To je snad první protestní báseň mladého autora proti svobodě a volnosti.

Za mne Jiří Dědeček:
http://www.karaoketexty.sk/texty-piesni/dedecek-jiri/za-trochu-l
asky-429409

Působí smutně a beznadějně, posledním momentu to otočíš do energického a pozitivního:
a na marnost já už nemám čas...

V tom si mistr!

Sucháč: S tím koncem, úmyslně jsem nesměřoval k typické pointě v závěru. Jmenuje se to křižovatka, osudy dvou lidí se v jednom okamžiku protnou a pak pokračují každý svou cestou. Tak jsem to i postavil, vyprchává to do ztracena. Jestli to byl dobrý záměr nevím. Loni jsem tady přečetl pár povídek, letos žádnou, takže jsem nemohl čekat komentáře od povídkářů. Už jsem to nechtěl dál držet v šuplíku. Vložil jsem to sem s tím, že si to snad někdo z přátel přečte. To mi stačí.
Takže dík!

Odněkud fouknul stříbrný vítr :-)

...A spřežení nebeských šílenců
jež svobodu myšlenek
v proudění času
Už dohonit nemohou...

Moc pěknej abstraktní závěr!

Pěkný název. Můžeš sice mít milion možností, můžeš opravdu něco chtít a přesto se můžeš cítit sám. On je to tak trochu úděl básníků. Jak řekl velký recitátor a znalec poezie Mirek Kovářík: Poezie je zveřejňování samoty.
Podobné věci nikoho moc nepotěší, otázka je jestli je smyslem básně potěšení. Je to docela autentické, ještě dost neučesané, myslím že se na tom dá stavět. Slušela by tomu špetka humoru, dokázat si udělat sám ze sebe legraci, i když Ti není nejlíp.

První větou odsuzuješ lidi, živočišný druh jehož jsi členem.

Byla by lepší verze:
říkají že, lidi jsou svině...
nebo, jestli to vidíš s lidstvem tak špatně:
všichni jsme svině.
Na vině můžou být jen lidi, že si dávají zvířecí nadávky a ne zvířata.
Proto spíš:
jak k tomu přijdou
ty nevinné bachyně.

K tomu dvě sloky a byl by pěknej bluesovej text.

:-)
- úsměv stačí
(to je oč tu kráčí)

...co tisíckrát zemřelo tvou agresí...
Tady nevím čí agresí, mou agresí?

Jsou v tom kontrasty vět, které nutí k zamyšlení:
...Kdo v srdci žil, nikdy nezemřel...
Shakespearovské:
...je větší odvahou zůstat, nebo to tu opustit?...
a úplných banalit
...spi sladce...
ba dokonce absurdit
...( ach, jak je mu tam zima)...
přecházíš z mrtvých na živé
...(ach, jak je tam občas zima)...
-v živých srdcích,
končíš nadějí.
I když je toho málo, stojí za to žít.

Hezké poselství!

Dobře že ses zastavila.
Velmi citlivě pracuješ s formou. Na tom je vidět tvoje básnická vyspělost.
Moc se mi to líbí!
Super, založím si to (ne že to smažeš).

Kdybych to našel v kategorii, erotika, sex, dal bych to za příklad jak by podle mě poezie v téhle kategorii měla vypadat, aby zůstala poezií.

Super!!!!
Jen bych změnil slovosled z:
bych si já jednu věc přál
na:
já bych si jednu věc přál

Mě se v tom líbí ta upřímnost, tu Ti věřím. Líbí se mi i ten mateřský nádech, není poznat komu posíláš anděly, ale ta mateřskost v tom je, takové to láskyplné mateřské pohlazení plné zájmu. Je ho tam tak akorát, aby nebylo vyslovené, ale bylo cítit.
Líbí se mi to.

Fakt smekám, tohle je superkus.
Za prvé něco podobného se tu tak často nevidí.
Za druhé, nevím jestli to není úchylka, ale já mám ironii docela rád a ty ji umíš skvěle ochutit. Tvoje hořkost je hořká a humor takovej, že mě rozesmívá
...a zítřek?
Ten už tu byl včera!

...Tisíce opozdilců
lpících na svých dřívějších snech
churaví svou pomalostí žít...
je v tom moudrost, je to úžasně napsané má to svůj vnitřní rytmus (to mám od DDD)

vždyť vzhůru do atomového věku nanologie
tam se dá všechno rozbité
tak krásně napravit!
vygooglil jsem si že nanologie je věda o trpaslících (kdes na to přišla??)
nicméně strofa mi vyznívá tak, že stále sklouzáváme k vírě v techniku, tak jako
" moderní" lidé na konci 19 století věřili, že technika vyřeší všechny problémy světa.

Yana: Taky miluju co ve vás je (Dalajláma by z nás měl radost).
S tím čekáním Ti rozumím, taky často čekám, věčnost je snad pouhou vteřinou.

Sucháč: Jo, je to potřeba správně uchopit, vzít najednou obal i srdce:-)
Dík.

Tvoje tvorba po návratu už není tak vzletná a já jsem rozpolcen, protože bych Ti přál ty lítací nálady, na druhou stranu ta současná "těžší" tvorba se mi líbí víc, nacházím v ni větší hloubku a často moment, který mě nutí k zamyšlení.
...Já - chce jen své Já
a kde jsi ty?...
Kolega z mé bývalé práce říkával, že existuje jediné umění, neminout se se svým životem. Myslím, že měl pravdu, tak potom to že:
Já - chce jen své Já je naprosto v pořádku, ale:
Kde jsi ty?
Teď myslím samozřejmě kmotrovovou.
Pozdravuje Tě.

Došel jsem k tomuto místu
...z klauna je král a baví davy...
to bude protestní báseň, řekl jsem si.
Samozřejmě to není protestní kus, přesto by mě zajímalo jestli si to tam dala záměrně, nebo jestli jsem to tam nešel jen já.
Téma je u tebe docela obvyklé, ale originálně uchopené, autentičnost a spontánnost v tom jsi nejlepší (z toho co tu čtu). Nikdo si zatím nevšiml velmi dobrého detailu, který je dle mého soudu klíčem k básni: přitažené otěže/ povolené otěže.
Problém u tvých děl mívám se závěry. Tentokrát nemám co vytknout, parádně to nabralo spád a ve SKVĚLÉM RYTMU vygradovalo!

Nejsem odborník přes haiku. Mně se to líbí jak toje.
Bezva.

To jde úvozem hajný Horyna...

Jsme přibližně stejně staří (mladí), tak víc nemusím vysvětlovat.

Vítej.