Díky moc :-)

...a člověk je jak den
rve se pro své ano,
aby mu z okna ven
nevypadlo to ráno...
(Folk Team)

Nápověda je v anotaci. Takové dílo se dá posoudit jen na stejné úrovni, někým, kdo se orientuje v šansonu, zná tvorbu básníka/šansoniéra. To já nejsem. Mohu jen říct, že ty křídla, pokud nejsou ve významovém vztahu k básníkovi na mě působí spíš jako popárna než šanson. Ale jak píšu nejsem, kompetentní, je to báseň pro někoho jiného. Věřím, že si do toho dala hodně, někdo znalejší by to dokázal ocenit. Možná to mohlo vzniknout jako reakce na silný prožitek po poslechu písně nebo písní.
PS: tím neříkám, že to je špatné.

nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě..
Na nebesích.
V tom je absurdita života.
Otče náš jenž jsi na nebesích...
Se dá chápat i tak, že je v nekonečném, nepoznatelném, neuchopitelném prostoru, mimo chápání našich smyslů, popustíme li uzdu symbolice.
Báseň se Ti povedla.

Karikatura Borise Trigorina: A42: Dík. Hlavně jsem chtěl aby to působilo autenticky.

Leslie: Super. Ve Lhotě dáme pár piv, do nich nějakej rum. A pak si to spolu zazpíváme.

Amadeo´´: Orionka: Severak: Díky všem. Kupodivu v tom taky vnímám melodii, myslím že by si muzikant se smyslem pro humor poradil i s tou zapeklitou částí.

casa.de.locos: Asi jsem v tom našel něco cos tam nevložila, otázkou je, jestli v tom někdo najde to, cos tam vložila. Neber to jako kritiku, spíš směr, kterým by se mohla diskuse o díle ubírat. Pokud se někdo připojí.

já v tom nacházím podvědomý strach z islámu:

...jen srp už visí na obloze, studený a skrytý....

...srp vysoko v polední obloze jen pojď,
studený a skrytý...

...duch úlu neklidně hučí
-to by mohla být neklidná současnost.

Jako by to vykročilo k takovému tomu rádoby haiku a sklouzlo to (půvabně) k humoru.
Pěkné.

Rezavá Plechovka: Až se potkáme naživo, tak Ti tuhle tvoji pravdu připomenu:-))))

Vítej. Nevím jestli to je jen výstřel, nebo jestli bereš tvorbu aspoň trochu vážně.Chtělo by to víc fantazie...

one: Děkuji Ti.

Ano, bez lásky se naše obrysy ztrácí, láska patří k naší přirozenosti, k naší svobodě.
...jen v zrcadle se vidím nahá
velmi dobře si šla do kontrastu -obrysy se ztrácí, ale vidíš se.
Dál mi to hapruje, vidíš se nahá, nebo ve splínu zahalená?
Slovo nádherně mi do kontextu básně nezapadá, nějak tomu nevěřím.

Je to takovej uhlazenej protest (to není kritika, jen konstatování) proti odevzdanému šedivému životu.
Ano, cesty zřídka vedou dveřmi, ale toužíme přece po sociálních i jiných jistotách.
Jediná ryba, která plave po proudu je mrtvá ryba (argentinské přísloví).

Nemá smysl, aby tohle komentoval muž, takže to nechám kolegyním. Jenom jsem si vygooglil co je to oxytocin.

Hodně obyčejná slova a hodně neobyčejný postřeh. Není to u tebe poprvé...

ŽblaBuňka: Asi máš pravdu, vše se pořád točí dokola.

Dík.

První věc od tebe (z těch co jsem četl), která stojí za komentář. Umíš se do toho "položit", je to hodně sugestivní.

Důkazy existují
ale!
Nesmíme se dotknout

Myslím, že tahle dvojsmyslná (mimochodem velmi silná) pasáž je jádro, kolem kterého si to stavěla. Nemáš tam nic navíc, to je hodně důležitý.
Líbí se mi.