Homér: to víš, takhle v Praze v noci to občas moc nemyslí. Jinak to bude nůž. ;-D

(nebo sekera či hrábě, ale to už je z krvavého románu a sem to nepatří :-D)

tak tahle povídka si na nic nehraje.. jde rovnou „na věc“ a pak řádně přitlačí na pilu.

To je IMHO škoda, protože „ahoj, jsem tvůj nový soused“ je hrozné klíšé a skupinové znásilnění - no, přijde mi to trochu neetické.

otázkou je, zda to bylo dobrovolně

(narvaný šaliny nesnáším) konec cynismu

přemýšlím, co je „rukověť v zádech“

sto tisíc vlaštovek se mi líbí

upřímně by mě zajímalo, jakou co/nebo kdo zakazuje v našem století lásku... možná ještě věrnost by mě napadla

bylo by výzvou udělat zhudebnění...

mám rád básně, kde se něco opakuje

komentář realisty: zmizelé prameny bývají často strženy bezohledně postavenou studnou

puero: na Erbena mi nešahej!!!

I když uznávám, že jeho styl (nekonečná řada ABAB slok) se hodí spíše na ony epické balady než na lyrickou pocitovku.

to je dobré přirovnání s tím čmelákem

Singularis: ještě jsem zvažoval variantu s policejním prohledáváním lesa. Jinak je to country píseň.

jinak chválím teorii o postmoderním sexu, asi ji budu citovat

a mimochodem: většinou se říká (a píše) „(ty) prsa“, ne „(ty) prsy“. „Prsy“ zní hrozně nezvykle pro nás Pražáky...

pobavila mě Tamara Janů s tím jak odříkávala ty články, Ester Krejčí řekla taky několik smrtících hlášek.

Singularis: no zatím mě drží při životě, pak mi skutečně k ničemu nebudou. Každopádně tohle básní jsem vypsal polovinu jedné pořádné depky.

Snad právě pro ni vynalezli džíny
Padnou jí vždycky na tělo
Tolik jí slušej její oční stíny
Až se v mejch očích zatmělo

(Michal Staša: Nejlepší ženská našich dnů)

***

jinak je na fotografii předmět básně nebo je to jen ilustrační obrázek

to vypadá jako kdyby v tom táboře vypustili vězni nějakou tu životní sílu a teď si jí (jako reinkarnovaní) brali zpět, přijde mi to

takový očkování neexistuje z principu věci...

námět by si zasloužil delší rozvinutí...

nějak jsem nepochopil tu situaci...

smutné čtení