Plakátový výjev.

Hezké. Ale to JSEŠ to je horor.

pěkné

Nesdílím tvůj názor. Předpokládám totiž, že když už píšeš, tak píšeš proto, aby to někdo četl. (Aristotelovská logika) Jako básník asi čekáš, že tvé básně si najdou čtenáře, jakousi odezvu. Jakožto autor bys měl vyjít svým čtenářům vstříc. Z komentářů pochopíš, kde děláš chyby, co čtenář to jiný názor, ze všech si pak vygeneruješ to co se líbí všem. Abych tak řekl, NAJDEŠ SE. K čemu je ti psát s pocitem, že se to byť jen jedinému člověku nelíbí?

Je naprosto v pořádku psát rýmy. I já se k nim teď nachvíli vrátím. Upřímně, kdyby tady bylo ještě bodování, nebyl bys moc úspěšný autor, já sám bych asi nulama nešetřil. Proto (mimo jiné) se dalo bodování pryč, aby psanci nad díly s nízkým bodováním dopředu neohrnovali nos. Ty na psancích svými básněmi si vytváříš takové virtuální renomé, podle něho si tě ostatní oblíbí a čtou, což jest docela velká motivace ke psaní. Záleží jen a jen na tobě, zda jim vyjdeš vstříc, nebo zda budeš psát pořád stejně a nebudeš jevit žádné inovativní tendence. Pravděpodobně si uchováš okruh čtenářů, kteří tě čtou teď. Ale nejspíš si ho moc nerozšíříš. To záleží na tom, zda se s tím spokojíš nebo nikoliv.

Mnoho zdaru compadre.

Mi se to líbí. Má to takový kliďácký tón.

Farizeji, chceš mne dostat do úzkých! To snad záleží na úhlu pohledu ne? Z gastronomického hlediska larvy, z teologického Bůh, z filozofického oboje v pořadí Bůh - larvy, a z pohledu scénáristů scifi hororů zase larvy, z pohledu pasažéra letu 737 zase Bůh....

nic. jen jsem vypíchnul to co mi připadlo nejzajímavější

Staré dílko z lepších časů.

Staré psy, co neznají žádný nový kousek, nikdo nepostrádá...

Jo. Klasicka. Zatím jsi nijak nevybočil ze svého stínu.

larvy much a Bůh

Hele Ele,
těch komentářů dole si vůbec nevšímej, to je jen závist. Kyselý hrozny, chápeš. Co tím ten chlap chtěl dokázat, že zplul takový skvossssst české poezie?

Jako, málem by snad začal kefrat i do interpunkce, ne? Takové typy známe, jsou jen hnidopiští rádoby kritici, co vůbec nerozumí o čem píšou. Ti tě vůbec nemaj co kritizovat, fakt. Víc chlape!

To není pomluva, to je přece poklona. (tu nabídku deseti piv beru)

Co jsem na psancích naučil jsem se číst i básničky autorů s jejichž pojetím poezie se nikdy neztotožním (antidiakritická Delivery, Veronika, surový sociální Homér, apod.) nebo kteří už kapitulovali před češtinou a spoléhají se na formu a obsah, byť jim to nelze z mnoha příčin klásti za vinu. Zjistil jsem totiž, že je poněkud předčasné jejich talent zavrhovat, protože v básních, které napsali, se odráží jejich styl - to jest vlastně střípek osobnosti, bez kterého by byli zcela nezařaditelní.
Patříš sem i ty. A ačkoliv jsem byl napočátku upřímně zděšen, že na češtinu nekladeš nároky, už jsem to jaxi přijal a nehodlám to nijak kritizovat, stejně by to nemělo účinek. Je proto důležitější se u tebe v kritikách zaměřit spíše na pojetí a myšlenku.

Co bych tady tak vytknul? Má se všeobecně za to, že básně o lásce je těžké psát tak, aby vynikly, protože jich je ,,hafo,, ovšem ctí se snaha vetknout citovým projevům písemnou podobu. Vtip je v tom umět vybočit (pokud si kladeš umělecké nároky, pokud ne, pak je tento odstavec bezpředmětný).
Další věc je básnická forma. V básni by se neměla v rychlém sledu za sebou opakovat tatáž slova (jako jsou-jsou, láska-láska, já-já..atd.), básník tím dává najevo, že má jen omezenou slovní zásobu a nedokáže najít v češtině jiný tvar, nebo to jjinak opsat. Třeba by stačilo napsat: Cesty lásky klikaté jsou a zrádné. A bylo by to bez těch obtížných čárek (za kterými se dává mezerník) a znělo by to tuším i lépe. Poetickým oříškem jsou tolik diskutabilní rýmy. S těmi lze zacházet dneska už libovolně, ale podle nich (pokud v básni jsou) čtenář pozná, s kým má tu čest. O rytmice nemluvě, tam to platí taky.

Máš dobrou kompozici, to jest dokážeš se vyvarovat strčit pointu někam doprostřed. Dokážeš báseň vygradovat z naturálního podtextu časně jarní lyrické krajiny až po vysoce myšlenkově bohatý popis životní zkušennosti. Ctíš poměrně pravidelný verš a diakritiku a interpunkci, to je dneska vzácnost (ačkoliv těch čárek tam máš až běda).

Doufám, že můj komentář vyzněl spíše kladně. Bon voyage, mon ami

Poněkud neadekvátní a zaujatý komentář, ne?

Odhlédnu-li od rýmů a pominu-li fakt, že je to báseň o psychologických termínech, zbyde mi pojetí, které má své plus v tom, že mezi narcismus, Já, schizofrenie apod. vneslo jakési příbuzenské vztahy.

Tedy ta snůŽka je pravda faux pas.

Jo jo, tohle je taky veritas. I když symbolická. Srdci se jako orgánu dost nadržuje v poezii. Za všecko může mozek, to je jasná věc. Proto třeba je to srdce s velkým S.

Hezky jsi popsal dilema, jak postupovat při rozhodování citových záležitostí. Věčné dilema. A krásné na tom je, žes řešení nenašel. Že jsi z toho udělal bezvýchodnou situaci (což skutečně tohle dilema je).

No, mohu-li rozvést ten komentík, pak takovou pohádku bych si asi taky přečetl, ale rozhodně ne dětem.

Vida, vida ho, Homéra. Zas něco, co se dá číst. Máš v té své sociální epice markantní kvalitativní výkyvy, všiml sis? (bereš-li jako měřítko sociální náboj) Takový zbloudilý náboj tě už dávno trefil, ani o tom nevíš. Tvoje básničky se hodí k pivu a buřtům. (Ty moje zas k vínu a něčemu sladkému) Přes všechnu tu hrubou všednodenní životnost se dycky musím ve tvych básničkách zastavit a žasnout nad tou skrytou pravdou o které píšeš.

Dobře píšeš (většinou). Tohle bylo jedno z lepších věcí.

Jedna věc mě ale zaráží. Proč tě tak přitahuje psát tuhle socpoezii, když (stejně jako já) vidíš (aspoň takový dojem z těch básní plyne) lidi jako nositele záporných vlastností, prostě špíny a zvrhlosti a pohrdání atd.?

Moc hezky napsáno. Člověk v tom cítí zpomalený čas. Jak kapky padají dlouhé minuty na chodník, kde v kalužích dělají vodní sítě a potměšilý umělec pátravým pohledem zpodklobouku hledí vzhůru, kdo mu to ruší jeho kruhy.