Amelie M.: už jsem je trochu pročetla, no můj pohled tam nevidím, bavíte se o nevyléčitelně nemocných, můj názor podložený zkušeností je že ne každý v dané situaci dělá vše proto aby se vyléčil, ale to je dáno samozřejmě tím jak jsme odlišní někdo je bojovník, jiný je ufňukaný, další má prostě svojí nemoc rád, je to jediná možnost jak na sebe upozornit, vůbec nemluvím o nevyléčitelně nemocných. Mluvím hlavně o tom jací jsme v době před nemocí takoví a znásobeně jsme v době nemoci a ty se hned nečerti :-)

Amelie M.: já jsem se komentářema neprokousávala, četla jsem popravdě jen tvůj první, víš mě to napadlo hned, mám tu zkušenost z blízkého okolí a mně se moc líbí celá ta jak jsem taky zjistila až teď povídka je v ní toho hodně na uvažování ale ta vy už je Singuláris hodně k uvažování a vzhledem k tomu že aktuálně ležím v nemocnici se zlomenou páteří padl mi do noty

Ale co mě nejvíc zaujalo je odstavec hned pod tímhle, naprosto skvěle vyjadřuje mojí současnou situaci. Chybovat je lidské a díky, díky že jsem dostala druhou šanci...žiju. Ano žijeme nedokonalé životy, nikdo nás neučil jak je dokonalé žít, učili nás zase jen ti co žili svoje nedokonalé životy, děkuji za tvoji úvahu líbí se mi

Amelie M.: a mně se zrovna ta pasáž líbí, a dokonce oceňují že je v ní vyjádřeno přesně to co jsem nedovedla pojmenovat, jsou lidé kteří nemoc přijmou babrají a mazlí se s ní, nebojují a přitom měli šanci na výhru, ti si opravdu nezaslouží solidaritu, nebojují, nedělají prostě nic, se svojí nemocí sžijou, nesnaží se a ještě očekávají zájem okolí

Blbne mi mobil, měla jsi být na srazu, možná vzhledem bys tam našla jednoho poetu a pak blázny s velkým srdcem :-)

Hm, tohle jak znám Orionku bude trochu hlubší, nejde jen o toho rozervaneho, zoufalé poetu. I když si myslím že to je ten opravdový z nás, jednou jsem napsala ze jeden zdejší psanec je možná tím největším poetou z nás,je to právě proto že jeho básně jsou plné nepochopení, hledání,

Všechny ty oči tváře ruce klíny, schováno je v ní daleko víc než jen dva mrtví básnici (stejně jsem je nenašla :-) Víš proč mam ráda tvoje básně, protože je v nich tvoje moudrost a vždycky mě tak odzbrojí že nemam co říct, ale tady se mi líbí ten styl který si básničce dala, rýmy a prostředek k zamyšlení. Včera jsme jeli kolem hřbitova a bylo tam spousta aut, říkám: Asi nějaká akce, no všichni se začali smát ale mě je to jedno, já na dušičky nehraju, víš, já na ty zemřelé myslím tak občas, jak mě to napadne...

Asteroidů se nebudu dotýkat, ale tvoje báseň se dotkla mě, to stačí

A proto pro všechno přesto stojí za to žít, dík

Za takovými básněmi sem vždycky ráda zajdu a mám opravdu radost když tu najdu něco od tebe, ač je to neradostné, a nejen obsah je to co na té básni zaujme, ale i styl, nenásilný a přitom vymazlený, ale to musí být v tobě, to se prostě nedá naučit, básni věřím a nikde nic nepřebývá ani neschází

Jasně že budem...opravdu melancholické, ale konec mi vyloudil úsměv na tváři, dík za něj, a taky za ten klavír, i mně se moc líbí, jinak také nacházím v tvé tvorbě určitou změnu, ale asi jako máme různá životní období, tak i tvorba se mění, já třeba teď nepíšu nic, ale nevadí mi to

Vidím titul a vím žes to napsal ty, to asi že už vím kdo si, dík za úryvek věnovaný mě, nedělám si z ničeho nic, to proto že všechno bylo jak má být a užila jsem si to, jako všechno co si užít chci, konečně vím že tvoje básnění je o lásce k životu, bezva

Nechť je z nich kostní moučka, nezasloužíš si žádnýho

Nikdo není ostrov napsal Simmel, hezky jsi to vyjádřila, byli jsme částečky puzzlí, a každý přesně zapadl a bylo nám moc fajn, mimochodem dodnes si vzpomínám na školku, mám radost za všechny, radost že jsme si to všichni užili, díky

Pána prstenů samozřejmě

Nikdy jsem neviděla Pána pramenů, neznám Galadriel, ale myslím že mi to lichotí. Ty mi připomínáš mého bratrance. Neskutečně inteligentního mimoně, vnímavého, s vlastním světem, do kterého nakouknout je čest, je to svět bezelstnosti, děkuji

První tvoje reportáž, který beze zbytku naprosto rozumím, bylo mi ctí strávit víkend s vámi všemi, tak různorodou skupinou lidí, které spojuje literární servr a ano, díky tomu se znají, nejen povrchně, ale doopravdy, byl to víkend s přáteli...

taková poetická bilance, je v tom kus tvé moudrosti kterou miluju a navíc taky už dávno nejsem princezna, vlastně zapomněla jsem, princezna jsem nikdy nebyla :-)

Líbí se mi to už jen proto že není jednoduché prezentovat se něčím úplně odlišným od stylu kterým píšeš, ale prostě někdy to tak je a je to naprosto autentický a chce to ven

Ano, ako pre koho...Děkuji za tvé zamyšlení :-)