ŽblaBuňka: Jak říká žblabuňka: to máš z toho že se pozoruješ! To pozorování nech na chlapech. Jinak kompromis není výstižnej název. Ty neděláš kompromis stojíš si na svém. Jen to je v patové situaci (Patová situace,to by byl dobrej název!) remíza. Ona to je vůči životu remíza vždy. Myslím si.

Jiří Turner: Nejsi první kdo si tady dělá srandu z Jana Nohy. Tomu odkazu předcházelo dílo, které bylo odstraněno z důvodu autorských práv. Já vím, že jsem tím komentářem minul dílo, nebo tvůj záměr. Takže, můj komentář je ryze subjektivní, reaguje na to co je naznačeno v úvodu v polemice nad Janem Nohou. Narodit se v jiné době, horlivě bych tady budoval komunismus a pak by mne nejspíš vychcaní komunisté (protože v každém totalitním režimu získají moc Ti vychcaní) umučily nebo aspoň popravili, protože pro každý totalitní režim jsou nejhorší Ti z vlastních řad co nedrží krok.
Tvé parafrázi rozumím, je to dobrá ukázka toho jak nepřiměřený tlak přirozeně vyvolává reakci a to je dobře protože to uchovává rovnováhu.
každopádně to bylo hodně odvážné. Nebo mladicky nerozumné? Krásně mladicky nerozumné...

Za první republiky bych byl nejspíš upřímný komunista, stačí si přečíst nějaké autentické vzpomínky z období hospodářské krize, šílená bída, propastné sociální rozdíly.
A komunisté by se mi nejspíš za moji upřímnost odvděčili. Třeba jako upřímnému komunistovi Záviši Kaladrovi, utloukli ho ve vězení. Taky našel na sovětském Svazu nějakou chybu.
Jinak Jan Noha je otec vynikajícího folkového písničkáře Jakuba Nohy.

http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=2814-jen-takova-pisnicka

Zamila: Máš pravdu, už to jdu opravit, není dílo, abych tam neměl chybu, tady už druhou.
To jsem celej já

oslov radek: Yana: Orionka: ŽblaBuňka:
Díky...

Ty seš takový moje světlo. Vize, že to nejlepší v životě je možná ještě přede mnou.

Severak: Lenča:
Děkuju.

Orionka: Amelie M.: Orionka: Oba byli nevyzrálí, chybující, jako jsme byli mi nevyzrálí a chybující, když jsme byli mladí. A dnes jsme...?

Orionka: Dík.

Amelie M.: Zúčastnil jsem se s tím před lety jedné regionální literární soutěže. Bez úspěchu, ale jeden z porotců za mnou byl až v předsálí když jsem byl na odchodu a říkal mi, že to byl poloprofesionální výkon a že bych si měl uzpůsobit život tak, abych se mohl věnovat psaní. To je to co nedokážu, už tenkrát jsem měl rozepsanou druhou a do dneška jsem ji nedopsal.
Teď mám rozepsanej scénář kratičké jednoaktová tak trochu absurdní divadelní hry, už to chce jen doladit, tak se to tady asi časem objeví.
Moc pěknej komentář, děkuju Ti moc.

Orionka: Díky moc, mám radost z každého přečtení. Dokázala bys nějak vysvětlit, proč Ti je líto jeho a jí ne?

Je to vynikající námět! Trochu bych s tím ještě pracoval, vypustil ty velbloudy a držel se myšlenky. Je to tiž skvělá! Krása kolem tebe, výborně symbolizovaná barevným přímo pohádkovým mořským dnem s koníky v kontrastu s hrůznými obrazy tonoucích. Ty obrazy Ti nedovolí těšit se z krásných míst na dně. To dno má svůj význam i symboliku.
Máš v sobě ohromnej potenciál, přirozenej cit pro volnej verš, na druhou míváš problémy s tím, držet se vlákna básně.

Ještě je šance jet na plný plyn
Na život a na smrt
Až za hrob a ještě dál
Ještě je šance
Na život a na smrt
Ještě je šance

http://www.slavekjanousek.cz/texty-sj/17-byla-to-jizda

To je jak u nás! U nás je to úplně to samý!
(toliko má manželka)
A já bych ti chtěl poděkovat, protože díky tobě mě hřeje pocit, že je šťastně vdaná...

Z mého pohledu to je o touze. Pokud mám pravdu tak si to skvěle vystihla!!!

Leslie: Ještě jedna věc, která mi došla až později. Ten otazník na začátku skvěle naznačuje koloběh.
Geniální.
Evokuje to Samsáru.

Mě se strašně líbí ten otazník na začátku! Všichni v sobě máme jakousi otázku, nevyřčenou, ale cítíme ji pod kůží...
Ale možná to je formou, v klasickém provedení by mi třeba vadil. Tady mi přijde dokonalý, dokonce je vyvážen otazníkem na konci. Super! Vynikající minimalismus, nemusíš tam toho mít moc slov, obsah je důmyslně podpořen formou.
Skvělé!

Především po Tobě zbudou tvé básně!

...Matka se ale vidí ve svém dítěti
a malíř miluje své obrazy
a také slůvka já+ty
se v budoucnosti odrazí...
Tohle mi přijde hodně silné, neuvědomujeme si to, ale šťastni jsme tehdy, když své já do něčeho vložíme, do obrazu, do básně, do dětí. Je to v podstatě láska. To na mne moc zapůsobilo.
Co se týče druhé půlky, asi bych se zamyslel nad tím, jestli by se ty myšlenky nedaly vyjádřit nějak originálněji.

Amelie M.: Dík!

A pak že všechny cesty vedou do Říma...
:-)