je to moc dobré, náhodou, já v tom sestupnou tendenci nevidím, jen ten konec tam hapruje s tou múzou, to tam být nemusí, ale je to srozumitelné.

Je to moc dobré, futuristické. Ale je tam hrouda chyb: časeM; Jsem; lÉtat atd.

Ne. Prostě jsem si tě chtěl zařadit, zaškatulkovat, etiketizovat, vložit do systému. Jsi archivována. Na kritiku je jedno dílo málo. Vlož sem druhé abychom měli materiál ke srovnání. To je jako u doktora, když si zlomíš nohu, tak ti rentgenujou obě.

díky, to jen pro úplnost.

to píše kluk dívce, nebo dívka dívce?

odhlédnu-li od toho dětského stylu, je to na tvůj věk docela na úrovni. Skoro bez chyb, poctivě napsaná básnička, není brutální, ty obraty, které dělají básničku vrcholným dílem poezie příjdou časem, takže bych se nenechával odradit tak nízkým hodnocením.

předpokládám že to není generalizovaný pohled do nitra každého člověka? Asi bych měl toho symbolického člověka chápat jako lidstvo ne? Nebo tak 1kor13 skutečně vnímá lidi?

A vidím, že jsi začal se sbírkou. Ať to vydrží a je houstne!

NÁDHERNÝ STROM. Smrk?

když začneš pít, budeš skládat i ty básně, tak co. Hmmm. Často kritizuju, že píšeš bez hlavního hrdiny, tady hrdina nechybí, má to jistou myšlenku kterou to rozvádí a ukončuje otázkou. Mám rád básničky, které končí otázkami. Kdybys sem na konec přidal ještě aspoň dvě, mělo by to najednou takový nádech existencionalismu.

červená je tady symbolem čehokoliv. Pěkné. Napsat úvahu o červené. Orhan Pamuk napsal o červené knihu (Jmenuji se červená) a tak vím, že symboly jsou relativní a lze je pojmout i individuálně. Je jedno co červenou myslíš ty. My si za ni dosadíme pokaždé to svoje.

tohle je maniakálnost! I já složil básničku o vánocích! Raději ji sem ani nebudu dávat. Roztrhl se pytel. Líbí se mi to pojetí ..povstanu z rukou dětských přání.. pěkné.

je rozdíl mezi básníkem a Básníkem. Ti druzí jsou nesmrtelní a jejich bloudění je smysluplné.

tímhle kusem ses přiblížila asi nejvíce Guillaumovi Apollinaireovi. Je v tom hravost a rytmus.

věnuj se věnuj

dílo se už svým nadpisem samo chce zařadit na dno. Ne, nelíbí. Je o ničem, nic neřeší, nic co by mě mělo jakkoli zajímat mi to nepřináší.

Jojo. Gabkin umí.

Ale je to kumšt psát z opačného pohledu co?

Ano, nisméně, nic proti, ale chápu tu básničku (už podle názvu) jako věc co mě má oslovit a vyslovit nějaké řešení, nějaký ortel na který čekáš, zda opustit či neopustit ...jenže co přesně? Je nepatřičné halit jasnou otázku do fantasmagorické tajnosti. Takhle ti přece nikdo odopovědět nemůže, leda bys vlastně o žádnou odpověď nestála, pak to nabírá takový metaforický nádech.

Tak nevím. Jako básník touhle básničkou vyjadřuješ názor těch dvanácti měsíčků básníků co odmítli žít podle pravidel Jednoho dňa Ivana Denisoviča, nebo těch co pijí Savo? Totiž v obou těch částech si mykáš, mluvíš o Nás, ale nevím z teho kdo z těch dvou světů jsou My a kdo oni. Je to matoucí.

podle mě slouží ulice jako mechanická kulisa. Ulice je pojem až symbolického charakteru a tady nabývá přímo abstraktní podstaty. Důležité, neměnné podstaty. Co kdyby šla kuchyní, nebo olivovým hájem? Nene, ybrala si ulici jako kulisu nebo jako symbolický motiv.

kompozice? A nezlehčuje tím vážně míněný celek? Nejde ji totiž jen o ten subjekt, ale také o svůj postoj. Je ji to vlastně celé jedno. Prakticky tím lže sobě samé do očí. Nemyslí to vážně, když promlouvá k rušné ulici ale chce promluvit do duše subjektu...