netina: To je dobře! Já po vojně taky pár let kouřil, pomáhalo to na bolavé zuby a taky jsem dělal se samými ženskými, co kouřili a když se něco slavilo nebo při kafi, tak jsem něvěděl coby a OBI ještě nebylo! ;o))))

Prima den: Nebe a dudy!;o)))

Aliwien: Nekrolog? Rád bych ho napsal třeba v délce Illias a Odyssey, kdybych věděl, že to bude konec kouření...Apropos: Já nekouřím!

Ivkaja: Tys mne někdy zažila vyjadřovat se neslušně?

Nevěrná:
Žena tam má vonět Láskou,
kosmetikou přírodní,
ne aby se z každou hláskou
odporný pach linul z ní!
Má mít hladkou svoji kůži,
jemnou, teplou na omak,
vonný dech, z nějž můj se úží,
ne být vrásčitá jak drak...

katitek: Hele, tak jsem tu konečně někoho popletl, že mne považuje za dívku, jen proto, že jsem tak psal! Ale s tím kouřením máš pravdu!;o)))

Derry: Bezejmenný den je prima i když na druhé straně se člověk občas sekne v odhadu. Já fakt myslel, že sem zabloudila Tracy Harper ze saspi! Ta tam právě nedávno dávala k dobru historky o jakémsi pánovi, který- tuším právě v Olomouci, mluvil do duše kouřící omladině...Ty jsi zřejmě vášnivá kuřačka jako už většina mladých dívek, ale já si užil svoje, když měl táta rakovinu hrtanu a já viděk umírat tolik lidí, že si to nedovedeš představit...;o(

Kdybys, milá Tracy Harper, viděla a zažila to, co já, taky bys agitovala!I když já nejsem ten pán na přechodu...;o(

Když vklouzla ručka má
pod Tvoje kalhotky,
pod nimi nalezla
skvost hodný Bardotky!

Něžně jej laskala
tam v tiché houštince,
vláhy se dočkala
v malinké chvilince.

Bral jsem to od Tebe
jak něžné vyzvání,
vstoupil jsem do Nebe,
díky za pozvání!

Touha se vznášela
na něžném obláčku
a Tys mi říkala:
"Můj sladký miláčku!"...

Aliwien: Není zač! Díky za návštěvu! Hele, nekopíruješ odněkud ty své komenty? Proč pro změnu nezkusíš napsat: Tvůj kousek plovoucí podlahy či Tvůj plácek udusané hlíny?;o)))

Taky jsem chodíval do chalup
s babičkou svojí peří drát,
na nepřítomných nezbyl chlup,
na husách peří akorát!
Však krom drbů venkovských žen
já pokochal se příběhem,
co "Kolářka" v zásobě měla,
a vskutku dobře vyprávěla!

Nevěrná:
Přijmi mé vřelé díky
za poučné veršíky,
Já jsem neměl tušení,
že kdos stejně střelený
i na psancích se skrývá...
/Veršuješ fakt jak divá,
že až tiše závidím!
Co Já budu dělat s tím?
Čím naplním svůj rým?
**********************Ataque:**********************************

"Tleskám, jak se dá,
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já..."
/Jak zpívá Jarmila...
Čí? Kratochvílová!/

Nevěrná:
Hlas srdce poslouchat je zrádné...
Co když je jednou napadne,
že stáří vlastně není žádné,
a z řetězu se utrhne?
Směšný je pohled na šediny,
co prohánějí mladou laň,
z citů svých snovají hned rýmy,
k Fortůně natahují dlaň?
A i u božské Afrodity
o trochu Lásky žebrají...
Že k smíchu zdají se být city
starce, jeho sny o ráji,
co Láska poskytnout mu může,
/jenom zrcadlům vyhnout se!/
pak v představách svých má tvář muže,
ne lalok kůže svěšené
a brázd jak rozlehlém lánu,
co právě traktor přeoral,
a než-li rozloučí se v Pánu,
srdce, co Láskou bije dál...

Ivkaja:
Nějak mi ujel rytmus a když jsem to chtěl upravit,
vypršel mi čas...Vlastně to samo ulítlo a já najednou měl zas titulní stránku. Nějak to zlobí...
Láska je plamen, co se zhasit nedá,
když vzplane uvnitř, tak chce rychle ven,
o Lásce svědčí i tvář jaksi bledá,
prsty, co v klávesách tu bloudí jen...
Jo, člověka napadá spoustu věcí najednou a když se tak ty myšlenky tlačí u výstustupu, mnohdy dojde ke zmatení pojmů...

Nevěrná:
á z údivu tu nevycházím,
a schopnost Tvou Ti závidím
vyjádřit, jak prý Láskou scházím,
marnou, se srdcem bolavým...
Což vážně tolik prozradil jsem,
že dá se takto souditi?
Já myslel, že jen psal jsem píseň,
text na čísi melodii,
co v srdci zazněla mi náhle.
Odkud se vzala? Co já vím...
Já nápěv ten si broukal táhle
a pak mi z duše vyklouz rým!
A za ním druhý, potom třetí,
a již tu byla písnička,
co po pavoučí síti letí,
a důvod k zamyšlení dá...

colorka:
Co Láska je, to nikdo neví!
Hormonů hra či tajný cit,
o němž ani srdce nic neví,
jen zná jej v sobě objevit?
Láska je tajné poblouznění,
naděje věčně klamavá,
že skutkem stane se, co není,
na všechy žaly lék nám dá...

Ivkaja:
Láska je plamen, co uhasit se nedá,
když vzplane uvnitř, tak chce ven,
a když jsou ústa touhou němá,
prsty v klávesách sní svůj sen...

PrimaDen: Díky! Ten konec byl vlastně odpověď komusi jinde, kam jsem tohle dal do komentu. Jinak to šlo taky jako pár SMSek... Ona dotyčná psala, že úsměv je ta nejkrásnější kytka...A tak jsem hned zareagoval. Později mne napadlo, zvěčnit to i tady!;o)))Aby alespoň něco po mně zbylo, až tu nebudu...

A co teprve autor!;o)))

netina: Vážně tomu rozumíš? Nebo tu jen hledáš sladkou náhradu toho, co už patří minulosti? Když už člověk nemůže, trochu medu pomůže!
Ať tak či tak, děkuji za návštěvu! Už jsem si Tě taky trošku oťuknul! Bylo to takové něžňounké...I když je fakt, že normálně by člověk asi takhle nepsal. Jen když nějak nemá, kam jinam by tu svoji něhu dal! ;o)))