korálek: Díky! Nemáš náhodou svátek? :-)

Nikytu: Díky! :-)

I bez Clavinu sexuálním ďáblem!
Co víc si může mnohý z mužů přát?
Potěšit ženu ředkvičkovým rádlem,
nákazy HIV již nemuset se bát?
:-)

Nikytu: A hele! Kdopak to po letech přišel na mé stránky? Jsem rád, že jsi zpátky a že se Ti to líbí, Niky! :-)

♣Asi by ses mě, Radku, l rozhodnout, zda chceš psát vázaně či nikoli a pak to dorovnat trochu i na slabiky, aby to mělo i nějakej rytmus. Zkoušej si věci pobrukovat, pomáhá to! Nestačí mít jen myšlenku, hodně záleží i na způsobu, jakým ji sděluješ! :-)
♣A bohužel musím souhlasit s miroslawkem i ohledně pravopisu! Ty přechodníky i to ze namísto se... Přitom stačí si to zkopírovat do Wordu a mít zapnutou kontrolu pravopisu, pokud to tedy nedatluješ z mobilu!

A zase přituhuje! :-)

Opravdu, uplynulo to ve svižném tempu! Koukám, že tu zůstala již jen jediná komentující, ostatní ještě popadají dech...:-P

Máš vzácný dar navodit tu správnou atmosféru! A moc krásně to plyne... :-)

Souhlasím s Amelií M! Taky mne to baví a nevnímám, jak rychle plyne čas. Vlastně na chvilku zmizím i ze svého pokoje a přenáším se do místa děje! :-)

I já jsem v tvých kapitolkách stejně jako Yana narazil na některá podivná slova, snad krajové výrazy, ale jinak už to tady louskám hezkých pár hodin a zatím mne to neomrzelo.
Zdá se, že babiččin dům je rozlehlejší a tajemnější, než by kdo čekal. Jednou jsem četl sci-fi o podivném domě, který připomínal včelí plástev, jenže ten šesterečný útvar byl prostorový a vyskytovaly se v něm časové smyčky! Hlavní hrdina jím bloudil a potkával svá budoucí i minulá Já a zdálo se, že jakoby klouže z jednoho paralelního vesmíru do jiného. Až jsem se v tom ztrácel....:-)

Taky mi to připadá kratší, což je ovšem jen takový relativní pocit. Nejspíš to bude obsahem té kapitoly. Když píšeš o dívkách, člověk se tak nějak zasní a na chvilku odpluje do svého světa. Tady mne nic nerozptylovalo od další četby. Děj se zdá být veskrze reálný! :-P

Paráda! Napadá mne, zda mohou mít kočky husí kůži! Protože já ji na chvilku měl! :-)

Vyvíjí se to zajímavým směrem...Já už jsem se chytl drápkem a dovolím si věřit, že sem přilákám i další, až to uvidí v tabulce aktivit. A až se chytí, určitě se jen tak netrhnou, stejně jako já! :-)

Zdá se, že jsem tu po dlouhé době jediný čtenář, ovšem ve vytrvalosti si nezadám s těmi přede mnou! I když na pc se texty opravdu tak nějak hůře čtou než z papírových knih. Ale zase má svoje kouzlo, že si člověk může přečíst, jak to vnímají ostatní, pokud se o své dojmy i podělí. A nemusím čekat na publikaci dalších pokračování, jen na mně záleží, kolik toho utáhnu na jeden zátah...:Myslím, že dost! -P

Připadá mi, jako kdybych dostal čokoládový adventní kalendář a snažím se krotit, abych nevzal útokem všechna jeho okénka. Marná to snaha...:-p

A hrome! Zatímco Máta natahuje na skřipec i své hrdiny, ty to činíš raději jen se čtenáři...Setkávám se tu i v komentech se starými známými, se kterými začínám sdílet stejný osud závisláka na tvém dílku. :-)

Hezky se to rozvíjí...Jako bych jel k mé vlastní babičce, jen z matčiny strany. :-)
Tu druhou neznám, umřela, když měl táta 12.:-(

Knihu Germinal neznám, ale tohle je fakt krásně napsané. Smekám! :-)

Moc krásná kapitola! Mám to jako Žblabuňka: Tvé vyprávění jakoby otevřelo deníček mých dávných vzpomínek, který se zdál být již navždy ztracen hluboko v podvědomí...:-)

Ano, to je ta krásná Zima,
jakou už zřejmě nepoznáme...
:-)
A vloženo v den, kdy někdo, koho mám stále moc rád, slavil kulaté výročí...