Yana: Leslie: Četl jsem článek o Bobu Dylanovi, o tom jak skvěle dokázal reflektovat svoji dobu. Napadlo mě, jestli bych to dokázal taky, nechtěl jsem nic psát, nakonec napsal.
Je to o povrchnosti, použil jsem třetí osobu množného čísla, protože mě obklopuje a jsou ve mě zaseta její semena. Čas od času mě dostává, jako ostatní. Je třeba si to uvědomit.

Vlasta Třešňák se ve své povídce Minimax zmiňuje o svém příteli, který za bývalého režimu potřebuje dopsat román a tak nechodí do práce. Aby ho na ulici neodchytli policajti (veřejná bezpečnost) chodí všude v nepromokavém plášti a s rybářskými pruty. Z toho vyplývá, že na román je třeba spoustu času. Ale třeba ho máš.

K tématu: Maryša prý ve skutečnosti nikdy neotrávila Vávru, zvykla si. To je rozdíl mezi mezi životem a příběhy.

Jak je tam sex, tak jsme z toho všichni na větvi.
Nepřijde mi to vůbec nápaditý, taková dětská říkanka o sexu. Je to hodně rytmicky rozháraný, rýmy vteřin-peřin, šaty-vzaty, klín-vím se mi nelíbí.

Vida, kdo by to do nich řekl.

Jsou to jenom figurky, takže se nic neděje.
Jsou to jen figurky?
Nevyřčená otázka, nevyřčená odpověď.
Visí to ve vzduchu.
Neodpovídej!

Móóc pěkný.
Kde jsou další komentáře?

Přirovnat to nemastné, neslané, nevyžádané v našich životech, co se musí žít i když nám to to žití nechutná ke spamu, je asi originální a moc se mi to líbí. Venku je škaredě, hurá do peřin, ale když se nechce spát?
Uvař si kafe, pusť si pěknou písničku. Třeba tu co Ti věnuji. Najdeš ji v denících vlevo dole na Psancích

Ústí je místo, kde se řeka končí, stává se součástí něčeho, co ji svým významem přesahuje, větší řeka, jezero, moře...
Krásná symbolika.

Je to docela erotický. A takhle se mi to líbí, jako součást díla, jako je erotika součástí života. Erotika psaná pro erotiku se mi tady na Psancích většinou nelíbí.

Sálá z toho ženskost na sto honů a má to až mystický přesah:
Duch údolí neumírá.
Tomu se říká tajuplně ženské.
Tajuplně ženského brána-
tomu se říká: kořen nebe a země.
Je neustále zde, uvnitř nás.
Čerpej mnoho-li chceš, nevyschne nikdy.
(Lao-C, Tao-te-ťing)

Nezbývá než Ti popřát, ať dojdete k tomu ústí, ať pohltí vás a nepustí.

Teorie Jin a Jang zjednodušeně říká, že budou li věci v harmonii bude dobře, nebudou li v harmonii nebude dobře. Zároveň určuje Jang pozici nahoře Jin pozici dole. Tím je dána nadřazenost mužského principu nad ženským. Toto má stále velký vliv na společnost např. v Japonsku, kde ještě dnes není žena v rovnoprávném postavení vůči muži.
pokud:
...v súčasnosti iba čakáš pasívne...
držíš se pricipu Jin a děláš dobře. Neboť jsem vypozoroval, že pokud je žena zjevně aktivní vůči muži nekončí to dobře, muž si ji pak neváží. Je lepší, když žena vše nastraží tak, aby ta viditelná aktivita byla na muži. Musí ho navábit, což je sice aktivita, ale ono čisté Jin a jang je iluzí.

ŽblaBuňka: slnečnica: Miro Sparkus: mannaz:
Všem vám moc děkuju!

taron: Dík.
Jo a seber si bradu :-)))

Yana: Ronald Reagan: Dík.

Hezky se ti podařilo vyjádřit svůj prožitek. Prožitek to není o tom někde být něco vidět, prožitek je od slova prožít. Tak hezky, že i já prostý venkovan, který u moře nikdy nebyl vnímá ten sotvaviditelný rosol...
Píšu to na psancích už poněkolikáté, v tom já hledám poezii, nezajímá mě slovní ekvilibristika. K tomu je zapotřebí cit a toho ty máš fůru (tím netvrdím, že není třeba se neustále zlepšovat v práci s jazykem).
Teď trocha kritiky:
Vím co jsi chtěla říct závěrem a plně s tebou souhlasím!
Ale mám pocit, že mi neladí do díla, v té hloubavosti už nenacházím tu kouzelnou přítomnost předchozích řádků.
Něco z nás leze samo a s něčím je těžká práce, tohle je typické místo pro těžkou práci básníka.

Yana: Moje maličkost ti děkuje, to je jen taková srandička.

Ten námět se mi moc líbí a líbí se mi moc i forma, kterou jsi zvolila, ale:
...Jsem nevinná...
a těm kterým věříš,
to jedno velké příkoří...
Tady to moc nechápu.

...Odsouzená...
opět a lži jakmile zmizí
nové si hned vytvoříš...
Tady to na mne působí trochu lacině.
Ostatní je super.

...Unavená...
zavírám oči,
před sluncem,před Tebou,
odplouvám...

Rozpuštěná...
Pointa nijak pádná, to je dobře, skvěle koresponduje s duchem díla, pomaloučku se rozplývá, skvěle!

snk: Nedalo mi to podívat se ještě jednou, čekal jsem víc ohlasů. Tak máš ještě jeden ode mne. Myslím, že si tohle dílo zaslouží.

Meluzina: Rád jsem tě pobavil

sepotvkorunachstromu:
Dík.

Já v tom vidím panteismus. Myšlenky na někoho, koho dlouho čekáš a nemáš o něm žádné zprávy, je ještě vůbec naživu?

Třeba je na cestě:
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=17252-cesta

Líbí se mi to. Obsahem i zpracováním

Jmenuje se to stejně, jako začíná jedna báseň Bohumila Mathesia, to mě přilákalo.
Vážený pane, vaším vlastním sluhou
vracím dárek, který jste mi poslal....
(Dopis ženy, Zpěvy staré Číny)
To jen tak na okraj.

Začíná to docela ironicky
...Vážený pane Úžasný...
A jemná nitka ironie jakoby dílo protknula od začátku do konce a drží ho aby nesklouzlo do propasti sentimentu.
Je to nápadité a ten motiv vlhka tomu dodává celistvost.
Jediné co bych vytknul, jsou tečky.
Myslím, že jich je přespříliš.

Ale líbí se mi to, moc, moc!!!!

Yasmin: Dík.
I za ten úsměv...

PrimaDen: VKate: TheShmash: Sari:
Dík!