Teda ještě žes to kopí vyndala, takhle to je super, tohle frázování (jak říkáš na dřeň) se mi moc líbí (podobné nacházím třeba v textech Roberta Křesťana), je to svěží, je v tom dynamika, fantazie, je to spontanní, ale napsáné s odstupem.
Myslím, že i komentáře šly správným směrem.
Super!

Začínám si Tě zaškatulkovávat jako protestní básnířku.
Hodně dobrý!

Víš ono to tak není, že na jedné straně jsou Ti co to berou srdcem a na druhé straně jacísi literární řemeslníci. Poezie hledá slova pro to, co nejde vyjádřit slovy, je to určitá magie. Já si tě moc vážím, stejně jako všech ostatních kolegů, už jen proto, že by tohle spousta lidí v mém přirozeném okolí nedokázala. I mně se líbí klíčení v podzemí, jinak to na mne působí spíš jako zamyšlení.
Ale máš své čtenáře a já Ti je přeji.

Chybí mi v tom něco, co by to uvedlo do souvislostí, takhle to je jen takový výkřik, kterých je na Psancích spousta. I když je nesen kvalitním rukopisem jednoho z nejlepších autoru, kteří sem přispívají.

A pak jak motýl odletí je hodně dobrá pointa, ponechal bych ji na závěr.
Třeba takhle nějak:

Obejmu si tě navždy,

jen na chvilku
to umí každý,

rozdat se

v objetí.



A pak jak motýl uletí...

................................................
ještě k tomu fotku motýla :-)

Je to moc hezky uchopené, dotáhnout neotřelý rým ke slovu uletí, bylo by to super. Ale poezie v tom je. Ber můj komentář jako z větší části pozitivní.

Orionka: Jsem po noční a ani odpoledne nebudu mít čas tady vše pročítat. K těm skupinám, myslím, že to bereš zbytečně moc vážně. Ber to taky trochu jako hru.

Nebo ještě jinak, kdyby si psavec s několika dalšími udělal skupinu "bratstvo košilaté poezie," tak by tam nejspíš puero vůbec nelez a nemuselo se stát, co se stalo.

Amelie M.: Je to jako s komentáři, dokážeme říct líbí, nelíbí, ale už je velký problém říct co a proč proč líbí nebo nelíbí, určitě i když líbí, tak se nějaký detail nelíbí, nejsme přece dokonalí autoři a naopak, když nelíbí určitě se většinou najde alespoň detail který líbí, nejdeme do hloubky, protože je lepší okomentovat víc děl, protože to přinese víc komentářů a komentáře jsou příjemné, tak nás to nutí psát stále dál, aby jsme to příjemné znovu zažívali. Takže nejdeme do hloubky ani u svých děl, protože je chceme rychle vložit, aby jsme prožívali to příjemné, komentáře. Tohle je achillova pata všech internetových literárních serverů.

Amelie M.: Proč? Ať to každý vidí, skupina je jen určité vymezení. Někdo vnímá tvorbu jako cit, jiný jako řemeslo. Když uvidím, že určitá skupina to vnímá jinak, nebudu ji vnucovat svůj pohled na věc, to neznamená, že nutně nebudu komentovat, ale můžu napsat komentář tak, aby to vzali. samozřejmě, že to není dokonalé, ale je to možnost, která tu je a vůbec se nevyužívá. Mám dojem, že jsme trochu líní a nechceme hledat co jsme jako autoři literárních děl.

K těm skupinám, skupiny se nedaj nařídit, ale nechápu proč lidé, kteří na sebe reagují způsobem vnímám to jako ty, nedefinují co vnímají společně a nevytvoří na tom základě skupinu. Ostatní je můžou normálně číst komentovat, ale ta skupina už o nich něco napoví. To se ale musí dít ze spodu.
Dnes jsem založil novou skupinu, koho to neuráží může se přidat.

Yana: taron: Severak: PrimaDen: korálek: Amelie M.: Všem moc díky!

Severak: Ale já třeba tohle vnímám jako pseudopoezii.
Třeba to bylo autorovým záměrem.

Yana: Stojím o tvoji kritiku. Takže mne i ten náznak potěšil.
Děkuji Ti.

Ono tady bohužel vůbec nefunguje to co tenhle web nabízí -skupiny. Mohla by tu být skupina těch, co píší jen pro radost, pak skupina těch co se chtějí vyvíjet. Jakákoli další skupina. Komentovat by mohl každopádně kdokoli, ale ti v rámci skupiny by si to komentovali, tak jak to berou a ostatní by jim nemuseli vnucovat svůj přístup.

vanovaso: oslov radek: Dík.

Dokážu si to představit jako instrumentálku a na závěr potichu zazpívaných tvých pár slov.
Trochu to připomíná folklorní poetiku, tím prostým ale poctivým citem.
Pěkný.

Zamila: Díky moc.

Lenča: Dík.
Vyhořelý jsem asi nebyl, byl to prostě nápad, mladého kluka, kterého nechtěly holky.

Yana: Dík za další koment.
Já bych si u sebe nebyl tak jistý. Pokud někdo o něco usiluje, je to nějaký čas nedostupné a nakonec to získá, je pocit štěstí docela přirozená reakce.