fakt, že to mohla napsat trochu jinak. Když někdo píše o něčem osobním, člověka se něco takového dotknout může. Propříště by to mohla trochu jinak podat, aby hned nevznikali hádky a tak. Je vidět, že tebe to rozčílilo. Asi o tom víš víc než my všichni...

Krásná. Povedla se:-)

čas letí, běží, tiká... :o) Napadlo mně to takle, protože co vteřina, to tiknutí. Díky za ohodnocení.

Jé, to je milé-)

Kdo se bojí zeptat,
v iluzích plave, tone.
A já jsem tonula,
nikdy jsem se neptala,
radši jsem špunt vyndala...

Pěkné, tohle zase napadlo mně:

Kdo se neptá,
nezkouší,
přemýšlet o sobě,
o nás, o tobě.

Kdo se zeptá,
pokouší
se dozvědět o sobě,
o nás, o tobě

něco víc...

Kdo si hraje, nezlobí:-)
Hra je radost, radost je úsměv, a úsměv je koření života:o)))

Mocky krásná... Připomnělo mi to jednu písničku...

In this world you tried
Not leaving me alone behind
There's no other way
I prayed to the gods let her stay
The memories ease the pain inside
Now I know why...

All of my memories keep you near
In silent moments imagine you'd be here
All of my memories keep you near
Your silent whispers, silent tears...

/Within Temptation - píseň Memories/

MOcky krásná. Opravdu se povedla!

Je to zajímavý... Někdy je lepší, nechat věci tak, jak byly napsány prvně... Ten dopis působí mnohem lépe takto...

Lidi, vy byste se pořád něco chtěli učit. Vemte si příklad z mého bráchy;-)
Ten, když byl malý, řekl jednu moudrou věc. Maminka si s ním jednou sedla, že ho bude učit abecedu. A víte, co jí malý Mareček řekl?? :-)))
"Mami, já se to učit nebudu. Až budu velký, tak to budu umět." :o)))
A opravdu, dnes je velký a umí to!!!

Zajímavá... Někdy mi připadá, že lidé jsou takoví neosobní, resp. nejsou tím čím jsou ve skutečnosti...

Tak v tom s tebou souhlasím. Jsou různé druhy a stupně závisti. Stejně jako ty, i já občas někomu něco malinko závidím, ale taky mu to přeju. Je fajn, když má člověk něco, co ho dělá šťastným. Proč mu to odepírat? Proč nesnášet takové lidi, když ti jinak nic špatného neudělali?
Na lidech mi vadí, jakým způsobem můžou závidět. Nenávidím lidi, co by ti byli schopni udělat ze života peklo, co jim vidíš na očích, jak ti nepřejí. To nesnáším. Takovouhle závist prostě nemám ráda... Jenže bohužel, i takových velkých závistivců je tu nemálo. A z toho mi je smutno...
Vlastně tahle báseň je právě o těch lidech, kteří by ze závisti byli schopni snad všeho...

Mocky děkuji! Váhala jsem, jaký obrázek bych dala. Nakonec jsem hotam ale šoupnout musela:-)))