Lenča:
Je to něžňounký a Tvé duši by i duha záviděla krásné barvy!
Jen máš drobný problém s tím, že chceš říci všechno najednou a pak jsou některé verše trochu víc natažené do délky. Asi by stálo za to to rozdělit třeba i do více slok, nebo jen naznačit, vnímavý čtenář by už pochopil! Jinak Tě, kněžko bílé magie, vidím v živých barvách s vykládacími kartami a astrologickými tabulkami, kočkou na klíně a sovou na rameni...:-)))

*Blázen by o sobě nikdy neřekl, že je blázen!*
Vnímám to spíše jako takový Tvůj přechod od materialismu k více duchovní bytosti!:-)

Jj, láska časem mění svoji podobu, upouští od vnější podoby zdobené prvky zamilovanosti a stává se něčím hlouběji ukotveným tam uvnitř. Jenže ten, kdo si příliš zvykl na její vnější, mnohem něžnější podobu, má někdy problém s tím, že z křehké princezny je náhle samostatná královna a jeho oči nevidí tu skutečnou pravou krásu! Ostatně té je třeba se spíše jen dotýkat srdcem a vnímat ji svým vnitřním zrakem. Náhle jakoby každý z těch dvou mluvil jiným jazykem lásky, ač tam uvnitř ten oheň stále plápolá! :-)))

Něžně mazlivá! Jo, mně tam žádná slabika nechybí, tedy na konci poslední sloky, Ve 2. a 4. bych tu připomínku bral. Taky se zamýšlím nad mě, já bych asi dával spíše mne, na druhou stranu - když vzpomenu na školní pomůcku: Dosadit si tvar slova Ty, tak to vypadá správně.:-)))

Lenča: Někdy se sám sebe tážu, zda-li jsem to já, kdo k stáru nějak špatně slyší či to jen intuice má (snad jen dočasné!) problémy s hlasivkami...:-(

Orionka: Hezké, jen mi jako rýmy nezní souhvězdí-pojezdím.
To "m" navíc mi tam drhne. Ale není to první báseň, kde jsem na tohle narazil. Jsem asi punťa!:-P
To první kolo jsem nestihl, dozvěděl jsem se o tom moc pozdě. Ale je to hezké veršohraní...:-D

Lenča: Co záleží na formě, když oslovuje obsah? Nejsem literární kritik, tak jen asi se zarazím u konce prvního verše: Potisícé? Já bych to viděl na: Potisící...
Ale jinak je fajn, že se máš ráda. To já už někdy taky...A snad i pár lidiček okolo! Mám dojem, že k nim už řadím i Tebe...
Jo, před touhle básní jsem už koukal i na první kapitolu Tvého nového románu a naladilo mne to na trochu romantickou vlnu a probudilo něžné a dávno zapomenuté vzpomínky. :-)
A aktuální počet Tvých dílek mi připomněl jeden moc krásný rok: To jsem se stal prvně otcem...:-D

Tak to je ono, ten slíbený románek? Je to hezký! A fakt máš ráda oříškovou zmrzlinu? Já si ji taky často dával...:§)

vanovaso:
Krásná! Škoda, že není smajlík vyjadřující dojetí...:-D

koiška: Ono všeho moc škodí a někdy to taky nesedne...:-)
Ale už jsem taky dokázal dát třeba osm různých básní i očtyřech, pěti slokách a sypal jsem to prakticky z rukávu...:-)

koiška: Ne ní zač! Zase jsem se trochu předváděl, ale jen díky Tvé inspiraci...:-)

Zrození když v Tobě pramení,
tak je to dobré znamení...

Fajn, jdu si pokecat s rybičkama. Nebudou mi skákat do řeči...:-)

Ailin: Hele, to jsem četl v jedné sci-fi, kde kosmonaut vzpomínal na maminčinu radu:
►Jestliže něco máš, pusť to! Pokud se to k Tobě nevrátí, nikdy to nebylo Tvé!◄

Ailin: Ano, v tom smíření je snad chvilka klidu, jenže později se to vrací...

Ailin: Ano, je to tak! Ty to vnímáš jako vysvobození, výhru, co Ti otevřela cestu k dalšímu životu, mně to ale oživilo starou ránu a připomnělo největší životní prohru...:-(

Ailin: koiška: Ano, ale pro Tebe to znamenalo vyřešení problému, se kterým jsi už počítala a smířila se s ním! Ale já na to pohlížím z dálky, pod vlivem té první sloky a vlastních pocitů a zkušenosti.:-)

vanovaso: Vždyť já taky. Dokonce tu o tom mám píseň: Do svého srdce vcházím bez klepání! Hezký den!:-)

vanovaso:
Prima námět k meditaci! Chceš-li znát odpověď, vejdi do svého srdce bez klepání a jen tiše naslouchej...:-D

Já ukrývám si duhu do svých snů,
a modrá šerpa nebe srdce váže,
sním o lásce jako z románů,
však život o asketismu mi káže.

Myšlenky mé v sadu se zas toulaj,
kde tančí roj pestrých motýlků,
na chvilku zas palác smutků bouraj,
zbyl větrný zámek plný snů...