V permafrostu ožili divoký koně, kdo ví, co přinesou...
Mi po přečtení naskočil mlýn. Jsou tam staré obrovské pneumatiky, roste v nich všelico, i stromky. Věčně si je fotím, je to vděčné zátiší...bydlí tam i kapitální pavouk... :)

Vrátila jsem se, zůstala v hlavě. Přijde mi tak nějak zvláštně naléhavá.

casa.de.locos: holka.přes.ulici: Pollux Troy:

Mám na stromě oko a tak člověk vidí soumrak, noc, příchod rána. Jak si liška nese běh zajíce, srnečka bez hlavy, mámu, co kojí malé pruhaté bratry v triku a tak nějak, no... :)

Pollux Troy: holka.přes.ulici:
Děkuju za zastavení a slovo, moc.

Děkuju. moc.

Ta stará keramická má malou hlavu, připíká se...ta naše, tedy.
A tak děkuju. :)

...všechno bývá v očích...

a leje... :)

roztočeným vrkočem...a kolik žen v něm rukama zpívá...o čem... :)

Homére, psala už včera, ale zlobilo připojení. Prasátka maj ráda řetězy, pneumatiky, dětské balóny. Až ti podrazí nohy,
spadneš a ucítí krev, ohlodají tě na kost. To jenom býci maj vrostlý řetězy co páchnou krví. Lidskou lhostejností. Porážkou. Výtečná káva na břehu něhy.
Promiň.

Někdy si přeju to samé, vím.

Ve stavebninách můžeš stavět sny. Líbí se mi, že jsi optimista. Že se snažíš o humor. Poznám Tě neomylně pod každým nickem. A držím pěsti. Jenom tak.

holka.přes.ulici: Cecidit angelus: oslov radek: Mlčeti Zlato:

Děkuju všem za návštěvu a slova, vážím si toho, moc. Někdy mne ty komentáře dojmou a ani nevím, co odpovědět. Asi tak.

Očka uzoufaná potřebou lásky
...
marně denně podpáží myté

Tahleta strofa nejvíc.

Ráda čtu Tvoje básně.

Přemýšlela nad textem, přišlo mi, že to jedno slunce už jsi našla. Jenom nevím, jestli ve vzpomínkách, nebo v reálu... :)

...u těch rosniček už jsem se smála, hezky si hraješ...

Naskočilo mi
slunce v slunečnicích...třeba aby přežili, mimo jiné, má více vrstev...povedená malá, moc.

Hezky jsi jí to napsal.

Pro mne nejdřív ta prostřední strofa, ale pak se vrátila na začátek a zůstala tam...má více vrstev... celá je hezká, báseň...