Teda až na to pracné štěstí-zcestí, to bylo celkem stravitelné. U tebe jsme si zvykli číst erotická a eroticky podbarvená díla. Bezvěrná noc je zajímavý termín, ale ta básnička ho vlastně nijak neosvětluje. Člověk si pak musí říkat: dobře jde tam o věrnost nebo o víru? O věrnost k čemu a o víru v co?

To jedno TO je tam nějak navíc.

Jak? Normálně. já jsem taky melancholik s depresemi a píšu o lásce apod.

Rezavá plechovka je schopná.

Pěkná, taky depková. Depky jsou na bolavé rány tou nejlepší solí.

Dobrý.

Letos jsem v Praze na výstavě viděl úžasný obraz Jakuba Schickanedera. Byla na něm mrtvá dívka. Ležela celá bledá na posteli a komůrku ozařovala toliko svíce na stolku vedle postele. Silný obraz. Tohle mi to připomnělo.

líbí

Až se zas jednou Amálka vrátí na psance, třeba si přečte, že dostala od puera pochvalu za básničku, kterou si přečetl až s pěti letým zpožděním.

Je opravdovým uměním.

Ten poslední řádek je sice rytmicky moc dlouhý, ale celkově mám z téhle básně dobrý dojem. Jo. Dobrý dojem.

Je to krásné. Opravdová poezie. Žádná složitá tvarová nabubřelost, žádná monstrgesta, je to free a má to atmosféru. Cestovní, neplánovanou, improvizovanou. Je to umění, mám rád tenhle typ umění.

Tedy nic co bych dokázal ocenit, protože mám radši jiné žánry, ale dočetl jsem to až do konce, nechal na sebe působit a zamyslel jsem se nad tím. Je to napsáno velmi dospěle. To je dobře. Básnířka je nadějná. Zdá se, že máš talent.

Devils_PIMP: jenže kolega Puero se nemůže věnovat všem. Sithové mají taky vždy jen jednoho učedníka, víc temná síla nedovoluje.

Nuže kolego psanče konec srandy.

Nevím, jak to myslel tady Pimp a taron, ale já žádným nadšením neoplývám. A jsem to já PUERO kdo psancům říká bez obalu, že píšou strašně, když píšou strašně. Nehledě na obsah a formu je třeba tě upozornit na základní věc a tou jsou gramatická pravidla. (a hlavně i/y) Dá se polemizovat, ale jsou věci které se dodržovat musí, ať chceš nebo nechceš, jinak to uškodí tobě ne čtenáři. A jako si v kosmu nesundáš helmu, protože ti brání v pohybu, tak stejně musíš umět psát bez chyb, chceš-li, aby tvá díla ostatní dočetli až dokonce a teprve pak mohli začít hodnotit nějaký obsah a formu. A až ti to půjde bez chyb, a opustí tě ta temná vlna, která zachvátila psance (to je to psaní hororovek), pak se jistě dokážeš vypracovat mezi elitu, kterou si kdykoliv přečte kdokoliv rád a ne jen proto, že je to od něj slušné. A tvoje verše už nebudou lidi luštit, číst a trápit se s chybami, ale budou si je vychutnávat a kdo ví, třeba se je někdo naučí i nazpaměť. Ale varuju tě! Pochlebovače odplaví voda, ale tvůj literární um to nezlepší. Víc se koukej kolem sebe, jak píší ostatní, bav se s nimi o to, vyměňuj si poznatky a dojmy, ale nepiš proto, aby ti někdo dával podezřele lichotivé komentáře.

Sprav si chyby a já tu báseň možná někdy dočtu a všechno co jsem tu napsal přehodnotím.

Jo, ženy touží po pozornosti. V neděli jsme měli rodinné oslavy. Měl jsem 26. narozeniny. Když byl konec a hosté odešli, brácha se šíleně rozhádal se svojí holkou. Janička je už téměř součástí rodiny. Ale bylo jí líto, že se ji Lukin nijak nevěnuje. Dneska si to žehlí v kině.

Není to množství pozornosti věc, pro kterou je jakýchkoli slz škoda? (Já nechápu proč to říkám zrovna já?!!)

Víš celé to spouští slzy a ty mají nějaký důvod, ale to víno není pravdomluvným vypravěčem. Zveličuje, mlží a tak se ptám, co je skutečným spouštěčem těch slz?

Je vskutku neromantická. A jaksi zasklená. Je cosi neopravdového v ní.

Mám tam složitý ekosystém. Pavouky, blechu, houby, plísně, vši, mouchy,....dokonce berušku! Sem tam. Šampon to dycky trochu prořídne, ale stačí se projít lesem a zase se zabydlí.

Hm, minulý pátek.......jo pátek...jsem byl na chalupě s ÓKem. Udělali jsme si oheň a já šel do vysoké trávy, kam jsme loni sundali strom (průběhově to řežu, protože bychom měli jinak ze zahrady les...no ono už teď je těžko poznat, kde les začíná), abych nasekal ňáké klacky do ohňa. Borec s fiscarkou sekerou. A jen v kraťasech a teniskách. Upekli jsme buřty, pokecali o těch tématech o kterých se sotva můžu bavit s příbuznými, bo je to nebaví, a začalo chcat. Tuž jsme zalezli domu, dali karty a vino....
ráno světe div se!! Žádné klíště!

Dospěl jsem k závěru, že jsem nezničitelný. Nosím si svoje breberky ve vlasech všude s sebou, tam je jim teplo a mají výhled, ale klíšťatům prostě nejsem dost dobrý.

Práci zdar.

Jo a hned v prvním slově máš chybu. Chybí ti tam S.

už by to nebyla jen přezdívka, nýbrž jednotka. Základní gramatická veličina. Puero by tak taky mohlo jednou skončit. Taky ve středním rodě, samozřejmě.

taron: No právě, takové šílenosti by představoval ženský rod. Ale střední!! Střední, panečku, to je jiné kafe: taron, bez taron, k taron, vidím taron, s taron. A v množném čísle by bylo deset taron, s patnácti taron,.....asi jako kilo.