PrimaDen: Díky.

Jakoby si tu báseň nechtěla nikdy skončit, mám z ní pocit trvající radosti. Jsou v ní náznaky, to se mi moc líbí.
Nádherně sis připravila půdu pro pointu završila si ji tím amatérsky pomalu. Je to opravdu dlouhá báseň a nikde ti nic nevyčuhuje, je v ní spousta fantazie. Věřím Ti každé slovo. Tohle je prostě pecka.
Nejlepší co jsem v poslední době četl.

Slova jsou vždy nedořčená, prostě jsou příliš krátká na to, aby postihla skutečnost...

slnečnica: Díky Ti.
:-)

Měli by jste si zatopit.
:-)
Ubrala si formátování textu a to je dobře, smysl má jen když vyzdvyhuje obsah, jinak je na škodu.
Já bych se s takovou básní ještě mazlil, hrál bych si sní. Třeba bych ji zkusil víc rozsekat, aby si ji čtenář víc užil.

Záhon
okenních tabulek
plný nočních růží

tichá krása
bez vůně
co motýla

nevzbudí

Umělcovo
mrazivé jaro
vypuklo
zebe

Přesto
já hořím
hořím celá

hořím myšlenkou
*
*
*
myšlenkou na Tebe

Samozřejmě veškerá má kritika je jen bledá závist tomu, komu jsi to psala.
:-(

Má láska k životu
nemá břeh ani koryto
je rozlitá všude
mám jí plné dlaně
protéká mi mezi prsty
proudí ve mně
okolo mě

To Ti prostě musej všichni závidět. Je radost takové věci číst.

Orionka: Díky moc.

labuť: Děkuju Ti.

Homér: Díky kámo.

Ginnare: casa.de.locos: Moc vám děkuji. Snad se vám to bude líbit i po té co jsem v tom opravil tři chyby. Když mám báseň v hlavě tak se mi stává, že nevidím co píšu. Omlouvám se.
:-)

No, máš tu toho čertíka. Budu kritický, je to hodně popisné, aby to bylo poetičtější chtělo by to něco víc, něco co slova neříkají přímo, ale co?
To Ti neporadím, to musíš najít v sobě. Jen mě napadlo, třeba věnovat se v básni víc těm paprskům, barvitě popsat jejich city, zvědavost, radost, zklamání...
Hned by to dostalo jiný rozměr.
Je to hezká báseň, ale jako báseň pro mne zůstala na půl cesty.

Oblázky
vodou a časem
tolik hlazené
prosím je
prosím
dejte mi!
dejte mi
pohlazení

Pohlazení
smyslné
vodou a časem
hlazené

Zabylas to tím hraním s písmem. Poutá to pozornost, ničí to hladkost a příjemnou rytmiku básně. Bez toho to je příjemně prosté a upřímné. Působí to jako stará čínská lidová poezie. Čtenář za tím vidí, prostou mladou dívku u vody, jak si hraje s oblázky a touží po lásce. Je v tom sepětí člověka a přírody a lidská touha. Působí to jednoduše, jako ty oblázky, myslím, že se hezky potkal obsah s formou. Jen bych doporučil zrušit to formátování textu.

Mě se to moc líbí. Pro mě z toho vyzařuje, jakou máš jistotu v lidech ve svém blízkém okolí. Dost možná, je to tím, že Tě trošku znám.

Popravdě řečeno se mi to nelíbí. Myšlenka ano, ale zpracování. Gramatické rýmy mě tahají za uši.
směle/osaměle
darebák/poštěvák
bulím/tulím

Chybí tomu vnitřní dynamika a napětí volného verše a nemá to ani pevný rytmus vázaného verše.

Je to prostě taková říkanka bez ladu a skladu.

Máš na víc.

Krásná báseň o naplněné touze po něčem vyšším. Že to je dlouhý mi nevadí, je to nápaditý a příjemně se to táhne v lehce bluesovém nádechu. Jako takové barové blues, které může být nekonečné, přesto nenudí, které když skončí, by si člověk nechal zahrát ještě jednou.
Vadí mi jen Ty drobná písmena.
Proč?

Pro Tebe typicky rozdrásaná báseň je velmi příjemně uklidňována rytmicky opakovaným v Aleji rozkvetlých Akátů. Velká A působí příjemně graficky a jak naznačuješ v anotaci mají symbolický význam. Rozkvetlé akáty naznačují nebezpečnou krásu. Pohltilo mě to. Je to to nejlepší co jsem tady v poslední době četl.

To je vichřice. Kdybych byl strom, vyrvalo by mě to z kořenů!

A večer se vrátíš a budeš zapadat a zapadat a zapadat.
Moc hezkej koloběh.
:-)
Prima.

korálek: Dík.
:-)

taron: Moc rád Tě vidím a děkuji za upřímnost. Ta báseň je hodně na okraji. Podle Junga se za vědomým já nachází velké nevědomé já, ve kterém je uloženo vše co se historicky na světě událo a sem tam to k nám proniká, jako nevysvětlitelné jevy, taky ve snech a pod. Proto jsem to malé vědomé já přirovnal ke špatně přilepené náplasti.
Moc Ti děkui.