Když jsem si přečetl název díla a podíval se na autorku, tušil jsem, že to bude báseň s těžkým, ne-li kontroverzním tématem. A je to tak. Dalo by se na to dívat z mnoha úhlů pohledu, polemizovat o tom, co je správné a co ne, a nakonec by stejně zůstalo jen to slůvko kdyby. Při přečtení mě ale napadla jedna otázka. Otázka co je horší. Zda to, když se ptají „“Jaké by jsi bylo, kdyby ses přeci jenom narodilo?“ nebo v opačném případě „Kde bychom byly, kdyby ses nenarodilo?“…

Ale k Tvé básni… z komentářů pode mnou jsem pochopil, žes ji upravila a tak nemám možnost srovnat tuto verzi s tou původní ale… líbí se mi, jak jsi to zachytila. Nikdy mě nenapadlo nebo spíš, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, že se pouhou láskou dvou lidí dá zabíjet a že to jde vlastně docela snadno. Za to může asi ten snílek ve mně… Nechápu, že s tou svojí naivitou stále přežívá...

Ta o které píšeš je horší a víc rezistentní než kocovina z alkoholu. Tu můžeš zmírnit nebo zaspat, kdežto tato se v krevním oběhu drží dlouho. Někdy až příliš dlouho… Přilákal mě originální název a zklamán jsem nebyl. Pěkné...

Krásná… Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Opravdu skvěle napsaná...

Moc se mi líbí začátek, kde jsi mě skvěle naladil do očekávání, co přijde… Bohužel mě ten konec malinko zklamal. Působí na mě trošku ledabyle, nedodělaně… možná málo poeticky. Omlouvám se za upřímnost, myslím, že bys tu báseň svedl zakončit i líp. Myšlenku má dobrou...

A42: Děkuji...

Nikytu: Ano… „budou tam včera“ vnímáš správně. Je to minulost co nezmizela, nemůže... Je stále s námi, ovlivnila naše já a stále ovlivňuje, ať už chceme nebo ne. Díky moc za návštěvu!!!

Amelie M.: Asi chápu, co tím chceš říct… Ta báseň je hodně osobní a rozumím tomu, že pro Tebe může být dost neuchopitelná. Myslím, že nejenom pro Tebe. Děkuji za zastavení a upřímnost…

Letadlo: Děkuji za zastavení u mé básně a krásný komentář. Je to tak, jak říkáš… ty chvíle jsou neopakovatelné. A za pár let bude neopakovatelný i dnešek...

Pěkné... Je ale dobře, že je přehluší jen na chvíli...

... a záplaty nepomohou, jen zakryjí stopy po vpichu... Moc pěkně napsáno!

Protože ty se vrátíš z toho světa,
co je jenom tvůj.
A budeš ty, víc než předtím.
A budeme zpívat a zářit.
A moje oči budou smát
a pusa vyprávět.
A tvoje pusa bude smát
a oči vyprávět.
Protože v tvém světě je to naopak,
protože je tichý
a tvůj.

Protože tak to je správně.

Jak se tomu říká... Jak jen se tomu říká? Už vím. Láska... Napsala jsi to skvěle...

Krásná báseň s velmi silným sdělením... Kdysi jsem si jako král připadal, ve dvaceti letech je ten pocit lehce dosažitelný. Potom už to jde pomalu čím dál hůř, protože člověk zjišťuje, že svět se netočí jen kolem něj a rozhodně se kvůli němu nezastaví.
Někdy bych tuto báseň potřeboval mít po ruce, aby mi dodala sílu na to vyletět výš nebo aspoň, neztrácet směr. Je dobře, že teď vím, kde ji najdu...

Pěkná... přemýšlím, jak to asi vypadá v takovém baru u dvou duší? Neodpovídej, už jsem si ho vysnil...

Homér: Ano... I tak je možno na věc pohlížet :-)

puero: Díky... pokud to vnímáš takto, jsem potěšen...

shane: To už se ale pouštíš do velmi hlubokých a kalných vod a myslím, že to už sem nepatří... i když rozumím, co jsi tím chtěl asi říct. Jsem rád, že Tě má báseň zaujala a děkuju za čas strávený u ní a za zajímavý komentář...

shane: Myslíš tím můj osobní překlad toho citátu? To určitě ne... Je ale pravda, že jsem ho v tomto díle použil záměrně, bylo to totiž to první, co mě napadlo. Tehdy mi přišlo zajímavé tuto citaci „moderní doby" použít jako kontrast s dobou a místy, kde se konaly inkviziční procesy. Těžko říct, zda by si oběti těchto procesů s takovou lehkostí s jakou si mnozí v dnešním světě dávají tento citát na různé profily, řekli - „je lepší shořet než vyhasnout“. Toto mi mimochodem přijde zajímavé i dnes. Spolu s tím na té básni ale také vidím spoustu nedokonalostí v tom, že obsahuje příliš mnoho známých a v poezii vytížených slov a obrazů, na což myslím naráží i Zamila. Pravdou je, že bych ji mohl upravit a dát ji nový kabát, ale u starých básní to dělám nerad, zvlášt když vznikly v určitém okamžiku a zachovávají jeho autentičnost. I proto je odsouzena být už navždy taková, jaká je, i s těmi nedokonalostmi...

Zamila: Díky za zastavení...

Orionka: Já měl dodnes také za to, že autorem tohoto citátu je Kurt Cobain... Ignácius má ale pravdu. Jedná se o slova z písně Neila Younga, která Kurt Cobain použil a "proslavil" ve svém dopise na rozloučenou. Inu, člověk je nádoba nevědoucí a omylná a stále potřebuje rozšiřovat obzory :-)

Ignácius J. Reilly: Díky, jsem rád, že se líbí...