Jak kudlanka mne stáhneš k sobě,
hlavičku první ukousneš,
postupně celý skončím v Tobě,
jediná Lásko! Tak to chceš?

Snad tajemný ten neznámý
neplácá jenom do větru,
zima je skoro za námi,
blíží se splnění Tvých snů...

Přál bych Ti splnění snů Tvých,
kdy touha náhle rozkvétá
tisíci květů nádherných
a příchuť vášně život má...

Taková výzva se neodmítá!
Zvlášť, když jsi držel celibát!
Už povstal On a touha zmítá
Tvou duší, zdáš se rozerván...

Výlet tam do krajiny slastí,
kde vstup je houštím maskován,
podmínku jednu chce jen klásti:
by ON stál jako vykován!

A pomni: spěch je špatný rádce!
I opera předehru má!
/Tím připomínám tu jen krátce,
že i žena své touhy má!

A jenom jejich naplněním
otevřeš cestu k úspěchu,
jenž skončí se vyvrcholením,
jež veršem popisuje tu!/

Kobylka věrná s klidným chodem,
co bujné klisně dala mat?
A stará láska novým zrodem
chlubí se, zas má jiný šat...

Nedej se mýlit klamným zdáním,
kobylka klidná změní se
též v tajfun vášně před svítáním,
ale to zná již srdce Tvé!

Jen vedle klisničky té mladé
má jaksi měkčí, pevný krok,
když odpustila Tvojí zradě,
Láskou to splácej celý rok...

Po hodokvasu Lásky,
když usnul snad i čas,
klidně dál hlaď mu vlásky!
On probudí se zas,

až spánek dá mu síly,
jež vzal mu lítý sex,
hle, již zas k Tobě pílí
a chce si Tě vzít ex!

K Lásce patří i trocha něhy,
nejenom kmity bez hranic,
pak touha nepozná břehy
a vášeň nezastaví nic!

Čas k Lásce i čas k odpočinky,
/I Ty si chrupni na chvilinku,
ať též dostatek síly máš,
až vzbudí se ten, koho máš

v klíně, jenž proň se rájem stal,
místem, za něž by život dal,
kam jazykem i údem svým
vnikl za sladkým tajemstvím

jež změnilo se v slasti trysk,
když zrychlit tempo své si risk'
a na vláze v té krajině
pochutnal si jak na víně...

Teda, jen zírám, jakého pornografa ze mne Tvé verše udělaly! Nikdy bych nevěřil, že něco takového napíšu...;o)))

Srdce stažené obručí?
Mé nikdo takhle nemučí,
jen sní si tu o samotě
stočeno jak spící kotě...

Vášeň jak sopky láva teď
čeká tu, aby v odpověď
na čísi podnět vytryskla,
zatím jen pohotovost má...

A v srdci touha tajená
dříme či temně plápolá,
aniž kdo v světě o tom ví.
Top secret! Prostě tajemství...

Až vzbudí se ta setra něhy,
rozlétne se a zruší břehy,
pak požár Lásky zaplane
a dlouho to tak zůstane...

V mém předchozím komentáři si prohoď druhý a třetí verš, aby se to nevymykalo dále užitému rýmu typu AA -BB.;o)))

Já přijdu! Věř, jdi klidně spát,
až přijde k Tobě sen,
já v něm chci hlavní roli hrát,
na lože pospěš jen!
(Tvá Láska)

Já Boha v chrámech kamenných
nehledám, víry prost!
Raději jen tak dávám smích
těm druhým proradost.

Boha jen ve svém srdci mám,
/i v srdcích druhých dlí!/,
hlasem srdce jej nazývám,
někdy též Svědomí!

To je ten naléhavý hlas
co zaznívá snem Tvým,
že nyní je ten správný čas
vydat se za štěstím...

Kdo druhým štěstí umí dát,
ten sám je nalézá
a na světě je potom rád
i v Lásce úspěch má...

Půlnoc již ťuká na víčka
a venku čeká krásný sen,
tak pospěš si, ó maličká,
teď do pelíšku svého jen.

Ať neklid srdce zkonejší
Ti spánku něžný dech,
pusť k vodě trable vezdejší
a zkolébat se nech!

Jsa z proudu Lásky vyrvána
trávíš čas v osamění,
Tvůj život je jak Nirvána,
však duch to nedocení!

Trápíš se, píšeš tajný vzkaz
tím písmem beránkovým,
den za dnem nebem bloudí zas,
já snahy Tvé si cením!

Nevzdávej ani marný boj,
třeba se všechno změní
a srdce Tvého nepokoj
dočká se uklidnění

v podobě Lásky bez hranic,
tak horoucího citu,
že láva žhavá není víc
než kámen ležící tu...

Jestliže něco máš, pusť to. Pokud se to nevrátí, nikdy to nebylo Tvé!
/Tuhle moudrost jsem četl v jakési scifi. Má něco do sebe!/
Ataque:
Nech jenom ptáka, ať si letí,
možná se vrátí k Tobě zas,
a pokud zpátky nedoletí,
je špatný pták či špatný čas...

To, na čem jaksi příliš lpíme,
rádo uniká z dosahu,
pokud to sami nezradíme,
získáme i touhu svých snů...

Srdce své na oltář jsi dala
zahalené v závoj Tvých chyb,
nebude kamenů, má malá,
nebude mlčenlivých ryb!

Mnohý plamenem uvnitř hoří,
navenek chladným ač se zdá,
Láska, ta všechny hráze zboří,
záplava citů pré pak má!

Z Tvojí básně o mechu
chvilku byl jsem bez dechu,
pak pro svoji potěchu
propadl jsem Tvému snu...

Kápla káva na dvojtečku,
změnila ji v jednu tečku,
co se jaksi rozpila,
ty dvě tečky zakryla...

Káva z logru má svou vlečku,
rozplácla se po dně teď,
marně hledím do šálečku,
sedlina svou odpověď

na otázky mé si tají,
jak ji přimět ku řeči?
Dám si věštit u Ivkaji,
ta ji možná přesvědčí!
;o)))

Anděly potkáš tak i tak,
proč s Láskou trápit se?
Spousta věcí Ti vytře zrak,
nemusíš snažit se!

Ony už přijdou za Tebou,
samy si najdou Tě,
beránci touhy srdcem jdou,
tak pozor na chutě!

Je mnoho cest, co vedou k cíli,
však všechno svoji cenu má!
I Láska, po níž duch Tvůj šílí,
a není právě laciná!

Tak rozmysli si velmi dobře,
zda chceš tu cenu zaplatit!
Čím to, že ten, co má se dobře,
chce nejistotě vstříc zas jít?

Nevěrná:
Však stačí malá nerozvážnost,
veršík zvolený bez rozmyslu,
pokazí mi z básnění radost,
pak pozdě lkáti nemá smyslu!

Nevěrná:
Ne, nenechám se zahanbit,
jen než se zchystám k útoku,
musím se trochu připravit,
zde nelze střílet od boku!

Nevěrná:
Jen zírám s pusou otevřenou,
že dominantní místo své
ztrácím tu, překonán jsa ženou,
co též v komentech veršuje!

Neboj se, snílek zpět se vrací,
pod nohama má pevnou zem,
jen verše smutku klamní ptáci
roznáší tichým večerem...;o)))

netina:
Čím to jen může být,
žes stále schopna snít,
až dávno vyrostla jsi tu
z nádherných dívčích střevíčků?

Asi jsi na to jako já,
co v sobě kluka schovává,
ač hlava rozkvétá stříbrem,
snivý jak Jenda Ratkin jsem...

Je to krásný dar, umět snít,
a může Ti i přes sto být,
ta schopnost s lety přetrvá
a mladost věčnou duši dá!
;o)))