hledač: Díky za komentář, to je docela rozumná rada :).

korálek: Díky! Je to tak, my ženské raději nemlčíme... a když mlčíme, to je teprve problém! :))

Máta: Děkuji za přečtení i za komentář, moc hezky jsi to napsala, podepisuju :).

DDD: To je taky zajímavý pohled. Někdy se věci tají právě proto, aby člověk neublížil, radši to dusí v sobě. Ale souhlasím, asi může jít i o křivárnu, záleží na okolnostech. Každopádně já jsem taky pro pročištění vzduchu, i s rizikem rychlé smrti.

Jiří Turner: Ano, v obecné rovině je to jen obecná úvaha. Každopádně jsem ráda, že se ti líbí, díky!

taron: Máš pravdu, i na způsobu podání určitě záleží. I když někdy je téma tak výbušné, že převálcuje všechno :). Díky za návštěvu!

Timothy A. Postovit: To já děkuji, moc mě těší, že jsem ti pomohla :). Je to taková věčná otázka, v mnoha obměnách...

Moc krásné vyznání s kulinářským nádechem. Líbí se mi obsahem, má v sobě kouzlo i vtip, a smekám před propracovanou formou.

Myšlenka fajn, ale je to taková próza (spíš prózička) poskládaná do veršů. A závěr je na mě moc suše poučný, chybí mu šťáva.

Tohle se mi líbí, krásné vyznání městu. Jen prosím opravit tu "chryzanténu".

I mně se líbila, jen tak dál!

Jiří Turner: Není zač :). Jen teď koukám, že v "kde sedá i dospět k patu" schází mezera.
A ještě k tomu podřizování grafice: to přece není jen o dělení veršů v příslušné délce. Když se ti to rýmuje, musí mít verše právě tu potřebnou délku. Myslím, že to je velký kumšt, ne náhoda ;-).

Hmm, no teda, musím ocenit grafiku. Dobře zvolená alegorie, obsahově mám námitky jen k tomu vzdávání, to není moje gusto :). Na formě je místy trochu znát, že se podřizovala grafice. A drobnost - celé mi to připadá spíš "v patu" než "v šachu", ostatně by se ti ten pat hodil i do básně, abys nemusel opakovat slovo mat.

Zdrobněliny navozují dojem lehoučké, až dětsky naivní básně, kterou závěrem posuneš do úplně jiné polohy. Ten zvrat se mi líbí. Jenom drobnost: pořád se mi chce číst "láska slepá divoká", s "pramínek z hor klokotá" se mi to rýmuje daleko lépe.

Zvláštní báseň, velmi působivá. Úplně vidím, jak tam stojíš a rezonuješ.

Jé, to je tak milé. Jednoduché a přitom obrazné, hluboké.

Ach jo, mně se to ani nechce psát, ale snad se nebudeš zlobit. Asi směřuješ k minimalismu, ale pro mě tím tvoje psaní ztrácí kouzlo, jako bys osekala to zajímavé a zůstala jenom laciná jednoduchost. Možná mi akorát chybí fantazie nebo to správné vcítění, protože evidentně jdu proti proudu, ale prostě to na mě působí takhle. Slzy jako zářivý křišťál je pro mě kýč, sorry.

Na mě působí velmi věrohodně, jako ostatně všechno, co jsem od tebe zatím četla. Nevěřím jedině té větě v anotaci. Odkdy píšeš fikci? :)

Povedla se.

Na to, o jak profláklé téma se jedná, mi zpracování připadá příliš jednoduché. Žádnou novou nebo zajímavou myšlenku tam nevidím, jen ten starý známý otazník. A tentokrát to nezachraňuje ani grafika, promiň.
A ještě mě napadlo... kdyby ten dotyčný/dotyčná opravdu byl v pekle, tak na žádném rozcestí stát nebude, ale pomaže honem rychle pryč, ať už ho tam čeká ráj nebo ne :).