Kontakt s lidmi je někdy jako vstupovat do chodby plné dveří.Do tvých jsem nevstoupil jen nahlédl ,abych zjistil že sice dosáhnu na kliku dveří ,ale uvnitř se cítím plaše jak student v ředitelně.Tvých rozměrů jsem ještě nedorostl a již mám málo přátel.Světlo tak prudké jako tvoje je často samo mezi lidmi v tmavých brýlích.Nesměle tedy vstoupím do tvého světa.Nahlédnu a díky předem.Budu už jen mlčet.

Lázně lečí duše z křečí ,city se tam občas venčí.

Oba jsou peklem v ráji a občas se to prohodí.

Láska za chlup se koupit nedá
to ví děda neposeda.
Na babku okem loupne
zdali mu ta jeho hloupne.
Raděj Kotvičník párům uvaří
než zajdou spolu k oltáři.

Umění jednat v pravou chvíli s jedinou instruktáží ,že každý okamžik může být ten vhodný čas.Vždy něco proklouzne mezi prsty a mi tušíme , že šlo o zásadní události. Leč........

Jako vodnář dokážu být dost svébytný.Dokážu jít třeba i sám v protisměru davu pokud to má duše vyžaduje k poznání.Paradox je že štěstí prožíváme pokud harmonizujeme s blízkými ,pokud si dodáváme energii navzájem.Souhlasím však s tebou ,že často na sobě pácháme destruktivní přizpůsobování v podobě osobního umírání.

Zároveň zrození z umírání vzešlé.

Pevnost není zapotřebí.Snad bude brána otevřena.

Opravdu za Nás za všechny zde pomník jsi vytesal ze slov duším co znějí i když mlčí.

Vždy mě zaskočí a mile překvapí když se ženy vžívají do mužského pohledu na něhu. Myslím , že muži to moc neumí. Aspoň málo kdy píšeme jako by v roli žen. Člověk má aspoň větší šanci pochopit vaše touhy.

Pokud jde o vzájemný souznění ,pak se čas opravdu mění a nebe se stává vnímáním.

Modrá je dobrá.Teda byla-chudák.upssss

Jakou vlnu v rádiu naladíš , takovou stanici pak slyšíš. S životem je to stejný jen si málokdo připustí , že je sám sobě volbou a tak Nám na ladítka štilujou druzí.

Lidé sledují zvířata v klecích. Zvířata sledují lidi z klecí vypuštěných do výběhu.Otázkou je , kdo je zajatcem.Samozřejmě zvířata , protože mi své klece nosíme sami v sobě.

Andělé ? Tolik o nich čtu, ale netuším v tomto někdy krutém světě zda to nemá býti práce lidí ať živých nebo přecházejících dál.Myslím že zodpovídáme za vše sami sobě.Báseň inspirativní.

Ach ty ženy nechápou, že Nám duchovní jsou potravou.
Jenom pořád remcají o hladu Nás nechají.

Sluníčko sviť na mě maličko.Taky tě rád mám ,jen se z tebe osejpám.Vonavaso ty si sviť, na světě hned bude líp.

Vždy jde o zadek, nejdřív měníš polohy a nakonec změníš postoje.Srdce zůstávají pořád stejná jak ty na zdech tak ty v hrudi ,jen lidé často dořešily etapu vzájemného ovládání a nejlépe jako přátelé mohou se vyprovodit na rozcestí.

Nádherná jako diamant vyzdvihnut z hlušiny dolu a citlivě zušlechtěn mistrem brusičem.Jemná jak zlatěnka na dně řeky čekající na své sestry v pánvi zlatokopa.

Meluzina: Konce jsou novým začátkem ,přesto některé duše již nemají potřebu bloudit v uličkách a hledat to co jiní objevily třeba i zazděny v svatyních.Meluzína je pohyb vzduchu a Já zas symbolizuji vodu. Jsme dopravními prostředky myšlenek. Zdravím tedy sestru s jejíž názorem souzním.