Yana: To jsi vystihla moc hezky, tu odpověď v nedohlednu… Děkuji za zastavení!

DDD: Jsem rád, že ji vnímáš právě takto. Od Tebe je to velká pochvala, které si velmi cením a děkuji za čas, který jsi mé básni věnoval…

Cecidit angelus: Díky moc… jsem potěšen, že se líbí :)

Moc pěkná… A líbila by se mi i jen takhle:

V zorničkách jim údiv tančí,
dech se zúží, zatají,
cizinci jsou jejich těla,
však duše si tykají

Setkali se dvě bytosti
vnitřně dávno známé
Rozumu to nedochází...
Duši neoklame

Zajímavá báseň… Černé ovce drží vždy pospolu, jdouce tak trochu proti srsti ostatním ovcím. Aspoň tedy já takto vnímám tu myšlenku v první části.
V té druhé části ale nějak nemůžu přijít na kloub těm vosám, které se na ně lepí. Tomu, přiznám se, nerozumím. Ale nic mi nevysvětluj, dej mi čas, já tu hádanku rozluštím :-)

Lenča: Toho si velmi vážím a jsem rád, že se líbí... Děkuji!

korálek: Ano, myslím, že to má něco do sebe :-) Děkuji za zastavení...

Mám rád Tvou poezii a obdivuji, jak dokážeš poskládat pár slovíček tak, že to působí neuvěřitelně lehce a spontánně, jako by to pro Tebe byla ta nejpřirozenější věc. Třeba jako dýchání... Opravdu krásná!

Tak pod tohle se musím podepsat i já :-)

Hezká báseň! To oslovení brachu se mi tam právě moc líbí. Vnímám to jako vyjádření důvěrného pouta, vztahu...

Už od prvního přečtení této básně přemýšlím, co k ní napsat. Nejprve jsem jí vůbec nerozuměl, možná proto, že je v ní příliš mnoho pocitů na jednoho chlapa. Až teď (po několikátém přečtení) ji začínám dešifrovat a líbí se mi čím dál více.

Jako velmi silný a možná i stěžejní moment celé básně vnímám tohle:

Stejská
i když jsem s tebou
pořád se mi po Tobě stejská!

Člověk má v dlouhodobém vztahu toho druhého neustále při sobě ale lidé se mění a nejsou stále stejní, i když bychom je tak chtěli mít. A uzlíků přibývá a přibývá...

Líbí se mi na té básni víc věcí ale nebudu je tu popisovat, ostatně, komentáře pode mnou je vystihují. Možná bych se snažil ty pocity vměstnat do méně slov a báseň trochu zkrátit. Nevím však, zda by to šlo a zda by neztratila výpovědní hodnotu, ale za pokus by to možná stálo. Je to samozřejmě ale jen můj pohled, o který tu vlastně vůbec nejde protože ta báseň je Tvá… Autentická, hořce bolavá a výjimečná.

Amelie M.: nebo vyprchává... I Tebe tu rád vidím, Amelie, děkuji!

kmotrov: Díky moc za zastavení a komentář... Jsem velmi potěšen, že Tě po delší době vidím pod mou básní!

Ginnare: Tak to jsi tady na tom správném místě protože lehce asociálních a introvertních duší se tu myslím najde víc. Nemůžu sice mluvit za ostatní, ale za sebe určitě ano :-) Jsem rád, že se Ti báseň líbí a děkuji za zastavení u ní...

Děkuji... jsem rád, že se líbí :-)

Ou, to je inspirace z dnešní debaty v chatu? Jsi fakt dobrá, máš můj obdiv...

To bych si asi netroufl říct, že hudbě rozumím, spíše ji jen vnímám a miluji… Ale to Ti myslím asi vysvětlovat nemusím :-) Jistě to máš také tak. Já učím španělskou kytaru ale věnuji se také hře na klavír a Tvá skladba mě velmi zaujala. Jsem rád, že jsem tu na ni narazil. A že ji chceš mít právě v této podobě, tak jak je, tomu rozumím a chápu to. Tak přeji hodně tvůrčích nápadů při komponování…

Nikytu: Miro Sparkus: Lenča: Díky za návštěvu a milá slova, vážím si toho!!!

Tvá dnešní báseň mne zavedla až tady. Poslouchám a moc se mi tato skladba líbí… máš talent a cit pro hru na klavír, jde to poznat už z prvních tónů a z toho, kolik vystavěných poloh ta píseň obsahuje. Možná bych měl jenom jednu maličkost ale tu rozhodně neber jako kritiku. Nezkoušela jsi někdy tu skladbu zahrát o tón výš, tedy v D moll? V některých pasážích se mi to zdá pro klavír dost nízko a myslím, že by to tu skladbu ještě víc oživilo. Jinak je ale opravdu moc povedená… Máš takových víc?

To nebude tím :-) Ale musím říct, že tu anotaci jsem vážně nepochopil :-)