oslov radek: Yana: Orionka: ŽblaBuňka:
Díky...

Ty seš takový moje světlo. Vize, že to nejlepší v životě je možná ještě přede mnou.

Severak: Lenča:
Děkuju.

Orionka: Amelie M.: Orionka: Oba byli nevyzrálí, chybující, jako jsme byli mi nevyzrálí a chybující, když jsme byli mladí. A dnes jsme...?

Orionka: Dík.

Amelie M.: Zúčastnil jsem se s tím před lety jedné regionální literární soutěže. Bez úspěchu, ale jeden z porotců za mnou byl až v předsálí když jsem byl na odchodu a říkal mi, že to byl poloprofesionální výkon a že bych si měl uzpůsobit život tak, abych se mohl věnovat psaní. To je to co nedokážu, už tenkrát jsem měl rozepsanou druhou a do dneška jsem ji nedopsal.
Teď mám rozepsanej scénář kratičké jednoaktová tak trochu absurdní divadelní hry, už to chce jen doladit, tak se to tady asi časem objeví.
Moc pěknej komentář, děkuju Ti moc.

Orionka: Díky moc, mám radost z každého přečtení. Dokázala bys nějak vysvětlit, proč Ti je líto jeho a jí ne?

Je to vynikající námět! Trochu bych s tím ještě pracoval, vypustil ty velbloudy a držel se myšlenky. Je to tiž skvělá! Krása kolem tebe, výborně symbolizovaná barevným přímo pohádkovým mořským dnem s koníky v kontrastu s hrůznými obrazy tonoucích. Ty obrazy Ti nedovolí těšit se z krásných míst na dně. To dno má svůj význam i symboliku.
Máš v sobě ohromnej potenciál, přirozenej cit pro volnej verš, na druhou míváš problémy s tím, držet se vlákna básně.

Ještě je šance jet na plný plyn
Na život a na smrt
Až za hrob a ještě dál
Ještě je šance
Na život a na smrt
Ještě je šance

http://www.slavekjanousek.cz/texty-sj/17-byla-to-jizda

To je jak u nás! U nás je to úplně to samý!
(toliko má manželka)
A já bych ti chtěl poděkovat, protože díky tobě mě hřeje pocit, že je šťastně vdaná...

Z mého pohledu to je o touze. Pokud mám pravdu tak si to skvěle vystihla!!!

Leslie: Ještě jedna věc, která mi došla až později. Ten otazník na začátku skvěle naznačuje koloběh.
Geniální.
Evokuje to Samsáru.

Mě se strašně líbí ten otazník na začátku! Všichni v sobě máme jakousi otázku, nevyřčenou, ale cítíme ji pod kůží...
Ale možná to je formou, v klasickém provedení by mi třeba vadil. Tady mi přijde dokonalý, dokonce je vyvážen otazníkem na konci. Super! Vynikající minimalismus, nemusíš tam toho mít moc slov, obsah je důmyslně podpořen formou.
Skvělé!

Především po Tobě zbudou tvé básně!

...Matka se ale vidí ve svém dítěti
a malíř miluje své obrazy
a také slůvka já+ty
se v budoucnosti odrazí...
Tohle mi přijde hodně silné, neuvědomujeme si to, ale šťastni jsme tehdy, když své já do něčeho vložíme, do obrazu, do básně, do dětí. Je to v podstatě láska. To na mne moc zapůsobilo.
Co se týče druhé půlky, asi bych se zamyslel nad tím, jestli by se ty myšlenky nedaly vyjádřit nějak originálněji.

Amelie M.: Dík!

A pak že všechny cesty vedou do Říma...
:-)

Hm...
Nedokázal bych to říct líp než Puero.

Orionka: To my spadnul kámen ze srdce, že tě to pobavilo, měl jsem pak obavu jestli jsem to nepřepísk (nebo neupísk?), ale už to bylo odeslaný. Vím že to je o kopačkách tomu o kom si myslíš, že ho nemiluješ a ono to je možná jinak.
Pěkný...

Tak přátelák jo? Možná vstoupíš do historie jako Ta, co jako první nazvala nezávazný sex přátelákem. Touž tak bejvá, že při přáteláku padaj góly hlavně (nebo jenom?) z ofsajdu.
Pak do toho vstoupilo právo (možná morální) symbolizované Damkovou, že bych to Tý Damkový poslal?
Góly sice z ofsajdu, ale byl to krásnej zápas a ta Damková ho nenechala dohrát do konce. Že by něco symbolizovala ta červená karta?
No, už radši končím.

Amelie M.: Já poslední dobou slýchám, že chlap by měl mít koule (dřív se to vůbec neříkalo), nojo, ale co když je má ženská, pak chudák chlap.
Dík.