Malé, lehoulinké kouzlo. Fajn.

Tohle se mi taky líbí. Provokace naprosto dokonalá a pří tom na pozadí...

Přečetl. Neslyšel, to až v klidu. Dýchl na mě smutek nerozumu systému. Ptáš se a víš, že... a stejně tak víš, že to vzdáš, až už bude fakt pozdě. Nakonec jako tonoucí stébla se chytáš mžiku zapomnění. Je to jedna z Tvých velmi hlubokých sond. Obdivuju.

moonell: Tak o to jsi lepší. vystihla si atmosféru místa naprosto přesně.

Orionka: Ty jsi nějak akurátní. Přeci nedám celý šíp. Až vystřízlivím, buď ho zašpičatím nebo se nějaký ten hrot sežene :-D

Ovšem to se povedlo. Svěží, konkrétní, adresné bez kompromisů. Připomíná mi to Diane di Prima. Fakt báseň.

iluze: Ginnare: Děkuji za čtení a vnímání.

Obdivuhodně romanticky netajnosnubně přímočaré. S takovou Tě určitě vezme.

...a fakt jsem se zasmál. Bezva.

Ginnare: Rozhodně nechci, aby Ti došla slova a neobávám se, že by se tak skutečně stalo.
P.s.: Já vím. Zajímalo mě jen jestli placatá nebo kulatá, kde je konec a kde začátek, co nad námi a co pod námi (to kvůli tomu nadiru), abych mohl dělat chytrého. Dávno vím, že uprostřed je lidská duše a ta je vždycky sama. Jen třením těl se dá tu a tam té samotě ulevit.

Ginnare: Teď se stydím já... a taky pychnu a to není dobré.

Poslední "dluh". Měl jsem několik věcí v záložkách, ke kterým jsem chtěl něco napsat a tato je aktuálně poslední. Nejprv jsem se nechal strhnout a jal se vyhledávat Ptolemaiovskou kosmologii, ale pak jsem se na to vykašlal. Vím, že je to o něčem jiném. Jen jsem toužil víc a víc rozumět. Hlavně proto, že duše rozuměla a rozum zatoužil vyhledávat blechy. To jsou ovšem blechy psí... Otevíráš Pandořiny skříňky s lehkostí, jako bys louskala papírové ořechy. Pokaždé se trochu škrábneš a ta krůpěj krve kápne na to, co zrovna vyhřezlo. Děsíš svou otřevřeností a uchopením pravdy duše. Píšeš o věcech, co bych si nepriznal ve tři v noci za zavřenými okenicemi a dusící se pod izolací peřiny (kradu z balady z hadrů).

...a měl bych.

Nemilosrdná kritika jindy ;-)

Ginnare: JO. Taky mě to vzalo.

Já si to naprojektoval někam asi úplně jinam. Do kusu ulice (Moskevské) před Tesco, ale expres. Úděsné místo mezi fízlárnou, chrámem, křižovatkou a fabrikou. To všechno se tam mohlo stát a to všechno tam mohlo někoho napadnout. Škoda, že ne mě. Třeba bych s tím slavil úspěch. Tvé verše mi sáhly někam zpropadeně hluboko a nemohu to setřást a asi taky nechci. Trochu mě varují, že jsem jalovej povrchní vůl. Tak děkuji. Fakt dobrý.

Bych to s tou vnímavostí nepřeháněl. Ti, co ji fakt mají tak zbytnělou, jsou už dávno v blázinci. On nakonec, každý je jenom člověk. Hříšná nádoba s neuhasitelnými touhami a zároveň opatrný hlídač ohně, aby nevyhasl a s těmi rozpory musí nějak přežít. Někteří z nás mají to štěstí, že to umí vypsat. Třeba jako právě Ginnare. Já to snad aspoň umím utopit někde v prostoru mezi pěnou a tekutinou ;-)

Aspoň jednou se takto propadnout do hloubky a nemyslet. Jestli někdo nejde, jestli mámnařízenýcho budíka, jestli jsem něco v práci neposral a nevyhoděj mě, jestli... Bledá závist.

Nikdy nejsi zcela pryč. Můžeš uplést z hovna bič a HIJÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ...

Moc se mi líbí. Hlavně, žes neuklouzla směrem ke zcestí omletého.

iluze: Jsem rád. Děkuji.

Děkuji za radost, kterou čtení nepřináší každý den. Okouzlující. Je dobře, že si nevykecala všechno, co na druhé straně je. Byl by tam pak nával a tím by se druhá strana přidala ke straně Malé ;-)