Tak to někdy bývá. Dobře popsáno.

holka.přes.ulici: Moc děkuji. Vyvolat úsměv na tváři lidí mě nesmírně těší. )))

Akorát, že to není jednoznačné. Jsou na to i dvě protichůdná přísloví "Mlčeti zlato" a "Líná huba holé neštěstí".

;))) To je ve stylu "Nač se honit za ženskejma, když je na světě tolik krásnejch kluků..."

Ticho léčí
tak nač řeči...
;o)

Evokovals ve mně tím zajímavým dílkem vzpomínku na úžasnou povídku Arthura C. Clarka Devět miliard jmen božích. Doporučuji i těm, co nejsou příznivci sci-fi.

PrimaDen: No, snad. I když víckrát jsem si jen hrál a bylo to označeno za zlobení... Tak nevím.

Jj, sto? Tisíce! A pořád dokola :o(
Dobrý. I ten vulgarismus na konci přesně sedí.

človiček: Trefný. Zasmál jsem se ...

človiček: ))) Ale lezení po břečťanu už pro mě není. Vloudím se coby listonoš pod záminkou doručení rekomanda ;o)

Chápu, rozumím... pěkné, zase ale smutné...

PrimaDen: Díky. Rád si hraju... ;o)

Co dodat k rozboru, který napsal Neu?
Snad jen, že jedním (znějícím poněkud klišovitě) receptem na život i lásku jsou tolerance a pochopení. Netuším ovšem, jak si v některých situacích takový přístup udržet. Asi jen se po bouřkách snažit k němu vracet.

Souhlas s Neu. Krásné.
...rorýs se usmívá a hvězdy krouží...

Ta maska na druhou,
strachů je zásluhou,
strachů co hnízdí v nás,
obav, že nechytíme čas.
Fajn, díky.

Je v tom lascivnost, úsměvnost i zamyšlení. Díky.

Hezký a moudrý vzkaz. Poslechla?

Psavec: Moc děkuji.

Psavec: Hele, koiška má skvělý nápad. Tvou knížku bych si ihned koupil. A kdyby byla i ilustrovaná - bomba.

Neu: Díky :o)