Dnes to byl mazec.

Když svíčka taje
Slunce do kůže vypaluje cejch.
Třešeň v purpurovém tonu.
V stínu stoletého dubu.
Co stou stínu roskoší.
Hlt nejeden pramenité vody
Sobě v tůni zvlažit nárt.
Ta představa je boží.
Chodidla se pálí o asfalt.

Co řici o přehmatu.
Žeby zamluvila žena chatu.
Aby diář nelhal toli.
S kuže se sůl aš drolí.
Ona šeptá ty jen sipeš.
Byl ten přehmat protě přítěž?
Po vikendu moje milá
Ubyli nám
I ta kila.
To si holka zopáknem
Jako Golém hledej šém.

Moc pěkné a smutné.

Slova jsou krasná .
Jen je vnich mnoho smutku.
Jsem tu krátce,nestihám číst.

Ano slov někdy netřeba.
Rostřistily by to krásné ticho

Pěkná.

Prapodivné téma.
Žeby kvůly době dyktátu.
Ktera svobodnou
se zvati nedá.

Bezva počteníčko

Je krásná jak poupě před rozkvětem
Jak tóny se až rozburácí
Přejde v trylek jež kolebati smí
na vlnkách zpěvu flétny.

Nahlednu trošku jen.
Nezavřu pro smutek.
Ve vůní jahod opřu se o plůtek.
Skutečnost nastalá.
Zalévá jahodí snat že to jezirko
nohy pak přebrodí.
Nastalá chvíle nebude napořád.
Nechám si v jahodím
Od větru pošeptat.
Možná se rozpláču.
Mož á se budu smát.
Jahodí voňavé proč se vše
musí stát

Ani nevim jak,prostě jsem jen psal.

Pokut se dokonalost hledá ve stvrdlé kůrce
chleba.
Hladového nasytí ,syté ji hodi do křoví.
Jeto jak se slovy.
Hladí
I mrskají jak bič.
Vtírají se pak se vetnou jak sekyra do pařezu.
Praskání a nic pouta roztrhána
anic.
Slova mohou
Pomoci
Ubližit
Dát naději
Učinit skutky
Jsou jak plamen ktery
podarován svýci vnese světlo.
Jak dlouho bude hořet je jen vnás.
Pohrdánim se ničeho nezbavime
Jen začneme pohrdat sami sebou.

Když ticho se ovyne jak kornout z ledu.
Ty chvýle jsou plné nekonečna.

Ach ten smutek.
Krásné.
kažká řeka má dva břehy.

Moc hezké jen ty korelky stím zpěvem nevím nevím chovám je už 50 roků a ty mé tedy řvou.

Obměnit slova a dase čist po desáté večer.
Dobrý

Touha po citu.
Co poupětem je vnitru.
Cit není vitr,let motýla.
Pohled co do prazna nezírá.
Žit stouhou pro lásku.
Neocnout se v říši maňásků.
Neživá to kultúra.
Kde cit zakoupit lze
za bůra.

I kdybych ve světě bůch ví kam zašel.
cestičku k domovu vždycky bych našel.
Jenže ta krajina i lidé se mění.
Láska je soli života.
Však čas se mihotá.
Smutek k životu náleží
Však ocitnout nesmíme se v manéži

No život,křišťálová koule nic neukáže a vědma mlčí.
Dobře napsáno