vanovaso: O.K., budu ho rozdávat plnými hrstmi, jak Československo blahé paměti. Budu pamatovat i na Tebe! ;-*

PrimaDen: Díky! A můžeš! Možná máš pravdu...
;-*

vanovaso: Vzhledem k tomu, že ještě pociťuji touhu, byť si namlouvám, že je nesobecká, asi jsem na tom jako ten kominíček: mohu štědře rozdávat štěstí, i když sám chodìm o žebrácké holi!;-)

vanovaso: A já jsem laň!;-*

vanovaso: Děkuju!;-)

vanovaso:
Kdybych tomu v hloubi duše nevěřil,
tak už možná přehodnotím svůj názor na svévolná opuštění života i když zatím se můj duch podobné zbabělosti vzpírá! A já ani nejsem tak statečný, abych se sám vyškrtl z pořadníku čekatelů na štěstí...;-*

vanovaso:
Máš pravdu, je to krásné,
i já to míval rád
za noci stříbrojasné
se předtím milovat!
A když pak slunko vstane,
paprsky pohladí,
divit se nepřestane
pár skřítků z kapradí.
;-*

gabkin: Díky, Milane! Kdo tenhle pocit jednou zakusil, ví, o čem píšu...;-)

Zamila: A co jiného bys tak mohla čekat od něžného poety, co nosí srdce na dlani?;-)

Amelie M.: Přiznávám, Dani, že i se mnou to zamávalo a je mi moc líto, žes to musela prožít. Teď už víc rozumím Tvým vzkazům i komentům...S odchodem dospělých se člověk časem nějak vyrovná, ale děti by neměly odcházet...
To prostě není fér, vzít jim šanci na život!

Toho bohdá nebude,
aby westman z boje se strachem utíkal!;-)

vanovaso:
Se strachem v nás je to jako s lidskou blbostí! Bitva s ním se rovněž nedá vyhrát, ale pokud se mu vzdáme bez boje, zaplaví naše nitro a zcela ochromí naši aktivitu i radost ze života...;-)
***Ataque:***
Já nevzdám se! Je lépe padnout v boji!
Ač poražen, přec vítěz mohu být
nad druhým Já, které se tolik bojí
svou lhostejnost i bázeň odhodit!
;-)))

vanovaso: I já ji mám a : "Do svého nitra vcházím bez klepání...";-)

vanovaso:
Máš pravdu, nejsem hrdina,
však i Tvé srdce tuší,
že strachem všechno počíná
a jít mu vstříc se sluší!;-)

vanovaso:
Snad dočkáš se!
A moc bych Ti to přál...;-)

vanovaso:
Kéž cesta Tvá se rychle krátí
a nalezneš, cos chtěla mít,
snad pravé štěstí démand dá Ti,
budeš znát, jak jej vybrousit...;-)

vanovaso: Dolce miseria?
Myslim, ze by se ti brzy zacalo styskat po opravdovem zivote...;-)

vanovaso:
Jako kluk, v nejake sedme ci osme tride, jsem mel taky sve mistecko na sneni, pro zmenu v rece pod skalou na velkem kameni asi 2 metry od brehu. Nosil jsem v kapse notysek a psal si do nej zamilovane basne, zatimco kolem sumela reka pres kameni a po kamzici stezce nahore obcas nekdo prosel o mne pranic netuse...;-)

vanovaso:
Ač se teď slunce za obzor již skrývá,
jeho zář v našich srdcích žije dál,
povstane zas jak vlnka skotačivá,
věř, není důvod, abych tmy se bál.;-)

vanovaso:
Takže abych to shrnul:
Zrození krásy předchází často ošklivé porodní bolesti...;--)