vanovaso: Děkuji... až přeláskovaná :))

Jak píše Yana, je taková zvlášně melancholická - rez a pláč a odzvoní a potemní. Jako by ani nebyla o jaru. Pěkně jsi vystihl smutek koloběhu věčného zániku, který je obsažen už v rozkvětu. Zvlášť oceňuji to odlehčení v závěru, pěkná hříčka, která báseň posouvá zas trochu jinam - pro mě lepším směrem :).

Líbí se mi tam pár míst, líbí se mi závěr. Ale celkově mi nějak nesedne, nevím proč, možná je to tím trochu odtažitým pojetím - jako bys od sebe kousek poodstoupil a nezaujatě popisoval, co prožíváš. A sloka začínající "volám tě lásko celou duší svojí" je na mě příliš patetická, pardon.

Už i ty začínáš smuténkovat? To snad ne :). Ale hezké to máš, jednoduché a výstižné.

S druhým řádkem bych si dovolila trochu polemizovat :). Ale líbí se mi, je lehoučká.

Tak tahle bude moje oblíbená :)))
Dík za osvětu, ráda sem chodím...

to je jak vyznání sadisty :)

To se fakt povedlo :). Vtipný, nápaditý, obsahem i zpracováním. Jenom ti myslím vypadlo písmenko - ne nich, ale nicht. A cítím v tom - možná blbě - že to píšeš jako písňový text... což je určitě fajn, má to prima rytmus... akorát pak dáváš čárky citem tam, kde bys udělal pauzičku při zpěvu, ale gramatika to říká jinak :).

oslov radek: Ve skloňování zájmena ona. Ve 4. pádě je JI, nikoli JÍ. Takhle to vypadá, jako bys té zlobě něco zavraždil, něco, co bylo jejího... no prostě jako 3. pád.

Lenča: Děkuji, to jsem ráda.

slnečnica: Určitě nemusím :). Ale na druhé straně myslím, že se můžu zeptat, když nechápu. Dávám tím autorovi zpětnou vazbu.

slnečnica: Hm, ale přesto tam tu bolest pořád cítím...

Proč mám z tvojí poezie pocit, že se v jednom kuse s někým rozcházíš? :)

Zvláštní, nevyslovená... Přemýšlím, proč schoulené. Nesedí to k žádnému příčestí. Jakoby tam byly dvě skupinky, jedna mužů a jedna žen. Takže asi orgie v zahradě antické vily :D

Já nějak nerozumím. Je to naposled... a pak najednou já a ty a otevřený konec vítán. Je to báseň o doufání v zázrak?

A pak JI zavraždím. Vraždíš tady češtinu :).

Zvláštní povídka. Na mě působí trochu nevěrohodně, na tento typ osudovosti moc nevěřím a taky mi připadá divné, že by hrdinka ve svém intimním životě tak rychle otočila, naráz, bez přípravy, bez postupného vývoje. Možná bych podrobněji popsala to svatební setkání, čím bylo tak výjimečné, že se mluví o nahížení do duše - tajemný pohled a veselé ďolíčky mi to neobjasnily. Samotné zpracování se mi líbí, umíš dobře popsat situace a atmosféru. A závěr mi naznačuje, že bude pokračování - je to tak?

Milá, hřejivá.

Devils_PIMP: Děkuji za milý komentář.

Sokolička: Děkuji, to mě moc těší :).