Ivkaja:
Já nejsem žádný Don Juan
ni Cassanova snad,
Proč měl bych býti milován?
Neumím hbitě lhát

a s vemlouvavým úsměvem
lichotky sypat z rukávu...
Já bláhový jsem snílek jen,
co marně hledá odvahu

být ještě tím, čím byl bych rád,
jak v časy dávno minulé,
kdy byl jsem rozpustile mlád
a i mé srdce při síle...;o)

Nevěrná:
Pistolník střílí v srdce žen,
však slepé má jen náboje,
než se sluncem odejde den,
zas bude plno pokoje

srdce, co ženu miluje,
/v něm ukrývá se něžný cit!/
a obětí nelituje
pro tu, s níž věčně chtěl by žít...;o)

netina: Někdy mám prostě takové romantické úlety...Jsem rád, že se líbí!;o)

Ber to spíše jako řečnickou otázku, na kterou se neodpovídá! Byl to fakticky vážně spíše jen koment k podobné básni od Liduš na literu. Nebo spíše má varianta téhož...;o)))

Divoká růže věru voní
víc než ta křehká, pěstěná,
stejně tak voní seno koni
jinak, než-li to vnímám já,

když coby milenec se v kupce
s milenkou budu objímat,
líbat ji něžně nebo prudce,
toužebně šeptat: Mám Tě rád!

Koupím si, milý andílku,
nádhernou velkou postýlu,
s krásně modrými nebesy,
halekat budu na lesy,

že toužím probudit Tvůj smích,
něžně Tě svírat v náručí,
přesvědčit Tě, že není hřích,
když hledíme si do očí,

a ač nás nikdo nenutí,
my milujem se navždycky,
jak párek bílých labutí,
nebo jako dvě hrdličky...

Měsíc zrak zakryl hvězdičkám
závojem z hustých oblaků,
diskrétně odvrací se sám,
zrodila se noc zázraků!

Tak křídla ukryj si v truhle,
a aury, té se taky zbav,
daruj mi něžné srdce své,
důvěry pln a bez obav...

Hvězdičko, to Ty?
Či mýlím se teď snad...
Já vsadit chtěl bych boty,
že vím, kdo psal to snad...

Každopádně je to moc hezké!
Teď mi napadá, že i Ivkaja či prostějanek by mohli takhle psát...Lorraine, ta už sem nechodí, čertíček kdesi v pekle spí... Kde pravda je, kdo ví?

Samota do srdce vstoupila,
samota z něj zase vyjde,
zas rozzáří se hvězda Tvá,
co bylo, opět přijde!

Občas ten, který odchází,
jen jeskyňku svou hledá,
kde popere se s nesnází,
což též se všude nedá!

I muž má prostě svoje dny,
kdy touží býti sám,
než přijde, úsměv vítězný
a na rtech: "Rád Tě mám!"

Na máry, Máří, zapomeň,
pískej si na šalmaj,
humor a nadhled uchovej
si, ač už není Máj!

Netřeba plýtvat penězi
na pohřeb zbytečný,
na to stačí i kopřivy...
/Víš, škrtli pohřebný!/
;o)))

netina:
Že jo! A Já tesklivě krásný! ;o)

nevěrná:
Zde je vstupné dobrovolné,
každý dá, co dáti chce,
může však projít i volně,
když verši potěší se!
Nepíšu to pro bodíky,
chci jen radost druhým dát,
a když prostě řekneš díky,
odměněn jsem akorát!;o)

snk:
Na něžném obláčku představ se nesa,
duše Tvá jemná ať svobodně plesá!

Aliwien. Ano. zase má parketa...;o)))

netina: Klidně se koupej, udělá-li Ti to radost!;o)))

Verše jsou pěkné, jen to takhle vyznívá trochu podivně jako bys byla lesba! Kdybys ve druhé a třetí sloce užila třetí osoby jednotného čísla /nečeká, chvěje se/. Pak by to bylo jako psáno mužem...;o)))

Myslím, že v jednoduchosti a srozumitelnosti je ta pravá krása! a oni mladí dvacateráci to časem taky pochopí! Mně se to líbí, snad i proto, že za mého času rozpustilého mládí jsme ještě nepotřebovali sadomaso, abychom uznali, že jsme něco prožili... ;o)))

Jsi, zdá se, též pěkně hravá!
/Lachtanice závidí!/
I Žáček ten souboj vzdává,
šanci vyhrát nevidí!

Jen si brumlá: Sakra práce!
To ještě svět nepoznal...
Já, Pan Mistr inspirace,
abych souboj skrečoval...;o(

Nikytu:
Lachtanice, ta je hravá,
svádění jejím hobby je,
jen jedno mi tu jasné není.
Proč Svatý Petr hudruje?
;o)

Aliwien:
S úsměvem jde všechno líp,
a tak se směji hrozně rád,
když za omamné vůně lip
si lekci Lásky mohu brát!
;o)

Aliwien:
I smutnit je třeba, aby si pak člověk lépe vychutnal ten stav veselosti...;o)))

Jokynka:
Krajanky v kritice
sáhly po rýmu,
a ty do třetice
v růžovém dýmu

sázíš tu veršíky
jak múza divá,
úsměv mi na rtíky
sed', jak to bývá!


Takže vítej do našeho spolku romantických bláznů...;o)