Jejda, a na srazu ani slůvkem neprozradila skryté úklady. Hodně štěstí.

To mi poraď, co mám jíst a pít, aby můj mozek vytvářel v hlavě podobný svět jako ten tvůj?

Je vidno, že to je prostě něco, co muselo ven. Obsah vysoko nad formou. Ten kluk co tam tak sedí má aspoň jasno, že ta šmouha, ve které se zrovna nachází má svůj časový limit. Stačí mu, aby si počkal. Jo. Tahle je báseň je o tom umět něco přetrpět. Je o přečkání.

Ale vleče se to co?

pěkné

Duhový kvadratický princ. Ví, že o něm píšeš básničky?

Mimochodem hezké básničky. Každý hned pozná, že jsou opravdové, protože je v nich tolik detailů z běžné reality, že se tím hned prozradíš.

Ach.....jsem odhalen.

Jakými to matoucími hormonálně-společenskými metamorfózami ti chlapi procházejíí....? Rozmnožovat se, rozmnožovat,.....nebo jen dělat jako že se rozmnožují....a ještě to musejí pojmout romanticky, aby samicím nedošlo, že nejde o lásku, ale .......o odčerpání přebytečných tekutin....brrr.

Pochopils to dobře.

jéé

Máš na stáří pěkné vyhlídky.

Tak trochu to na mě působí jako manifest toho, co od poezie očekáváš.

Hezká báseň o pravidlech lásky. Trochu ekonomická. Má hezkou houpavou melodičnost, která hezky pasuje na mnoha místech - hlavně na konci, ale taky má místa, kde to trochu hapruje. Třeba ty rozzářené líce jsou tam nějak přebytečně vmáčklé.

Takový pohled na věc je správný. Přehlídnout to špatné a vyzvednout to dobré. Ale když si tohle heslo nic než národ převedu do reality a vybaví se mi pravicový extremismus, uvědomím si, že rodina není národ. V rodině upřednostňování jedince nevadí. Ale v národě? Nevede to k odlišování jedněch od druhých? Těch lepších od těch horších?

A ty jsi na český národ hrdý, nemám pravdu? No proč ne. Je to zdravé. Ale každá hrdost má snad své hranice ne? Třeba můžeš být hrdý na Čechy, kteří v bitvě o Británii zachránili Británii, a budeš hrdý na Čechy, kteří tyhle hrdiny (další podivný termín) po jejich návratu do česka zavřeli do uranových dolů? Nejsi potom tak trochu hrdý, jen na část národa?

Myslím, že na svůj národ sice můžeš být pyšný, ale taky by ses mohl za svůj národ i stydět.

No, já o pojmu národ dlouho přemýšlel. Nevím vlastně, jak ho definovat. Co spojuje lidi v národ? Jazyk to není. Kultura to není. Státní území, zákony, rasa,...nic z toho to není. Jako všechno dohromady zároveň taky je, ale proč o sobě Čech může říct, že je členem národa Českého, národa se slavnou minulostí? Proč to o sobě říká Američan? Proč to o sobě neřekne Rom, ale Žid ano? A kdyby se osamostatnila Morava, řekl by o sobě Moravák, že je členem národa? A co Slováci?

Abych to zkrátil, osobně si myslím, že něco tak abstraktního jako NÁROD nikdy neexistovalo a ani neexistuje. Podle....asi Herdera, nevim... národ je jen takové etnikum, které vytvořilo vlastní stát. Ale to je podle mě blbost. Takže, co ta tvá báseň vlastně oslavuje? Spíš to Nic, než ten národ. Nebo, jak bys definoval národ ty?

Trochu extrémní název, ne? Ale jo, já proti tomu nic nemám. Je to krátké, je to z fleku...standard.

Ale víš ty sám, vlastenče, co to vlastně je ten národ?

Ta hrdost Albionu zas tak hrdá není v téhle básni. Prostě královna pošle rytíře na potvoru no. Na můj vkus jsi tady moc ovlivněný fantasy, které už před tebou napsali jiní.

Vidíš vidíš. A čtenáře jako mě to uklidňuje.

Opravdu nic? Jak je to laciné nic uspokojivé a uklidňující.

Milé. Idealizuješ si minulost, jako všichni. Idealizace - to je jev, který mě fascinuje. Já se topím ve vzpomínkách na krásné dětství, ale bylo v porovnání s dětstvím dnešních dětí úplně příšerné. Dyk jsem si hrál na pískovišti mezi paneláky, v němž chyběl písek! Stýská se ti po haléřích? Po telefonech s kulatým číselníkem? Po mléčných barech ve kterém měli třicet druhů salátů a sodovku nalívali do papírových kelímků? A co nanuky?! Kam zmizel Sheller?

Máš pravdu, motýli jsou jen nechutné okřídlené larvy a je dobře, že po nich jdou ptáci a žáby celého světa, protože šidí lidský rozum, který je opěvuje jako něco krásného.

...já přijdu.