Zamila: Díky! Občas se mi i něco povede, aniž bych to musel tvrdě vydřít jako Bezruč. Prostě si broukám a slova přidou sama...Jsem moc rád, že se Ti to líbí!;o)

oslov radek: Díky! Zpěv je osvědčený lék na splíny, aspoň u mne!;o)

Zamila: Díky!;o)

speranza5: Děkuji!;o)

Thesssinka: Děkuji! Jsem rád, že i dnes se ještě najdou romantické dívky, které mé básně osloví...;o)

taron: Díky! Jsem rád, že se Ti můj romantický úlet líbí! Je to taková moje slabůstka, že si rád zpívám a na oblíbené melodie skládám i své texty. Myslím, že nějaký důvod k výtce by se jistě našel, ale ten Tebou uváděný by to určitě nebyl!;o)

PrimaDen:
Kamarádko rozmilá,
chybička se vloudila.

Ta první sloka patřila do prefixu, kde, jak Ti jistě neuniklo,
již to Já bylo odstraněno! Já si to kopíroval odjinud a omylem jsem to v hlavním textu nesmazal. Ale díky za upozornění!;o)

Dívka v modrém:
Život jak bílý koník pádí,
chvilinku nezůstane stát,
co bylo dětství, je teď mládí,
na dospělou již smíš si hrát.

K výročí Tvému dodatečně
já rád bych jen vše krásné přál,
nechť Fortuna je milá k slečně,
již dřív jsem často hostíval

na stránkách svých a veršem milým
těšil i její dušičku,
kéž šťastna kráčí jen dnem bílým
a nesmutní ni chviličku.

Ať dál se umí radovati z modři,
v níž žlutě rozkvétá
slunce, jež úsměvy nám vrátí,
z potůčku, co tu klokotá.

Květinka drobná v tváři její
kéž vždycky úsměv vykouzlí,
stejně jak ptáčci, co tu pějí,
vánek, co s ní se pomazlí...
;o)

Zamila: Díky! Za to může ta krásná čertíčkova báseň. Já se někdy strašně rychle naladím na jinou romantickou vlnu...A čertíček umí!;o)

Zamila: Díky! Na to, že to bylo šito horkou jehlou ze dvou komentíků, jsem s výsledkem spokojen i já, ačkoliv některé rýmy, třeba hned v první sloce, nejsou nic moc. Ale ta snivá myšlenka...;o)

Zamila: Jak už jsem psal, asi mám protekci anebo je to tím, že když kritici zaútočí a mají pravdu, tak to přiznám a ještě o tom žertuji, no...;o)
Nebo prostě někdy upřednostní obsah před formou...

Zamila: Díky! To je jedna z těch mých buditelských! Měla potěšit někoho, kdo neuměl zapomenout...;o)
Jak jsem již psal, upřímnost je můj živel...

Zamila: Týjó! Já se asi zase začnu červenat!;o)
*Jinak mám na tuhle melodii ještě jednu: Nažhav svůj drát! Jen teď nevím, zda i tady...;o)

Zamila: Díky! Asi se Ti to fakt líbilo, když jsi se takhle rozepsala...Má ješitnost si spokojeně vrní!;o)))

Zamila: Díky! A neopisoval jsem! To jsem spáchal sám po chvilce duši uzdravujícího zpěvu /beze svědků!/ ;o)

Zamila: Takovej dobrej gulášek náhodou probouzí Múzy!;o)
Jinak je to ta druhá báseň, co jsem vytěžil z té tuzemácké léčebné kůry.../První byla ta : "Lustr se na strop věší!"/
Vidíš, co zmůže trocha tekuté inspirace...;o)))

Zamila: Díky! Tak co, zazpívala sis? Místy je to poněkud kostrbaté, ale dá se to, při troše dobré vůle...;o)
Pořád lepší, než ten příšerný reklamní slogan na očkování: Jedna dvě, klíště jde, klíště si jde pro Tebe!;o)

Zamila: Díky za ovace! Původně to byl bleskový komentík k jedné básni na saspi, kde autorka o sobě tvrdila, že je netrpělivá časovaná sexuální puma. Jo, první nápad bývá ten nejlepší! Jen koukám, že jsem tu nenahradil čtvrtou sloku novou, vylepšenou verzí:
To´ť hobby mé i povolání,
bez něj žít nemohl bych snad,
až ztratím chuť na milování,
smrt přijmout nebudu se bát!;o)))

Zamila: Ano, je to tak! Stal jsem se prorokem nového náboženství. A prorok přece upřímný být má, no né? Ostatně já to ani jinak neumím. Takový jsem já, Jamilko!;o)

Zamila: Díky za milá slova! Koukám, žes mne zase vzala útokem a jsem docela zvědav, co vypotíš během té delší chvilky.;o)
K Tvé poznámce: Třeba jsem sladkej tak akorát nebo mám jako štamgast protekci, kdo ví? Anebo tu sladkost přebil ten tuzemák v prefixu!;o)
Víš, mne tenkrát děsně bolely zuby, co teď už nemám a já z té samoléčby vytěžil hned dvě básně, heč!
*** Neboj, jinde mi to taky píšou! A víš, co je zajímavý? Jsou takoví a takové, co se přiznají, že sladké normálně nemusí, ale ke mně si chodí zahřešit a vůbec jim to nevadí! Dokonce jsou to prozaici, co jinak ani moc poezii nečtou...