PrimaDen: Nikdy nebudete všechny stejné i kdybyste byly jednovaječná dvojčata! Už to, že jste či nejste naše vás odlišuje...;o)

PrimaDen:
Ale já Tě přece nechci umlčet, slavíčku, ale naopak přimět k dalšímu zpěvu!;o)
A jsem rád, že se Ti má blesková improvizace líbila! Patříš k těm, co člověka dokážou inspirovat...Díky za ten dar!
Tak jen se tak pevně nedrž své introvertní berličky! I já se o ni často opíral, ale bez ní se to skotačí líp!;o)

PrimaDen:
I mlčením lze toho tolik říci,
onou kouzelnou řečí beze slov,
když rty se dotknou jak dva kolibříci,
Amorek řekne si: Mám šťastný lov!;o)

Z oblohy září spousta hvězd,
jedna z nich snad je má i Tvá,
štěstí se toulá podle cest,
možná i nás si vyhledá!

Když hvězda padá, dobře vím:
"Jen jedno přání mám,
však nahlas ho nevyslovím,
v srdci ho ukrývám!"
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Pohled, ve kterém kvetou růže,
ten nebezpečný věru je
pro osamělé srdce muže,
který pohlédne v oči Tvé!

Ten pohled ve smyčec se změní,
co srdce strunu rozechví,
ten nebezpečný pohled ženy,
co takto o Lásce si sní...

Démanty očí jsou tou brankou,
co vede v tajné komnaty
Tvé duše, já okouzlen jamkou
na bradě zlíbám Tvoje rty...
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§

Leč:
Retů Tvých růže
tu nevykvetly
pro toho muže,
co krásou svou spletly... ;o)

PrimaDen: Když hvězda padá
smíš si přát,
co bys tak ráda!
Možná, snad
se Tvoje přání
splní časem,
když bez váhání
a tichým hlasem
je
v y s l o v í š ! ;o)

PrimaDen: U nás je zatím kmání jen minutový manžel...;o)

Ať v košilce saténové
splní se Ti přání snové,
ať dnešní den oslavíš
s tím, co ráda máš, jak víš.

Až v den plynule se změní
noc plničká milování,
snad i srdce Tvé ocení
k narozeninám Tvým přání...

Tak vše nej! ;o)))

Štěstí je druhý konec smůly,
v sobě ho nosí každý z nás,
nečekej na žádný dar shůry,
sic propaseš ten správný čas!

Když setba dobra v srdci vzklíčí,
umíme lásku dát i brát
a to je zbraň, co splíny ničí,
scénářům chmurným dává mat!
;o)))))))))))))))))))))))))

Hluboko v srdci obraz Tvůj
touha má se mnou ráno vstává,
že navždy jsi už jenom můj,
o tom se každou noc mi zdává...

Když v náruči Tvé skrýt se smím,
já cítím nevýslovné štěstí,
splíny prchnou před bláznovstvím
Lásky a já počínám kvésti

jak růže v zahradě Tvých snů,
co žijí z paprsků Tvé záře,
ach milý, zas mne pomiluj
a líbej zrůžovělé tváře...
;o))))))))))
Vidíš, co Tvé hezké vyznání dělá s náhodným čtenářem - poetou? Ještě začnu psát i románky ve verších...

Láska je taková, jakou si ji dovedeš sama udělat! A pár zklamání není ještě důvodem k jejímu zatracování! Víš, věci samy o sobě nejsou dobré ani špatné, jen takové, jaké je chceme vidět!;o)
P.S. Jinak jen vše krásné k Tvým narozeninám...;o)

Meluzina: Díky za návštěvu i milé zhodnocení. Mívám i komplikovanější verše, ovšem tady šlo o to vytvořit něco nenáročného a lehce plynoucího a něco i komusi sdělit, ač je samozřejmě jen spřízněná a zadaná dušička kdesi daleko...Nebo spíše už byla...
Neulpívám ve virtuální realitě, jen se k ní občas uchyluji, abych si odpočal. A pokud se tam někdo vydá se mnou, snad nelituje...;o)

trenérka: Sice podle některých příznaků nejsem ženská, ale tu druhou podmínku splňuji zcela bezpečně, tak proš bych nečetl dál?Ostatně čtu i dívčí romány, třeba abych to okoukl a jednou taky začal něco podobného psát, když už jsem přelouskal i knihu: "Jak napsat best selller"...
A hele! S pozitivními afirmacemi jsem to taky zkoušel, když jsem četl o panu Couém nebo Miluj svůj život /Luise Hay/, taky v Tantře lásky je o nich zmíňka.;o)
A v Aštávakraghítě se přímo říká: "Jaký sklon, takový směr osudu!"
Ale výsledky bývají různé, viz následující shrnutí:

Já říkávám si každé ráno:
"Dneska jsem pravou nohou vstal!"
Tak proč, když den má vykydáno,
bych zase samým smtkem řval?

Já říkávám si každé ráno:
"Usměj se! Dnes už bude líp!"
A večer, smutnější než ráno,
bych zase nejraději chcíp!

Já zrána šeptám si jak mantru:
"Dnes již svůj šťastný den zas mám!"
Večer pak louskám Lásky tantru
a v pelíšku jsem opět sám...

Krásně sděleno, Milane! A já žil dodnes v přesvědčení, že máš dcery. Ani nevím, kde jsem to vzal...;o)

Dívka v modrém: Zdá se to být včera a přece se toho tolik změnilo. Z milé dívenky, která nalézala potěšení v krátkých milých glosách mých dílek je okouzlující slečna přesně odpovídající zdejší první sloce, která několika verši umí vykouzlit tu správnou náladu. A tak jsem to teď pro změnu já, kdo tiše přichází a přemýšlí, jak to jenom říci. Prostě, líbí se mi to a je-li autorka vskutku taková, jaká se být zdá, je to vzácný skvost, zvláště v dnešní době....;o)

chloeee: Takže si to zpíváš z plných plic?;o)

chloeee: Děkuju! Měl to být lehounký písňový text, který by čtenáři něco sdělil melodickou formou a vybídl jej ke zpěvu, aniž by kladl přílišné nároky na přemýšlení či pěvecké schopnosti. Tomu jsou podřízeny i vcelku jednoduché rýmy s opakováním textu 1. verše a i melodie je taková. Prostě takový malý pokus o hit!;o)))
Snad se to povedlo!

PrimaDen:
Půvabné! Víš, co bych napsal být na jeho místě?

Toužíš si přečíst o sobě v mé tváři,
chceš, abych popsal, jak voní Tvůj dech,
že Tebe jen si hledám ve svém snáři,
že stále mám Tě rád i po letech...

Chceš, abych po Tobě dnes zase toužil,
v polibku něžném skanul na Tvých rtech,
nepřítomností Tvou se opět soužil,
pro Tebe chvěl se v něžných záchvěvech...;o)))

Dívka v modrém: Díky! Historie se holt někdy opakuje...;o)

katitek: Děkuju!;oX I když jak už jsem odpovídal Severce: Není oušek, do nichž bych to šeptat mohl...;o(