Jiří Turner: Krásný sonet! Tak na tuhle formu jsem si ještě netroufl...:-)

Kwak...:-)

Ailin: Ne vždycky! Mně se stalo, že bylo nakřáplé a tak mi v té krabici v lednici zmrzlo. Jen to jedno! Takže jsem ho krásně oloupal jako by bylo natvrdo a pak dal na pánev...:-)

j.f.julián: Neboj, neberu! Jenže každý jsme trochu jiný.A já nejsem profík, jen takový kutil...:-)

Lenča: Nj, to lecos vysvětluje...:-)))

Lenča: Páni! Láska na první pohled...Paráda!:-)
Ty si schováváš deníčky nebo máš sloní paměť? Já bych asi podrobnosti už dohromady nedal a psaní deníčku jsem brzy vzdal, už ani nevím, zda před či po!:-(

Je větší blázen ten, kdo hledá,
či ten, kdo předem již to vzdal,
ten, který odradit se nedá,
či ten, kdo bloudění se bál?

Ten, co nemá strach, co se skrývá
v temnot nezměrných dálavách,
všímá si, že se rozednívá,
z příchodu světla nemá strach...
:-)))

Láska bez erotiky je jako vajíčko bez skořápky...:-)

Amelie M.: Pak tedy, prosím, omluv moji nemístnou zvídavost! Jinak souhlasím, že taková zpívaná sbližuje lidi a vytváří přátelskou pohodu. A to já miluju!:-)))

Amelie M.: To máte dvě kytary? A ten vůdčí hlas jsi Ty?:-)
Jo, švagrová kdysi dávno zpívala s nějakou skupinou country. Jednou nás vzala autem na nějakou zpívanou, sešla se tam celá její bývalá kapela, to byl odvaz! V takové nenápadné malé vesnické hospůdce. :-)))
Naposled jsem si zazpíval na oslavě narozenin - měli jsme je v prosinci oba, já i ex, a krásně kulaté,/2 kytary, fňukna./ když nepočítám noční vytí osamělého vlka tady...:-)

Tak to se Ti fakt povedlo!:-)))

Ailin: :-))))

Lenča: Nj, člověk se tak nějak mění a to i v přístupu k minulosti. :-D
Oříšková je moc dobrá, jinak si taky dávám straciatellu, ale nepohrdnu ani jinými, třeba jahodovou či čokoládovou, příp. mixem:-)

Amelie M.: Zpívané mám rád, hlavně, když je pár kytar nebo harmonika, určitě bych se nechal snadno zlákat...Vlastně jsem si teď taky zpíval!:-)
A pihovatou holku mám rád a to nejen ve zpívané podobě! Počítám, že ta sólistka v závěru jsi byla ty!:-)
*Jo, takhle jsme jednou byli na podnikovém zájezdě a skončili jsme ve vinárně v Mělníku - na skále nad řekou, fakt krásný výhled. Taky jsme se tam rozezpívali a oni chtěli v jedenáct večer končit! No, dopadlo to tak, že personál si zpíval a popíjel vínko s námi a odcházelo se ve čtyři...:-)

Ailin: Kdo si hraje, nezlobí!:-)

vanovaso: :-))))))

Naděje neumírá...:-)

Lenča: Tolik lásky v jednom ženském srdci! Šťastný to muž! *Je to působivé, jen opět trochu ulétáváš ke konci. Místo bezradně bych dal snad a hned by to působilo méně rušivě i když já vím, jak je těžké nevyslovit to, co uvnitř tak hluboce prožíváš...:-)

Lenča: Tvá duchovně pojatá dílka vždy mají co říci, ovšem neuškodilo by do nich vnést trochu řádu, rozdělit je na kratší úseky podobné slokám, aby člověk mohl spočinout okem jen na nich a na chvilku nechal na svoji mysl působit jen část z těch mnoha myšlenek a pocitů, které jsi vtělila do své básně, probrat je ze všech stran, než zase půjde o kousek dál...:-)

Lenča: Je to moc hezký, jen ten závěr naznačuje, že jsi na chvíli odlétla myslí do nezměrných výšek a přestala vnímat něco tak nudně materialistického jako je počet slabik. Člověk v takovém stavu je plný pocitů a chtěl by je všechny vtěsnat do jednoho jediného verše...:-)))
Jo, taky to znám, jen jsem se časem stal více nudným sucharem, duše okorala a skřivánek cit ve mně snad zmrz...:-(