Slečna v buřince: No jo, ale pak to není umění, nýbrž jen dobrý nápad, ne? A kolikrát si to v galerii člověk řekne? Spíš to je: "tahle kravina mě napadá každej den, a vono je to prej umění!' :)

Slečna v buřince: Tenhle typ verše, který po vázaném začátku dostává volnější formu jsem si oblíbil u mladších děl Seiferta. Např. jeho Báseň nejpokornější je pro mě naprostá lahůdka.

Slečna v buřince: To je moc hezké. Zamilování do iluze jsem zažil z obou stran, ale ani jedna strana není nic pěkného.
A mimochodem: super nick, buřinka je parádní a Tobě zrovna velmi sluší (taky mám na nějakou zálusk, ale na slečnách je mnohem hezčí). Takže tě vítám mezi Psanci.
A velmi mě těší, že čteš takovou knihu, protože tvoje psaní bude ovlivněno velmi pozitivním směrem :)

(A abych se trochu vykasal, mám doma Moderní básnické směry ve vydání kolem r. '37, signované Nezvalem ;) )

puero: No, to sice ano, ale to, že někde není rým ještě neznamená, že je to volný verš.
Volný verš nemá s rýmem vůbec nic společného. Tedy něco ano, ale nestojí na něm a nepadá.

Amadeo´´: A to já zas jo. Báseň sice směřovala spíš na výtvarné umění, ale s poezií je to podobné. A moderní poezii teď beru jako současný směr, nikoliv poezii, co vzniká v nějakém časovém úseku.

oslov radek: mňousek: Děkuju oběma. Pár hříček sem určitě ještě dám.

puero: Pusť si na Youtube video "Why is modern art bad" od Prager University. Je to docela k zamyšlení a lehce se to aplikuje na kteroukoliv sféru umění.

puero: Záleží na tom, jak dokážeš rým využít. Jednak má funkci rytmickou, kterou si jako hudební textař nemůžu odmyslet (původní poezie byla mimochodem zpíváná nebo recitovaná do hudby).
Důležitější je ale, že rým vytváří napětí a pointy. S tím napětím si můžeš dost hrát. Rozbíjet čtenáři očekávání, nebo naopak očekávání v závěru naplnit a docílit katarze. Můžeš taky pracovat s vnitřním rýmem, který věty rozehraje. Můžeš využívat rýmová echa a tím zvyšovat naléhavost a sílu sdělení. Můžeš taky používat jen asonance a rým tak změkčit.
Rým působí na čtenáře tak, že je dílo na poslech úplné a ucelené. I to můžeš různě rozvíjet a rozbíjet, abys čtenáři navozoval ve správný moment správný pocit.
Rým do poezie rozhodně stále patří, jen tu práci s ním umí čím dál tím méně lidí a málo jeho funkci chápe. Proto posloucháme, kdovíjaký to neni přežitek. Opět jako v malování. Není důležité umět kompozici, stačí stříkat barvu na plátno a dát k tomu příběh.

Zamila: Co já jsem taky za chlapa...

Zamila: Ale není :P

Přidán odkaz na písničku ;)

https://soundcloud.com/tomcortes/tom-cortes-loni?in=tomcortes/se
ts/tomcortes

mechanická okurka: Díky, to se nedivím, jsou to čistý daktyly se střídavě neúplnou stopou v koncích verše.

Zamila: To jsme se učili jen jako formu, obsah je volnej.

Stin: Proč se omlouváš? :D Pro tu je tu sekce komentářů, aby mohli lidi psát subjektivní pocity, ne? Za to se člověk neomlouvá ;)

A jinak jo, je to záměr. Vždycky si u vázaný poezie určuju formu ještě před druhou strofou.

Stin: Vždy je daktylský začátek, střídavě trochejské nebo daktylské zakončení a uprostřed opět trochej, nebo daktyl, ovšem tentokrát volně. Moc nerozumím, kde to může skřípat.

Stin: Můžeš být trochu konkrétnější? S tím slovem "rytmus" se tu totiž, jak jsem koukal, operuje dost svévolně.

Rytmus absolutně nechápu, i když to čtu jako rap a tam by mě měl ten rytmus o to víc trknout.
To, že dominují asonance není nic překvapivého, vlastně to vůbec neva. Je tam ovšem hodně chyb.

Orionka: Tohle by měla být sloka, která to rozkryje:

Z kůry stromu prýští míza
Někdo do něj v noci ťal
Nezbývá než znovu lízat rány
když jsem v létě neuzrál

Ídží: Když jsem to psal, bylo to o sexu ;)

Jiří Turner: Už se chytám. Pravda. Mně se osobně sonetová forma velmi líbí a velmi často jí využívám (někdy až znásilńuji) a různě variuji.
Oni ty klasické formy mají všechny něco do sebe :)