Nejdřív jsem si řekl, že to hrozná kravina, pak mě napadlo žes geniálně vystihl povahu jednoduchého člověka, takového, který nečekaně zbohatne, získá moc. Může cokoli, cítí se jako Bůh vlastně z toho získá hrozně málo, spíš ztratí, řítí se do pekel (ať už obrazných nebo reálných)
...kdybych byl bůh
byl bych asi člověk...
Tady přiznáváš, že nevíš co s tím, být Bůh, to nevíme nikdo.
Přesto je škoda, že ses nepokusil povznést se nad plytkost.

Když mi bylo patnáct, tak jsem takhle určitě nepsal. To ber jako velkou pochvalu.

Docela si mě dojal. Hezky sis připravil půdu pro pointu. Myslím, žes na tom zapracoval a dotáhl to do ideálního tvaru.
Prozradím ti něco co Tě potěší: Jsi z Psanců nejoblíbenější autor u mé ženy.

Nezapřeš se, česky to je v hradní věži:-). Máš můj obdiv, slovensky bych nic nestvořil (a to pamatuju slovenské televizní pondělky). Vím, že slovenský písničkář Ivan Hoffman dělal písničky ve slovenštině i češtině. Já jsem chtěl kdysi i Tobě věnovat písničku Čarodějky (najdeš ji v mém deníku, věnuji Ti ji dodatečně), jenže jsem Tě na tomhle serveru nemohl najít. Hledal jsem Tě pod jménem slunečnice:-))))))))))))

Vypadá to jako by jsi prorokoval konec světa. Rozumím Ti spoustu věcí odkládáme a říkáme, že na to máme čas, třeba nemáme.

I Já jsem blázen, který hledá v tvých blbostech něco hlubšího.

...Pak z toho barevného cáru
jak ptáček
z hnízdečka
vylétnem...

To mi připomíná duchovní zrození, vysmeknutí se z hmotných vazeb.

...A nebude nikdo a nikde a nic
prázdnotu
hýčká a objímá
zem...

To je nirvána jako prase!!!!

Yana: Severak: Moc vám děkuji za přečtení. Ještě doplním, že američtí filmaři měli k dispozici 500 komparsistů sedm nocí v týdnu od sedmé večera do sedmé ráno. Ve filmu je z toho pár sekund. Některé scény se točili v Barrandovských atelierech, u toho ale kompars nebyl. Ještě jednou dík.

Směj se směj, tady není radno tančit,
parket je zaminovaný, parket je zaminovaný
Tančí a ve stopách jí zůstává
co jsme spolu měli
a kteří nás nevnímaj a kteří nás chtějí
Třemi prsty téže ruky
jednou štětcem jindy perem
všecho dáme, všecho snesem
Mlčte prosím, s prominutím
to co se vám zdá, to není čistý bílý papír
to nejsou bílá místa v mapách
to je taneční parket, to je taneční parket...
(Jaroslav Ježek, jmenovec slavného hudebníka, zemřel ve 22 letech)

Yana: Tím to dostává další rozměr, toho si vůbec nikdo nevšimnul!
Jsem, co je více?
Je něco více?
Máme nějaké netušené rozměry?

mannaz:Pěkná fantazie.
Dík

ŽblaBuňka: Chtěl jsem pobavit, jsem rád, že se povedlo.
Dík.

puero: (a samozřejmě Yana, ještě jsi nekomentovala nejdeš přiřadit)
A není nebýt mnohem jednoduší, nebo aspoň běžnější? Co když ve skutečnosti většinou nejsme? Nebo jsme, ale někde jinde, než bychom měli (chtěli) být, v mysli roztěkaní, jen ne teď a tady. Neprotéká nám život mezi prsty? Jenže vůlí nelze být těď a tady.
Co s tím?

...tím neuvěřitelně lehkým já ( v tom je poezie, to těžko postižitelné ..., o tom se tady se mnou v hospodě nikdo bavit nebude, v tom je hodnota literárního serveru),
...to veliké JÁ, slovy mého oblíbeného Alana Wattse.

Trocha kritiky (snad) neuškodí a je také ukazatelem hodnoty literárního serveru:
Slyším, tuším.
Rým stejně "ohnutých" (osoby, pády, atd...) slov stejných slovních druhů nepůsobí dobře, někdy není vyhnutí. Já mám pocit, že by sis s tím dokázala poradit.
Tak se nezlob, vím že seš citlivá na kritiku.

Zamila: Dík.

taron: Jak to víš?
dík...

Yana: Kvalitní námět je dar a je hřích ho promrhat. Taky mám v šuplíku náměty na povídky, něco mám i rozepsané. říkám si, že snad na to bude někdy čas. Otázka je jestli znovu objevím tu počáteční invenci.

Yasmin: Děkuju, cením si tvé odezvy.

Yana: Leslie: Četl jsem článek o Bobu Dylanovi, o tom jak skvěle dokázal reflektovat svoji dobu. Napadlo mě, jestli bych to dokázal taky, nechtěl jsem nic psát, nakonec napsal.
Je to o povrchnosti, použil jsem třetí osobu množného čísla, protože mě obklopuje a jsou ve mě zaseta její semena. Čas od času mě dostává, jako ostatní. Je třeba si to uvědomit.

Vlasta Třešňák se ve své povídce Minimax zmiňuje o svém příteli, který za bývalého režimu potřebuje dopsat román a tak nechodí do práce. Aby ho na ulici neodchytli policajti (veřejná bezpečnost) chodí všude v nepromokavém plášti a s rybářskými pruty. Z toho vyplývá, že na román je třeba spoustu času. Ale třeba ho máš.

K tématu: Maryša prý ve skutečnosti nikdy neotrávila Vávru, zvykla si. To je rozdíl mezi mezi životem a příběhy.

Jak je tam sex, tak jsme z toho všichni na větvi.
Nepřijde mi to vůbec nápaditý, taková dětská říkanka o sexu. Je to hodně rytmicky rozháraný, rýmy vteřin-peřin, šaty-vzaty, klín-vím se mi nelíbí.

Vida, kdo by to do nich řekl.

Jsou to jenom figurky, takže se nic neděje.
Jsou to jen figurky?
Nevyřčená otázka, nevyřčená odpověď.
Visí to ve vzduchu.
Neodpovídej!

Móóc pěkný.
Kde jsou další komentáře?