Znáš nějaký prostorově větší slovo než nekonečno?
Já teda ne. A v týhle básni (no ani se mi nechcou počítat)

A byť jsem se nakonec dočkal mírného pobavení, nějak mám pocit, že víc prostoru použitého, než využitého.

Patos, ale ne v tom klasickém slova smyslu...

Vyvolává asociace, což není k zahození...

ještě že to bylo vždycky na sudu. Jinak bych se bál geometrických řad tak... Uf...

Až nebudu vědět, přijdu se za tebou přiučit nějaký rýmy...

Dobrý. Píšeš s interpunkcí!

poněkud konečná báseň na to, jak by se chtěl tvářit...

Hmm... Košilatý humor podle šablony?

Seš divnej. To znamená, žes napsal něco, co mě překvapilo. Hmm, jdu si od tebe ještě něco přečíst...

"Nevypadáš na koketu,
ale nemáš práci vskutku.
Tak zahoď všechnu etiketu
a pojď dělat prostitutku!"

Krásný, to by mělo povinně viset na nástěnce na úřadu práce...

"neslyšíš dvakrát stejný hrom ..." úžasný, nechápu, že při tak objevném básnickém obraze jsi ještě schopný vynalézt tak úžasný rým, jakým je hrom/ strom. Za tím jsou jistě hodiny pilování...

Je to bohužel natolik neuměle napsáno, že nejsem ochoten to číst, no... Bohužel

To snad ani nedává smysl komentovat.
Jako to nedává smysl číst
a jako to nedávalo smysl napsat
jen nechápu proč se vlastně tohle všechno událo...

kvítky/smítky, myšlenkách/nedbalkách, sluníčka/srdíčka to jsou opravdu špatné rýmy. Sémanticky špatné. Třebas si o tom něco přečti...

Nějak mě to teda nenadchlo. Tak snad je k začátku poznámku: ujasni si jazyk, jakým píšeš.
Sleduji lidi při práci
a dělám si z nich legraci,
jsou užitečný velice,
vstávají brzy jak slepice

jsou užitečný - je dosti hovorové. Na druhou stranu v prvním verši: sleduji lidi - což je až upjatě spisovné (sleduju)

a rytmus ja taky takový čudný...

inkoust: Dlouho jsem přemýšlel, jak ten obraz. Jde mi vyvolání toho zvuku valení. Vesmír jako kuželna - lidi kuželky. Velký velící se stroj. (Prach na který vás semele motor vesmíru - Mikulášek)
Valení - kuželna, mlýn, soukolí a tak. Dny, co se valí, svět, co se točí. Tak nějak všechno, ale proč to zbytečně rozpatlávat.

Snad jen k těm zbylým formám. Ráno jsem si odplivl, když jsem viděl, jak je tu poezie tříděná. Jak kdyby něco jako poezie šlo takhle škatulkovat: No, tak dneska mám takovou náladu, napíšu něco o lásce! Zítra pak budu psát filozoficky a pozítří zkusím humornou erotiku...

Sucháč: Jsem rád, žes to tak napsal. Přesně tohle jsem chtěl, abys napsal. Vážně. Ještě pár dalších namíchnu a pak sem něco přidám. Baví mě, když se to někdo mermomocí snaží rozcupovat. Je v tom jistý půvab...
Hezký den

Devils_PIMP: Milý Harry, jen se tak rozhlížím. Hehe. Prostě jsem nakoukl do složky básně a báseň žádná, no.
Tak si občas tak šťouchnu. Neboj, kvůli tobě tu nejsem!

Jop, velmi přímočaré. Hodně prozaicky střižené. Je to vůbec poezie? Čím z toho poezii děláš. Ten občasný (a nikterak skvělý) rým to nezachrání.

Nápad to asi má. Ale je to napsané velmi neřemeslně s hromadou patosu...

Jak se objevilo masku, hned jsem věděl, že zarýmuješ: Lásku, ó jak objevně jsi to proložil pásku.

Je to špatná text. Natož báseň

Cítím v tvé odpovědi trochu hořkosti a sarkasmu. Nechtěl jsem tě rozhodně nijak deklasovat.
Jen jsem ti chtěl doporučit, aby sis pro začátek našel oblíbeného autora (můžu doporučit třeba Mikulášek, Seifert, Wernisch - toho ale spíš až posléze, Garan, Šiktanc, Zahradníček...) a čti si ho a zkoušej napodobovat. Člověk tak pochopí aspoň částečky toho, z čeho se taková poezie skládá.
Hezký den