Amelie M.: To je fakt - životní styl změnit natolik razantně prostě nejde... nebo, přesněji, v drtivé většině případů asi nejde. Rodinu takhle nikam nepřeneseš... aspoň ne za normálních okolností. .. to ale neznamená, že té bábince nemohu aspoň trochu závidět ten klid :-)

Všechno má mít svoje hranice... včetně kariéry. Navíc je rozdíl mezi prací a kšefrařením.

Když si vzpomenu na tu řeckou stařenku s oslem, otýpkami chastí, jak žije jen o kukuřičných plackách a olivovém oleji... a co? Dožila se evidentně solidního věku, moderní technologie včetně elektřiny má "v patě", nikam nespěchá a co jí kdo vezme... přijde na to, co je člověk ochoten obětovat.

No, já bych to trochu doplnil. Je to druh rozhodnutí, kdy se člověk vzdá vlastního vlastního - rozhodnutí, názoru, ba dokonce bych se nebál říct svobody. Navíc na tohle rozhodnutí nemusí být v určitých situacích dost času a už předem mohou být zřejmé následky toho, že se nerozhodnu (kdežto u varianty rozhodnutí se může být těch možností víc). Nehledě k tomu, že případný výsledek mého nerozhodnutí se se dá hodit na toho, kdo rozhodl za mě...

Nevím - já jsem vědomě udělal v životě několik rozhodnutí, která bych dnes přehodnotil; vrátit to nejde, takže je zbytečné si kvli tomu rozbíjet hlavu o zeď. Maximálně mohu stejný či podobný problém v budoucnu řešit jinak, případně se zařídit tak, aby nenastal (ono je to stejně na houby, protože se vyskytne jiný).

Asi zvláštní kapitolou jsou rozhodnutí "instinktivní"...

Potom jsou rozhodnutí, která bych neměnil. Ale pokaždé to bylo, abych tak řekl, mé rozhodnutí a bylo "aktivní". Dělat mrtvého brouka a čekat, jak co dopadne, to by třeba můj šálek kávy nebyl, na mě je to příliš pasivní, ale jsem dalek toho, abych kvůli tomu potenciálně někoho soudil.

A ještě abych se vrátil k tomu "ob ob odstavci", kde píšu o "vědomých" rozhodnutích - upřímně, ani nechci vědět, kolikrát a jak jsem něco rozhodl "nevědomky". V tomhle kontextu chápu "nevědomost hříchu nečiní".... jo, a tohle už je čistý alibismus :-)

Jj, je to svým způsobem rozhodnutí... a zase, na druhou stranu, není - chápal bych to tak, že se jeden spolehne na "ono se to nějak vyřeší" (rozhodne někdo jiný)... nebo jde prostě o signál, že už je mu všechno úplně jedno.

Na Karlově náměstí v parku je nádherný památný strom - platan javorolistý :-) Co jsem se kolem něho najezdil :-)

No... o řadě rozhodnutí se asi dá pochybovat (hlavně zpětně). Otázka je, jakou otázku by si člověk kladl, kdyby se nerozhodl vůbec.

Možná je to tak trochu alibismus, ale netroufám si soudit, dokud nepoznám konkrétní situaci. Ta, kterou - zdá se mi - popisuješ, je jedna z nich. A na tu sedí.

Ono je to podle mě trochu složitější... u nás ve fabrice je spousta žen, které život "přiskřípl". Některé dostávaly výprask jako nášup po večeři, další mají dluhy... jasně, asi na tom také mají svůj díl "viny", to soudit nebudu; a teď si představ, že se najde někdo, kdo se k nim najednou slušně chová. Nejde o žádný pokus o flirt nebo "sbalení", prostě jen zažitá forma slušného chování.

I tak "málo" dneska stačí k tomu, aby si to taková žena vyložila nesprávným způsobem - že se o ni muž zajímá. Ani na to není třeba vynakládat nějaké veršované úsilí, ať už na jakékoliv úrovni...

Co se mobilů týče, vzpomínám si, jak jsem kdysi v kavárně viděl mladou dvojici, evidentně na "rande" - věk tak kolem dvaceti. On měl v ruce mobil, ona v ruce mobil, před sebou skleničky s pitím; za celou dobu spolu nepromluvili ani slovo, nevyměnili pohled... celou dobu jen mohutně posilovali svalstvo u palců na rukou datlováním do telefonů... nejspíš jsem poněkud konzervativní, ale rande bych si představoval poněkud jinak :-)

Jsem kus vepřového... ani ne tak z důvodu, že bych hledal něco tam, kde to není, ale, chraň Příroda, vzpomněl jsem si po přečtení na pár peprných vtipů :-D

Dobře napsáno :-))

To je dobré... no, jestli je to nějaký nový směr, mohl bych oprášit jednu svoji stařičkou parodii :-D

To bych snad zvládnout mohl - zítra ji sem tedy dám i s věnováním :-)

Nikytu: Obávám se, že k tomu nejspíš nedojde - jsem na to příliš hloupý a, což je mnohem horší, i příliš líný :-D

No, moje odpověď asi nebude na takové úrovni, nejde mi to ani tak nějak graficky upravit, ale aspoň to zkusím, i to se přece počítá :-)

Barevné

slzy vehnané v oči

stromů

podzimním mečem

větru

poklesnou v teskný rubáš

země

zhojí své rány

snad...

Kdysi jsme při potulkách na jednom řeckém ostrovu potkali paní, které bylo téměř devadesát let. Za sebou táhla osla, na každé straně měl přivázanou otep nějakého chrastí... slovo dalo slovo a pozvala nás k sobě domů. No, řekli bychom asi do chatrče... kolem nádherné olivovníky... neměla elektřinu, stupidbox (TV), počítač, mobil... a živa byla o kukuřičných plackách smažených na olivovém oleji.

No, nějak se mi odtamtud nechtělo - jakoby se ten život zpomalil a člověk si uvědomil, co je kolem něho. Na úsloví "carpe diem" je mnoho pravdivého :-)

Tak, přílišné uctívání obsahu božských lahvinek se někdy nevyplácí, a to zpravidla ze tří důvodů (najdou se pochopitelněi další a závažnější):

1) pro pijana není smutnějšího pohledu, než je ten upřený na lahev, z níž byla vysáta duše,

2) problémy se v průběhu věků naučily plavat i na "hladince",

3) člověk si nemusí vzpomenout, co dělal - jeden známý se kdysi zpumprlíkoval takovým způsobem, že se probral v cizím městě na dětském pískovišti ve slipech :-)

Deer: fakt je, že když Ti uklidí někdo jiný, je to v podstatě skoro totéž, jako by do věcí hodil napalmový granát, tohle znám a plně chápu :-D

Vzpomínám si na našeho profesora, jak puntičkářsky trval na tom, že všechno musí být popsané, plus kdy a kdo... a sám měl v kabinetu x baněk s roztoky různých látek a barev. Bez jakéhokoliv popisu, samozřejmě... a potom mu tam přišla nečekaně banda řemeslníků vymalovat. Všechno mu opatrně vynesli a dali nazpět, ale pochopitelně ne na původní místo. Poprvé v životě jsem viděl, jak na někoho při pohledu na uklizenou místnost sáhla smrt :-D

Úplně obyčejná holka by jetě chodila obden utírat prach z polic a ze sklenic se zavařeninami ve sklepě :-D

Tak si občas říkám, jetli dělání pořádku není - od jisté míry - tak nějak zbytečná práce. Třeba v PC roztříděné soubory... a když jsi to teď zmínila, uvědomil jsem si, že dobrých 90% z nich nejenže nijak nevyužívám, ale o řadě z nich an nevím, že je mám, takže kdyby nebyly, nebo jen nebyly k nalezení, asi by se svět nezbořil a celé to třídění byla nesmyslná práce. Ale když ten červ pochybností, u sta hromů, někdy ne a ne dát pokoj... co kdyby náhodou? :-)

Dokázal cestovat z domova :-) Dobře jsi to sepsala :-)

Trochu rušivě tam na mě působí slůvko "pak", ale nenapadá mě, co bych si tak představil místo něho. Dobré :-)

Na tohle téma by se toho dalo napsat spousty a máloco z toho by sneslo označení "veselé"...