Velmi zatichlé :-) pěkné.

Bože dej ať není Bůh? Vtipné.

Nevím jak to definovat. Vždycky si vzpomenu na osvícenství. Na Josefa II. a jeho reformy. Brát zřetel na potřeby jedinců a zároveň na potřeby společnosti je ale nezbytné. Nedokážu ani formulovat základy nějaké optimálně vyvážené utopické společnosti. Ovšem ekonomové ...hm, přijde mi, že není větších materialistů vědců než ekonomů. Kdyby měli trochu větší humanistický rozhled, třeba by neaplikovali středoevropské hospodářské podmínky na řecké hospodářství, kde pracovní doba začíná na venkově v jedenáct, pak je dvouhodinová pauza na oběd a končí se ve tři. Chybí mi u ekonomů trochu sociologického náhledu na hospodářství - proto si myslím, že víc humanismu by té vědě prospělo. Ostatně, jak říkáš, ta otázka humanismu je spíš aplikovatelná na otázky nehospodářské: svoboda, kriminalita, pokrok, mantinely podnikání atd.

Tak to jsme se hezky shodli.

Ekonomické teorie nikdy nebyly věcí, která by mě zajímala. (Jednak proto, že jim nerozumím, jednak mi připadají nudné a nezáživné a jednak mám sklon posuzovat jejich funkčnost nikoli prakticky, ale filozoficky, což je naprosto zcestné). Osobně si myslím, že jak kapitalismus tak socialismus by fungovaly i v čisté podobě, kdyby byly aspoň trochu humanistické. Což ani jeden z těch dvou ekonomických vzorců není. První nehledí na potřeby společnosti, ten druhý zase na potřeby individua. Já jsem se stávajícím systémem celkem spokojený, protože mě nebolí. Více humanismu do ekonomie.

a už nevstane, už ho nebuďte

Jako s nápisy na hrob by měl být člověk zvlášť opatrný. Volit něco nepolitického.

Má to grády. Je v tom surovost i neláska a hlavně taková nějaká rezignace, touha zůstala ale láska je fuč.

A tuhle jsem si nechal na konec. Zváženo sečteno a zanalyzováno, rozhodně patříš mezi top psance s talentem, který vyniká nad ostatní zpracováním momentek, přiřazováním obrázků, lehkostí stavby a poměrně ucelenou strukturou veršů od které se odchyluješ jen zřídka. Už si tě v oblíbených nechám.

úúúú wau

Taky mě napadlo, jestli jsi někdy viděla film Kafe a cigára. Vždycky si na to vzpomenu, když tě čtu a když se v nich mihne černobílý obrázek. A taky je to tam samé kafe a cigarety a vůbec je ten film zaměřený na upozaděnou ritualitu, která je skrytá za tím, když si člověk dává šlofíka, nebo právě to cigáro a kafe. Ke všemu je to moderní film, který je natočený černobíle. Mám rád tyhle černobílé snímky. V kontrastu je všechno jednodušeji zachytitelné. A hraje tam Bill Muray to je jasný.

Z těchhle tvých stylových veršů na mě dýchají obrazy podobné filmu Amélie z Montmarteru. Jakoby realita nabouraná čímsi co do ní nepatří, co je vysněné a ne opravdové, něco co tě provází všedními dny a ty to vnímáš všude kam se pohneš, ale sáhnout si na to nemůžeš. Umíš si všímat detailů a to je pro básníka a vůbec pro umělce všeho druhu na výsost důležité. Naše světy tvoří nekonečna malých drobností, kterými proplouváme a o to bohatší jsou naše dny oč víc si jich dokážeme všimnout. Je to o plnosti života a hlavně prožitků. Prožívání se bez vnímání maličkostí neobejde.

Připomnělo mi to naši chalupu na Slovensku v listopadu. Přezrálá jabka se kutálejí po svahu do trávy a mlha plyne ránem.

Takový tipický Lukiův šafrán.

Asi tou svou výstředností dost trpí. Buď skrytě nebo evidentně. Jeho Karlovství je základní premisou, která ho chrání před potupným normálem. A lidi nenávidí ty, co se od nich odlišují. Třeba to cítí a dělá mu to sadistické potěšení z vlastní odvahy odolávat a trpět. A třeba ho děsí, že by stal jedním z vás: obyčejných všedních spolužáků. V jeho očích musíte být nepředstavitelně malí, neschopní se povznést z normálu. Podle něj podléháte trendům a kdyby se objevil krysař a zapískal, půjdete slepě za ním, ale on ne. Já tohohle Karla obdivuju. Doufám, že ho nešikanujete.

Vybíráš si k básničkám velmi příjemný obrázkový doprovod. Až ti jednou vyjde básnická sbírka (nepochybuju, že už měla dávno vyjít!) tak bude i díky obrázkům dost na úrovni. Mají v sobou žádoucí smyslnost a eleganci. Dokonce i tihle motýlci.

Žoužel? Kdeže to je prostě komplikovanější žůžo.

Odvahu!

Hezké. Ovšem bažím po nějaké (a jelikož jsem tě ještě celou nepřečetl, tak se snad dočkám) kontrovérzní, ke které by se dalo v komentáři rozepsat více než jen pochvalami.

Žoužel!

Taky bych řekl, že miniatury ti jdou. Tohle je taková bagatela o papírových růžích. Nic zásadního, jen drobná věc, co se dobře čte a neunavuje žádným patosem a hrdinstvím. Tak tyhle typy veršů já můžu.