vanovaso: vanovaso: No, pěkně děkuju, je to od Tebe moc milé, i když se zrovna necítím ani jako skvělý básník a nikdy jsem si to ani o sobě nemyslel! A pokud se mé verše někomu líbily, bral jsem to jako momentální naladění na stejnou vlnu...;-)

vanovaso:
* Jiná, snad i v něčem větší? Tak s tímhle už bych mohl souhlasit...;-)

vanovaso:
Nemusíš! Je to Tvé právo a já ho ctím!;-)
Třeba se mýlím já...Kéž by!;-*

vanovaso: Nemáš zač! Jen jsem napsal, jak to cítím! ;-)

vanovaso: Díky za poklonu! ;-*
Možná v tom stárnutí přece jen trochu zaostávám za vrstevníky...A ten subjektivní pocit stárnutí je pouhá únava z neuspořádaného života.;-)

vanovaso: O.K., budu na to myslet!;-)To ví@, časem člověk otupí a okorá...;-(

vanovaso: Sama jsi se vyjádřila, že je nás hodně, co se bojíme začít znova. I když člověk zná lék, má strach, že podlehne vedlejším následkům, že ho další zklamánì či selhání odrovná!;-(

vanovaso: Přál bych si mít Tvou jistotu a víru..n?-)

vanovaso: Jo, žili! Jenže jaký jsem já básník?;-(

vanovaso: To asi ne, každý na základě zkušeností mění svůj mediální obraz, ale tam uvnitř to budeš stále Ty! ;-*

vanovaso: Myslíš, že podruhé se už nelze bláznivě zamilovat, že už to bude spíš jen takovej vztah z rozumu či ze strachu nebýt sama?;-(

vanovaso: Ale to taky nebyla fikce!;-)

vanovaso: Já byl pod stanem taky naposled před 13 lety! Jezdili jsme s kluky 10 let na Sycherák, ale pak se to tam zhoršilo...;-(

vanovaso:
Vždyť se o tom i zpívá: Ten kdo má penìze, ten má hezkou panì, a ten, kdo je nemá, ten mu chodí za ní...
Ten, kdo má peníze, vybere si mladší, a ten, kdo je nemá, tomu stará stačí...

Jak kdo...;-(

vanovaso: Taky znám, co to obnáší! ;-)

vanovaso: ;-)

vanovaso: Ale zamilovat se lze i do duše, kterou znám jen z písmenek...;-)
Ale neboj, mohu milovat i po ledasčem toužit, ale jsem příliš moudrý, hrdý a plachý, abych se vnucoval...

vanovaso: Určitě!;-)

vanovaso: A to je právě to krásné!;-*