Gora: Díky. Původně jsem to ani do sbírky nevybral, ale když jsem tam měl vesnice z okolí, tak nemít tam rodnou vísku?
To by nešlo. Fotka se celkem povedla, měl jsem ve větru foťák na stativu v obilí a fotil na dlouhej čas.

Free form haiku. Praotec Kerouac ho odůvodňoval tím, že rozdíl mezi japonštinou a angličtinou je tak nepřekonatelný, že z důvodu přinesení obsahu čtenáři je třeba rozbít formu. No, oni beatníci tak nějak ze své podstaty rozbíjeli formy. Pravdou ale je, že autoři, kteří se zabývají haiku intenzivně, se křečovitě nedrží schématu 5-7-5. Nicméně free form může nabízet možnost laciného útěku ze situace, kdy se těžko hledá řešení. Tohle není ten případ, je to jedno z nejlepších haiku které znám. Ani písmeno nepřekáží, aby se okamžik tady a teď přenesl na čtenáře a on pocítil poezii života. A to vše bez metafor.

Paráda!

První tři strofy napsané odosobněle podobně jako v pozici autora haiku, který by neměl vstoupit do textu, pak chvějící se tělo, ještě pořád to můžeš vnímat zvenčí ale ta hlava, tady přichází na scénu tvé já. Přeji Ti aby se ti propojilo to vnější s tím vnitřním a abys prožila krásné léto.
Jsem tu málo, chybíš mi tu kvalitní autoři. Tys byla jedna z nich.

Free form haiku. Mezi známé autory se řadí Kerouac, nebo u nás Roman Szpuk. Vnitřní obsah, byť podaný velmi autenticky ale neznamená, že lze zcela rezignovat na formu. Haikařům by spíš než odklon od 5-7-5 vadila metafora v závěru, která do haiku nepatří. Moc pěkný text.

Hledáš takové to "obyčejné štěstí," jenže tu dekadenci máš prostě v sobě a kdyby Tě z ní někdo vytáhnul tak mu zlomíš vaz.

Je to zajímavé směřuje to odněkud někam, pěkná pointa.
Super báseň.

centimetry od vrcholu?
To zní smutně...

Jsou to takové nahozené pocity. Nerozumím tomu, že jsi zhýčkaná hlubokou vráskou na spánku. Mohl bych říct hezký a zatajit, že tomu nerozumím. Není to marný, je tam potenciál, můj dojem je, že to zůstalo na půl cesty. Ale zaujalo.

Začátek je úchvatný, máš v tom pěkné rýmy. Je to ale rozsypané, nemá to žádnou strukturu, verše jsou nahodilé. Je v Tobě potenciál, najít někoho kdo Tě povede...

Naše životy zůstanou nedořečené, nedožité. To je smutná pravda. Dlouho jsem od Tebe nic nečetl, pokud si vzpomínám, vždy sis zachovával solidní úroveň. Tohle není výjimkou.

Velmi dobře!
Důležité je, že stojíš jako autor(ka) mimo text, vyhýbáš se hodnocení, nezavíráš jej. Je tam kireji, jasný řez, za karmínové bych dal pomlčku. Po stránce formální je důležité vyhnout se metaforám. Pach smrti kolem nabízí metaforický výklad, který se sice nabízí, ale pro haiku čtení, prostě ta mrtvola už byla cítit. Slabší stránkou je autentičnost, téma by mělo být obyčejné každodenní, to co vidíš. Každopádně to ale je velmi dobře napsané. Jedno z nejlepších haiku, které jsem tu četl.

Amelie M.: Je to na motivy skutečné události, v době publikování čerstvé. Jen to nebyla prodejna nuceného výseku. Není to haiku, ale senrjú, ale ta kategorie tu není. Senrjú je zaměřeno na člověka, často na humor.
Dík.

Amelie M.: Dík.

To je právě to co míním tou nedořečeností, je třeba, aby si ten otevřený konec uzavřel čtenář sám ve své duši. To se ti povedlo výborně.

Moc se mi líbí, jasný zlom textu, který je pro haiku typický. Dále pak nedořečenost. Forma haiku poskytuje málo prostoru, v tom vidím problém. Potřebuješ do toho dostat hodně, spojení tří věcí deště slz a písně.. Navíc je haiku vždy velmi konkrétní. Takhle to působí, že na střechu sirotčince nepadá jen déšť, ale i píseň. Námět to je moc pěkný, nebál bych se opustit formu haiku a pracovat s tím svobodně jako s miniaturou. Není pravda, že haiku je něco lepšího. Vždy obsah určuje formu. Vlastní sdělení se mi moc líbí.

borovice: Díky, moc si mě potěšila.

Má to hloubku. V tom tkví půvab díla. Hajku má ale svoje specifika. Chybí řez (kireji), potom by haiku mělo obsahovat pouze to co přímo vidíš a vyhýbat se hodnocení ze strany autora, v tomto smyslu mám pochybnost s posledním řádkem. Naopak nechybí sezonní slovo, to bývá často velmi problematické, zde ho nahrazuje sousloví suchá pampeliška.
Do haiku moc nechybí a je to pěkné.

V poslední době tu málokdy najdu něco, co by se mi chtělo komentovat. Tohle je perla. Působíš "lehkým dojmem" pak se to obrací, jdeš na dřeň.
Super!

Dlouho mne tu nic tolik nezaujalo. Je to napsané neotřele, s fantazií, nic nepřebývá, je to autentické. Nemám moc rád zbytečné hraní s fontem, ale tady to krčící se snad výborně vystihuje nedůvěru v sebe.
Každý v tom nějak plaveme, báseň je to skvělá!

Haiku je tathátá poezie. Tathátá je buddhistický výraz pro takovost. Pro svět jaký je bez příkras. Pro nevnímavého čtenáře může působit jako prostý popis, vnímavý čtenář v tom nachází kouzlo okamžiku. Haiku je maximálně konkrétní a vyhýbá se metaforám. Tvůj milující les je metaforou. Takže by to spíš mělo být něco jako popis lesa a ono lesní vyznání by nemělo být vyjádřené. Mělo by se odehrát ve čtenáři (v závislosti na jeho životní zkušenosti), bez toho že by jsi to vyslovila. V textu by měl být nápadný zlom (kireji). Co se týče počtu slabik, názory se různí. Jsou autoři kteří se ho pevně drží a autoři kteří poukazují na odlišnost japonštiny a jdou pouze po obsahu (free form), nejznámějším je Kerouac.

Haiku to není, ale je to velmi příjemné. Prostě a přímo vyjádřená síla bezpodmínečné lásky.

Fajn